Mladý zarputilý muž, který si jde tvrdě za svým. Nebo blázen, který se veze na "radarové vlně". Vyberte si. Lhostejným jeho životní příběh nechá málokoho.
Poljanský je srdcem komunistou, obdivuje prezidenta Vladimira Putina. S podporou ruské armády poplave i zářijový maraton na řece Volze s několika ruskými otužilci. Pro vojáky zkoušejí speciální oteplovací vesty.
Přeplavbu kanálu La Manche hodlá v příštím roce věnovat Ruské federaci. "Ještě přemožitele kanálu nemají. Chci tím navíc prezentovat svůj nesouhlas s americkým radarem v Brdech - vidím v tom ohrožení naší suverenity," říká plavec, který je známý svou averzí vůči USA.
Socialismem k demokracii, věří plavec
"Nesouhlasím s jejich politikou od první světové války, kdy se podílely na rozvracení Sovětského svazu. Jediná cesta k demokracii je socialismus," řekl nedávno v rozhovoru pro komunistický deník Haló noviny.
I to je další paradox v životě Poljanského. Jeho rodina totiž s bolševiky nemá zrovna nejlepší zkušenosti. Jeho praděda prý sloužil u Romanovců až do roku 1917, kdy bolševici carský rod vyvraždili.
Stejný osud připravili i předkům Poljanského, z nichž se útěkem do Československa zachránil pouze jeho děd. "Jsem tak čtvrteční Rus," říká možný pokořitel Kanálu.
Jedním plaveckým primátem se může chlubit už teď. V březnu jako první Čech pokořil jezero v jihoamerických Andách. A svému dětskému snu o Titicaca obětoval takřka vše - několikaletý vztah, zdraví i osobní pohodlí.
Slabé finanční zázemí totiž kompenzuje vysokým pracovním nasazením. "Po čtyřech hodinách spánku si odkroutím noční šichtu frézaře v přerovské továrně, k ránu skočím do Bečvy a po proudu doplavu do strojíren na další směnu," konstatuje suše. Vedle toho stíhá i "vedlejšák" v realitní kanceláři.
Teplou postel vystřídala žíněnka
Aby ušetřil ještě víc, pronajal dokonce vlastní byt a spí kde se dá - u přátel či na žíněnce v sokolovně. "Nemám na výběr. Chci dokázat, že vrcholový sport není jen výsadou movitých lidí, kteří mají za sebou mecenáše. Dělat to může každý, je to o vůli," říká slova, která přesně vystihují jeho buldočí povahu.
Pro zdolání patnáctikilometrové trasy podél břehu Titicaca se mu tenhle naturel hodil. "Počasí se měnilo každou chvíli, krupobití střídal déšť, pak se vyjasnilo a večer zase bouřka. Nemohl jsem nic plánovat, proto jsem vyloučil možnost přeplavat jezero napříč," říká o podmínkách ve výšce 3820 metrů nad mořem.
Během sedmihodinové plavby ho doprovázela loďka s domorodcem, který sám plavat neuměl. "Většina Indiánů jsou neplavci. Třeba na peruánské straně jezera je zvykem, že místní nechají topícího člověka jeho osudu jako výraz oběti bohu slunce. Proto jsem taky plaval na bolivijské straně," vysvětlí sportovec.
Na druhou stranu mu tohle dobrodružství přihrálo lásku. Na nádraží v Olomouci, kam se před cestou do And rozjel pro rady a kontakty k profesoru Bartečkovi, poznal svou novou přítelkyni. O ruku ji chce symbolicky požádat před Kremlem na moskevském Rudém náměstí.
