Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Genderová a queer lingvistika je novější obor, který se zabývá různými konstrukcemi genderu v jazyce. Teoreticky s konstrukcemi genderu může počítat každý jazyk, takže i čeština s nimi do velké míry také počítá,“ vysvětluje v úvodu své jazykovědné zaměření Vít Kolek.
Problém je v maskulinním, možná i v patriarchálním založení současné češtiny. „Čeština sama o sobě taková být nemusela, ale její používání patriarchální každopádně je. Vyvinula se totiž v patriarchální společnosti, a tak nemůže být jiná. Dokazuje to používání generického maskulina, užívání mužských tvarů obecně pro označování lidí. Třeba říkáme: stávka učitelů. Ale pravděpodobně stávkovaly i učitelky, kterých je navíc většina.“
Přátelstvo, diváctvo, hostka?
A lze vůbec používat češtinu v neutrální rovině mimo kategorii rodu, aby se ženy či například nebinární osoby necítily diskriminované či opomíjené? „V češtině je dost možností. Něco už tu existuje dávno, to jsou třeba kolektivní označení: skupina, rodina, členstvo, diváctvo, ale máme i jiné prostředky, třeba: osoba, člověk – to znamená genderově neutrální slova.“
Veřejnost ale některá znovu objevovaná nebo nově vytvořená kritizuje. Na sociálních sítích uživatelé hodnotí negativně například: přátelstvo, diváctvo či hostku. Podle Víta Kolka je to ale hlavně otázka zvyku.
Ostré debaty se vedly v minulosti například i o název našeho státu. Pojem „Česko“ dodnes část veřejnosti plně neakceptovala. Přesto se tento výraz nakonec v médiích i u většiny občanů uchytil.
„Připomněl bych také slovo ministryně. Dneska je to slovo, které všichni známe, které všichni běžně používáme, ale dříve se veřejně debatovalo, jestli to třeba nemá být ministra nebo ministerka. Až se nakonec chytla ministryně,“ popisuje lingvista s tím, že podobné kontroverze momentálně vyvolává slovo chiruržka nebo hostka. Naopak bez problémů byla akceptována generálka, kapitánka či poručice. Pokaždé jde prý hlavně o zvyk.
A tak to může být i s jinými slovy, včetně těch nejkontroverznějších – genderově neutrálních, jejichž používání vyvolává u konzervativní části veřejnosti nesouhlas, mnohdy dokonce odpor, tolik charakteristický pro „culture wars“ tedy kulturní války, které rozdělují společnost v postmoderní či postinformační éře.
Rus, Ruska, Rouše. Poslanec, poslankyně, poslanče
Vít Kolek nedávno zpracoval studii, ve které se zaměřil na využívání nebinárních výrazů v českých médiích. A výsledek byl překvapivý: „Česká média totiž do velké míry neutrální formy slov používají. Třeba tisk, zdroj. A podobně používají také různá příčestí nebo přídavná jména, která jsou skutečně do velké míry genderově neutrální. Svědčí to o tom, že je zde veliký potenciál i pro nebinární osoby. Ale na druhé straně je pravda, že některé jazykové strategie se stále nevyužívají.“
Jednou z těchto strategií pro označování nebinárních osob je například hvězdička. Příkladem může být slovo: učitel*ka, lyžař*ka. Hvězdička v tomto případě znamená odmítnutí mužského a ženského tvaru a příklon k neutrálnímu označení. Pro nebinární učitel*ky lze navíc opustit původní slovo a přiklonit se k neutrálnímu „vyučujícímu“, což podle Kolka působí mnohem přirozeněji.
Čeština má ale i jiné možnosti, například využití středního rodu. To lze podle Kolka použít například u slova poslanec. Ženským tvarem je poslankyně a pro nebinární osobu by šlo použít tvar „poslanče“. Totéž: Rus, Ruska, Rouše.
Vít Kolek si dobře uvědomuje, že u řady lidí způsobí podobné návrhy doslova poprask, proto nesouhlasí s tím, aby bylo pronikání „nebinárních“ výrazů do spisovného českého jazyka prosazováno násilně, restriktivně, prostřednictvím nějakých nařízení. Byl by naopak pro přirozený vývoj.
„Stalo se to tématem v posledních osmi, možná deseti letech. Nebinární lidé nad jazykem začínají více uvažovat a hledají nějaké způsoby, kde se cítí autenticky, protože současný užívaný jazyk pro ně autentický není. Neoznačují se ani jako muži, ani jako ženy a v jazyce jim chybí slovo v neutrálním tvaru, které by je označovalo a díky němuž by se cítili komfortně,“ vysvětluje lingvista.
Nebinárních lidí je 300 tisíc
Ale nikdo podle genderového jazykovědce nebude a ani do budoucna nesmí nutit většinovou populaci možné neutrální tvary používat. Důležitou jsou hlavně pro nebinární komunitu samotnou, která potřebuje v češtině způsob, jak o sobě, mezi sebou a se svými blízkými a přáteli hovořit.
A pokud se nové tvary ujmou, český jazyk bude obohacen o novou vyjadřovací formu. Podle něj přitom rozhodně nejde o zbytečnou bouři ve sklenici vody. Nebinární lidé sice nejsou nějak významně propojenou a spolupracující komunitou, ale určitě nejsou komunitou zanedbatelnou.
„Existuje jeden z průzkumů, z něhož vyplynulo, že nebinárních lidí v České republice je okolo tří procent, což znamená přibližně 300 tisíc lidí. To není málo. A dokonce si myslím, že jich je možná ještě mnohem více, protože řada z nich se ještě hledá, někdo není úplně vyhraněný, hledá svou identitu, a to, jak se cítí a jak se sám vnímá. Takže si myslím, že reálné číslo bude ještě mnohem vyšší,“ říká Vít Kolek.
Jsem pansexuál, mohu se zamilovat do kohokoliv, vysvětlilo Alžbětko |
A jaké mají možnosti nebinární osoby při slovesném časování? I v tomto případě lze využít střední rod. V Rozstřelu takto v minulosti vystoupil(o) Alžbětko, které si na neutrum rychle zvykl(o). Ale dá se použít i v minulosti často používané onikání, první osoba čísla množného či jiné jazykové prostředky. Čeština jich nabízí obrovské množství.
„Ale hlavně bych nerad cokoliv umělého sám vymýšlel. Budu radši pozorovat, jak se tito lidé sami vyjadřují, a budu se to snažit popisovat a mluvit o tom,“ uzavírá genderový lingvista.
Jak vlivná a významná je genderová a queer lingvistika? Jak se dnes prosazuje lingvistický feminismus? A nakolik by měla být čeština inkluzivní? I na to odpovídal Vít Kolek z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.
