Před vybydlený panelový dům s vymlácenými okny a zdevastovanými holobyty plnými odpadků vyleze skrz železný rám, který zbyl po prosklených vchodových dveřích, jedenačtyřicetiletá Dagmar Horvátová. Ve vlněném svetru s malou dcerou v náručí.
„Tady je teplejc než vevnitř,“ řekne a tře si ruce. V jejím bytě se netopí, neteče pitná voda a odstřižena je i elektřina. Desítky sociálně slabých rodin na litvínovském sídlišti Janov čeká krutá zima – v domech, které zničili tak, že většinou zbyl pouze beton.
„Ono to začne tím, že ať už nájemníci, nebo majitel bytu přestanou platit zálohy, dům přijde nejprve o společnou elektřinu, chodbový proud. Přestane jezdit výtah, zhasnou chodby. Nikdo už nejde s odpadky dolů, vyhodí je z okna nebo do sousedního bytu, který je prázdný,“ popisuje místostarostka Litvínova Erika Sedláčková.
Stejně začal i příběh paneláku v Třebušické ulici. Ze tří vchodů je částečně obyvatelný jeden – tam alespoň v několika bytech funguje elektřina. Vedlejší vchod je odstřižen úplně a krajní byty ve třetím „sektoru“ z většiny vyhořely.
„Majitelům se vyplatí nechat to feťákama za pár korun zapálit. Koupí to v dražbě za osmnáct tisíc, a když to zapálí, dostanou od pojišťovny prachy rovnou na ruku,“ řekne Ivan a zašlápne cigaretu na parkovišti před domem. Na sídlišti bydlí od osmdesátých let.
Zkáza na vlastní kameře
„Já mám elektriku i plyn. Teplá voda mi neteče, ale tu si ohřeju v pračce a topení řeším přímotopy. Co by všichni chtěli? Cikáni ukradnou topení, nahází to do sběru a pak se diví? My jsme rádi, že tohle bydlení máme, kam bychom šli?“ říká šedesátiletý Rudolf Horvát a provádí nás svým bytem. Chlubí se.
Jako jeden z mála má v domě byt s elektřinou a překvapí i klubko kabelů nad dveřmi do bytu, jimiž jsou připojené kamery. Díky nim se majitel bytu může podívat, co se děje v domě. Jak mizí zábradlí, dveře, starý nábytek z opuštěných bytů.
Po chvíli se u domu objeví dvě ženy s malým klukem v ušmudlaných teplácích. „Vedeme ho domů k rodičům, aby mu probrali vlásky,“ vysvětluje jedna z nich. Jsou to učitelky z místní školy a chlapce vedou domů kvůli vším. „Má jich opravdu hodně, padá mu to v lavici na sešit,“ poznamenává učitelka.
Ani ne za minutu vycházejí i s klukem znovu před dům. „Rodiče doma nejsou. Prý šli sbírat bukvice,“ říká kantorka. Zatímco chlapec se skloněnou hlavou a provinilým výrazem stojí opodál, učitelky vysvětlují jeho sousedkám, že jim ho svěřit nemohou. „No nic, musíme ho vzít zpátky do školy,“ rozhodí rukama jedna z učitelek.
Přestože panelový dům na první pohled vypadá neobyvatelný, je před ním stále živo. Sotva učitelky se žákem mizí za rohem, přijíždí dodávka městské policie. Dvojice strážníků vchází do dveří vchodu hned vedle toho vypáleného a hledají uvnitř jakéhosi muže. „Ten už tu nebydlí,“ prohodí jedna z žen a zní to, jako by dotyčnému záviděla.
Dostat se odtud je pro místní životní cíl. Ale jak? „Bez peněz byt nezískáš,“ říká postarší muž. „A cikána ani nikde nechtějí,“ dodává.
Když se od reportérů MF DNES dozvídá, že i na kauci na nájem v novém bytě lze dostat dávku od státu, okamžitě to předává dál. Křičí po sídlišti do oken, kde se vynořují zvědaví sousedé a hned se ptají po podrobnostech.
Auto tady má málokdo, většina lidí jezdí autobusem ze zastávky, která je přímo na sídlišti. Někteří používají na cesty po nákupech taxi, jak ukazuje rodina, která s plnými igelitkami vystupuje z černého taxíku. Děje se to obvykle, když je na sociálce výplatní den.
„My to neničíme. To cizáci“
„Kdysi tady bylo krásně,“ říká místní muž. Může srovnávat, žije zde už dvacet let. „Jenže se sem stěhovali Cikáni ze Slovenska a ti zničili, co mohli. Rozebrali železo do sběru, zbytek rozbili,“ říká.
„Já jsem taky Cikán,“ říká, „ale my, co tady žijeme už léta, k tomu tady máme vztah. My to neničíme, to ti cizáci,“ dodává roztrpčeně.
Sám si doma topí elektrickým přímotopem připojeným na dva drátky, který trčí ze zdi pod stropem. „Sice se to prodraží, ale co mi zbývá,“ krčí rameny. Díky tomu má v bytě 2+kk celkem teplo. Z kohoutku mu sice také teče jen studená voda a chladné je i topení pod oknem, přesto však na tom ještě není tak špatně. Má elektřinu. Někteří nemají ani to.
Dagmar Horvátová, která se před dům vyšla „ohřát“, žije v bytě 3+1. S manželem a pěti dětmi, v němž platí 10 800 korun, čtyři tisíce za holý nájem, zbytek dává za energie, které ale nemá. „Majitel bytu neplatí teplárně, prý má dluhy a náhradní byt pro nás nemá,“ říká žena.
V Janově zmizí během šesti let hned čtyři vybydlené domy |
Už přišla o teplo a teplou vodu, nedávno i o elektřinu. „V červenci vyhořel celý krajní vchod,“ ukazuje na začouzenou fasádu na konci paneláku. „Odtamtud přestěhovali jednu rodinu k nám a oni podpálili i náš vchod. Seškvařily se kabely a proud museli vypnout,“ líčí.
Její rodina žije už rok v bytě, v němž má jen studenou vodu. „Myli jsme se tak, že jsme ohřívali vodu ve varné konvici, teď chodíme pro teplou k sousedům,“ vypráví. A jak budou žít v zimě bez topení i elektrických přímotopů? „Musíme koupit centrálu na naftu,“ uvažuje, což se ale hodně prodraží. Ona je přitom na mateřské a její manžel má teprve nastoupit do práce jako kopáč.
Peníze za nájem neplatí ze svého, hradí to za ni stát prostřednictvím dávek, příspěvků a doplatků na bydlení. Podle některých údajů stát vyplatí ročně na dávkách na bydlení lidí na sídlišti Janov přes dvacet milionů korun.
A další miliony ročně sem jdou ve formě doplatku na bydlení. „Za září letošního roku vyplatil úřad práce v oblasti Janov celkem 107 doplatků na bydlení v celkové výši 318 425 korun,“ sdělila mluvčí úřadu práce Kateřina Beránková.
Část peněz mizí v kapsách spekulantů, do pronajímaných bytů neinvestují, nechávají je chátrat a ze spousty z nich se stávají holobyty. Dávky na bydlení posílá úřad práce rovnou majitelům proto, aby se z nájemníků nestávali bezdomovci, kdyby je dostávali oni, ale přesto neplatili nájem.
„Zálohy lidé nebo majitelé neplatí, do fondu oprav nepřispívají, a domy tak jen chátrají. Třeba v jednom z domů správce dvakrát opravil trubky na topení a dvakrát je někdo ukradl. Tak to vzdal,“ dodává místostarostka Sedláčková.
Bydlení pro normální lidi
Jeden z majitelů bytů, Jiří Velebný z Prahy, jemuž patří i Horvátových nečekaně slušný byt, ujišťuje, že ze zničeného panelového domu bude jednou příjemné bydlení. Tvrdí, že s dalšími investory skoupí co možná nejvíce bytů a ty postupně opraví.
„Dům vypadá sice strašidelně, ale není v katastrofálním stavu, z pohledu statiky je v pořádku,“ říká Velebný. „Chceme se zbavit vykuků, kteří tam jen vydělávají, a z domu udělat zčásti nájemní byty, zčásti byty zaměstnanecké jedné společnosti a zčásti pak „chalupy“ lidí, kteří tam přijedou, když budou chtít jet na hory,“ pokračuje.
Sází na výhodnou polohu, navíc okolní paneláky radnice podle něj zbourá a zůstane jen tento, uprostřed parčíku. On a dalších několik majitelů dnes vlastní zhruba šedesát procent bytů v domě. Jak dlouho bude slibované skupování ostatních bytů a následná rekonstrukce trvat, zatím těžko odhadnout.
Alena Zieglerová z Institutu pro sociální inkluzi upozorňuje na to, že zákon umožňuje vyplácet státní příspěvky na bydlení rovnou teplárnám a dalším poskytovatelům energií, ale nedělá to. Proč, není jasné. Mluvčí úřadu práce Beránková jen sdělila, že pracovníci úřadu práce zjišťují individuální situaci klientů, tedy i obyvatel Janova, a posuzují, zda jsou schopni „hospodařit s dávkou hmotné nouze a využívat ji k účelu, ke kterému je určena“.
A k tomu připojila: „Kontaktní pracoviště Úřadu práce v Litvínově v tomto směru monitoruje situaci a aktivně spolupracuje se sociálním odborem města. Cílem je zajistit platícím klientům náhradní bydlení.“ Jenže náměstkyně litvínovské starostky Erika Sedláčková namítá, že město žádné náhradní byty pro obyvatele Janova nemá.
Symbol ghetta – Chanov
Jen pár kilometrů vedle Litvínova stojí Chanov, největší český symbol ghetta. Jenže zdejším lidem by janovští mohli závidět. Některé paneláky v Chanově jsou opravené, s novou fasádou, kde teče voda a funguje elektřina.
Podobných míst jsou po celém Česku desítky. Radnice se od loňského roku snaží bránit sestěhovávání chudých a zadlužených lidí s problematickým chováním a vzniku nebo prohloubení ghett tím, že zavádějí takzvané bezdoplatkové zóny.
Jako první zavedl bezdoplatkovou zónu severočeský Varnsdorf, pak se přidávala další města včetně Litvínova a Mostu. Podle údajů, které získala MF DNES z úřadu práce, jich je po celém Česku už přes 40.
Další panelák v Janově je bez lidí. I jemu hrozí, že z něj bude troska:
8. ledna 2018 |
