Jaké byly poválečné osudy českých gestapáků? Uznávaný filantrop i běžní důchodci

Jako vážení občané, úspěšní právníci, spokojení důchodci. Tak si žili váleční zločinci v Německu. Jako první přišli a jako poslední před 80 lety odešli. Řeč je o příslušnících obávané německé tajné policie – gestapa. V březnu 1939 dorazili do Prahy s německou armádou mezi prvními. V dubnu a květnu 1945 mnozí odcházeli, až když se střílelo pod okny jejich služeben, které nechyběly v žádném větším městě.

Rozstřel

Sledovat další díly na iDNES.tv

Dopouštěli se těch nejtěžších zločinů, nejen v protektorátu, ale na území celé okupované Evropy, protože místa jejich působiště se střídala. O to překvapivější jsou jejich osudy po skončení války.

Většina gestapáků po válce neutekla do exotických zemí, ale zůstala v Německu či Rakousku. Příběhy o hromadných odjezdech lodí do Jižní Ameriky patří do říše legend, podpořených tím, že tam uprchli Adolf Eichmann nebo Josef Mengele.

„Z naší skupiny se nikomu nic takového nepovedlo,“ říká historik Jan Vajskebr, který s kolegou Janem Zumrem v knize „Gestapo. Velitelský sbor tajné státní policie v Protektorátu Čechy a Morava“ zpracoval osudy nejvyšších představitelů gestapa, kteří sloužili v českých zemích. K evakuaci jejich služeben gestapa docházelo na poslední chvíli. Gestapo pracovalo, když už byl Hitler po smrti.

Už od března se gestapáci podle plánu starali o skartaci důležitých dokumentů, evakuaci některých osob a likvidaci nepohodlných vězňů. „Nicméně k samotné evakuaci těch mužů z dané služebny gestapa dochází opravdu, až pokud se přiblíží fronta do bezprostřední blízkosti, dá se říci, až když bylo slyšet střelbu v ulicích,“ popisuje Vajskebr.

Řada vůdců protektorátního gestapa zemřela bez trestu, i v blahobytu, zjistili historici

Zločinci pod penzí

Po odchodu se podle historika někteří krátkodobě pohybovali pod falešnými identitami, ale v naprosté většině se vrátili ke svým původním jménům. „Bylo to především z praktických důvodů – pokud chtěli žít s rodinou, pobírat důchod nebo legálně pracovat, bylo nutné vystupovat pod vlastní identitou,“ popisuje Zumr.

Jako jeden z nejpřekvapivějších případů historici uvádějí šéfa hodonínského gestapa Karla Weintze, který v roce 2010 ve 101 letech zemřel v Německu jako asi poslední gestapácký pohlavár. Vystudovaný právník, který do NSDAP vstoupil v roce 1929, se nikdy nedostal před poválečný soud. Naopak. V Německu vedl až do konce devadesátých let právnickou kancelář a založil nadaci pro historiky.

Luxus, banka i mučírna gestapa. Pražská Pečkárna má za sebou temnou historii

Když se čeští historici poblíž místa, kde Weintz žil, ptali na jeho poválečnou kariéru, přišla jim udivená odpověď, proč se v souvislosti s gestapem ptají na obecně uznávaného filantropa. Nikdo tam o jeho minulosti nevěděl.

Potrestáni nebyli ani nechvalně známí šéfové pražského gestapa Hans-Ulrich Geschke a Ernst Gerke. První zmizel v posledních dnech války a ten druhý později léta pracoval jako úředník v pojišťovně a charitě. Do Československa nebyl nikdy přes opakované žádosti vydán.

Amnestie pro vrahy

Ze dvou stovek nejvyšších představitelů gestapa, kteří sloužili v protektorátu, jich bylo odsouzeno v různých zemích k různě vysokým trestům osmdesát. Třicet bylo popraveno. Většina odsouzených se ale ve vězení příliš dlouho neohřála – na svobodu se dostali už v polovině 50. let v rámci amnestií a usadili se především v Západním Německu.