Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv„Apokalypsa se nekoná – ta hysterie je uměle vytvořená. Skutečný problém je, že jsme trans lidem desítky let nutili povinnou kastraci,“ říká sociolog.
Trans děti nejsou móda, jen je konečně vidíme
Počet mladých lidí, kteří přemýšlejí o své genderové identitě jinak než dřív, nesporně roste. A bohužel s tím i panika. Podle Zdeňka Slobody ale nejde o žádný společenský výstřelek.
„Není to módní trend. Ti lidé to nedělají proto, že je to cool, ale protože je to jejich potřeba,“ říká. Podle něj současná společnost jednoduše vytváří více prostoru o tématu mluvit – a tím jsou vidět i děti, které se dřív bály o své identitě veřejně hovořit.
„Viditelnost je pro ně dobrá, protože je to první krok k tomu, aby nezůstávaly ve strachu. Problém je, že na to má najednou spousta lidí nějaký názor – a ten není vždy příjemný,“ navazuje Sloboda.
Zatímco gayové a lesby jsou podle něj už „bez problémů přijímanou menšinou“, trans a nebinární lidé se stali středem kulturních válek. „Dochází k reprodukci stereotypů o mužích a ženách, k vytváření předsudků. Dospívající, kteří řeší identitu, to odnášejí nejvíc,“ upozorňuje.
Evropská komise nechce nikoho přeoperovat
Velké vášně rozpoutala nová strategie Evropské komise o LGBTIQ+ lidech na roky 2026 až 2030. Kritici tvrdí, že umožní dětem „v jakémkoli věku“ prohlásit se za transgender a vnutit to rodičům.
„Je to dezinterpretace,“ říká k tomu Sloboda. „Ta strategie je dokument, ne předpis. Neříká, že desetileté děti mají automaticky dostat změnu pohlaví v dokladech. Snaží se o sladění přístupů v Evropě a o to, aby se identita nevynucovala zvenku právními předpisy.“
Trend sebeurčení podle něj začal už v 60. letech s feministickými a studentskými hnutími a je logickým vyústěním vývoje společnosti. „Identita má být určovaná člověkem, ne politiky,“ shrnuje.
Povinná kastrace byla realita až do loňska
Sociolog připomíná paradox: právě země, které nejhlasitěji varují před „šílenstvím trans dětí“, často samy udržovaly nejtvrdší podmínky pro dospělé. „Česko a Litva měly jeden z nejrestriktivnějších zákonů v Evropě. Trans lidé museli povinně projít sterilizací, aby jim stát uznal jejich identitu,“ vysvětluje Sloboda.
Zlom přinesl nález Ústavního soudu z roku 2023, který označil povinnou kastraci za protiústavní. „Zákonodárci to musí změnit, ale zatím to neupravili. Matriky mají doporučení, aby lidem vycházely vstříc, ale je to provizorium.“
Psycholog: pohlaví máme mezi nohama, gender mezi ušima a orientaci v srdci |
Podle Slobody by bylo ideální, aby změnu dokladů umožňovalo sebeurčení doplněné odbornou konzultací – nikoli automatický chirurgický zákrok. „Je to nejméně invazivní varianta pro všechny zúčastněné.“
Debaty o trans dětech se podle něj bohužel zbytečně redukují na praktické situace: šatny, toalety, tělocvik. Sloboda ale upozorňuje, že problém je systémový.
„Svět je extrémně genderovaný. Všechno je rozdělené na kluky a holky. Ale nemusí to tak být,“ říká. Například v případě školních šaten podle něj existují i jiné možnosti:
|
„Nic z toho není ideální. Často narážíme i na realitu budov – školy jsou staré, nejsou připravené. Ale změna je možná, podobně jako v aquaparcích: šatny pro všechny, bez ohledu na pohlaví. Ale jsou k dispozici kabinky, individuální prostor, přitom sdílené zázemí,“ navrhuje sociolog.
Setrvačnost české společnosti
Podle něj největším problémem je setrvačnost české společnosti. „Genderové stereotypy mají obrovskou sílu. Zvyk je tu silnější než rozum.“
Část veřejné debaty se točí i kolem jazyka. Jak mluvit o nebinárních dětech v češtině? Jak nepoužívat neustále mužský nebo ženský rod?
„Čeština vyjadřuje rod ve velké části slovních druhů. Je těžké mluvit neutrálně, když vás jazyk nutí rozhodnout se mezi mužem a ženou,“ vysvětluje Sloboda. Proto podle něj není v češtině jednoduchý ekvivalent zahraničního sebeoznačení nebinárních osob: „they/them“.
„Onikání by dávalo smysl – historicky je to zdvořilé oslovení. Ale není tu zatím konsensus. Někdo používá nové koncovky typu dělal_e, jiní hledají úplně nové tvary. Je to vývoj, ne revoluce.“
Genderový lingvista: Nebinárních je 300 tisíc, čeština se jim může přizpůsobit |
Jedním z nejčastějších strašáků je podle něj obava, že malé děti budou „přemlouvány ke změně pohlaví“. Podle Slobody jde ale o naprosté nepochopení reality. „Děti si identitu hledají neustále. Hrají si na rodiče, superhrdiny, jednorožce. Říct šestiletému dítěti jiným jménem není problém. Problematičtější je hormonální léčba nebo chirurgické zásahy – tam musí být vždy individuální posouzení,“ zdůrazňuje.
Věk nelze podle něj stanovit plošně. „U některých se identita projeví v pěti letech, u jiných v deseti, u dalších ve čtyřiceti. Systém musí být flexibilní.“
Zatímco Evropa se posouvá k většímu uznání sebeurčení, v Česku podle Slobody sílí protiproud. „Máme tu antigenderová hnutí, neotradicionalismus, neokonzervativní proudy. Dostávají se do politiky, do vlád, do poradních pozic,“ říká.
A proč zrovna v zemi, která se považuje za nejateističtější na světě? „Protože nepřítel se daleko líp vytváří tam, kde není vidět. Trans komunita nejsou desetitisíce aktivistů. Většina lidí jen chce žít normální život. Ale někteří politici z nich dělají strašidlo pro vlastní voliče.“
Jak by měl stát pomáhat trans a nebinárním dětem? Proměňuje se vztah mezi trans dětmi a jejich rodiči? A kdy přestane být otázka genderové identity politickým bojištěm? I o tom hovořil Zdeněk Sloboda v Rozstřelu.
