„Jen málo národů v Evropě může s větší důvěryhodností připomínat nám ostatním, že demokracie a lidská práva nepřicházejí samy, ale že za ně musíme každý den bojovat a bránit je,“ uvedla pro MF DNES třeba norská premiérka Erna Solbergová.
A co významné evropské osobnosti Česku vzkazují?
Rakouský prezident Alexander Van den Bellen
Sametová revoluce 1989 změnila běh historie. Vy, Češi, jste svou odvahou a láskou ke svobodě vzdorovali diktátorskému systému, založenému na vojenské síle a zastrašování. Byli jsme fascinováni rychlou nenásilnou změnou systému. Byli jsme rádi za obnovení otevřené společnosti a demokratického státu založeného na právním státu.
A zvolení Václava Havla za prezidenta republiky na mě zanechalo hluboký dojem. Obzvláště rád vzpomínám na otevření hranic mezi našimi dvěma zeměmi. Lidé, tak dlouho odděleni ostnatým drátem, mohli opět najít cestu zpátky k sobě. Dědictví sametové revoluce žije dál. Dnes i nadále prosazujeme zásady a aspirace, které lidé v ulicích v roce 1989 bránili. Jsou to tkáně našich společných evropských hodnot.
Lotyšský prezident Egils Levits
Výročí sametové revoluce nám připomíná dramatické a inspirativní události roku 1989. Patří mezi ně i takzvaná Baltská cesta – tedy 600 kilometrů dlouhý lidský řetěz táhnoucí se přes Estonsko, Lotyšsko a Litvu - či pád Berlínské zdi.
Osobně mám živé vzpomínky na Prahu ze srpna 1989, kde jsem se tajně setkal s několika chartisty. Nyní, o 30 let později, jsme dobrými partnery v Evropské unii a blízkými spojenci v NATO. Vřele vítáme účast českých vojáků v Lotyšsku v rámci „Alianční předsunuté přítomnosti“ NATO.
Češi na východní hranici Aliance udržují bezpečnost nejen Pobaltí, ale celé Evropy. Je povinností naší generace hájit svobodu a demokracii, která byla těžce vybojována před 30 lety, aby naše děti zdědily sjednocenou, silnou a svobodnou Evropu. Posílám Čechům své nejupřímnější pozdravy.
Norská premiérka Erna Solbergová
Československo vždy mělo v Norsku mnoho přátel. Demokratické a humanistické ideály, které Tomáš G. Masaryk nastolil v první republice, byly něco, s čím se Norové okamžitě ztotožnili.
Proto také všechny svobodu milující Nory zarmoutil totalitní vývoj v Československu poté, co komunisté převzali moc. Šokovala nás vražda Milady Horákové, pobouřila nás železná opona a masivní porušování lidských práv a cítili jsme hluboké zklamání, když sovětské síly rozdrtily Pražské jaro v roce 1968. Po založení Charty 77 byli Norové jedni z nejnadšenějších příznivců hnutí po celé Evropě.
Sametová revoluce je proto velmi důležitou kapitolou nedávné evropské historie. Ukázalo se, že totalitní režim s nemilosrdným aparátem moci nakonec porazila víra v demokracii a respekt pro svobodu jednotlivce. Václav Havel, bezpochyby jeden z největších Evropanů 20. století, to řekl úžasně jednoduše: Pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí.
30 let od revoluce |
Od sametové revoluce prošla Česká republika téměř zázračnou transformací. To, co v roce 1989 bylo stagnujícím státem jedné strany, je dnes západní demokracií s dynamickou ekonomikou, řadou špičkových vědců a v neposlední řadě aktivní občanskou společností. Pro Norsko se Česká republika stala blízkým spojencem v NATO a partnerem v EHP; pro zbytek světa se Česká republika stala vzorem úspěšného přechodu k demokracii a tržnímu hospodářství.
Nicméně doufám, že Češi na své historické zážitky úplně nezapomenou.
Jen málo národů v Evropě může s větší důvěryhodností připomínat nám ostatním, že demokracie a lidská práva nepřicházejí samy od sebe, ale že za ně musíme každý den bojovat a bránit je. Jak by to dnes možná Václav Havel řekl: Demokracie a tolerance musí zvítězit nad fake news a extremismem.
Polský premiér Mateusz Morawiecki
Vzpomínám si na události, které se odehrály před 30 lety z globálního i lokálního hlediska. V mém rodném městě, Vratislavi, se konal 3. a 4. listopadu 1989, těsně před sametovou revolucí, festival české a slovenské nezávislé kultury. Tato událost byla československým režimem považována za tak nebezpečnou, že uzavřel hranici s Polskem. Přesto přijelo několik tisíc Čechoslováků. Včetně Karla Kryla, Jaroslava Hutky nebo Vlastimila Třešňáka, které potom Poláci – jako projev štědrosti - spontánně pozvali k sobě domů.
Globálně byla sametová revoluce zlomem v historii - nejen pro Čechy, ale také pro celou Evropu. Spolu s hnutím Solidarita v Polsku, stržením Berlínské zdi a dalšími mírovými revolucemi, které se v té době odehrávaly v Evropě. Bez Václava Havla, velkého státníka a evropského humanisty, by to nebylo možné.
Češi a Poláci společně odmítli komunistické režimy a vyhlíželi směrem ke svobodě. Za posledních 30 let se spolupráce mezi našimi národy jen prohlubovala. Společně jsme dosáhli milníků na cestě k demokracii, svobodě a prosperitě. Společně jsme se připojili k NATO a EU. Společně jsme součástí Visegrádské skupiny - nejsilnější regionální aliance v EU.
Irský premiér Leo Varadkar
Přeji všem Čechům to nejlepší ke 30. výročí sametové revoluce. Mírové obnovení demokracie ve vaší zemi bylo inspirací pro celý svět, zejména pro ty, kteří bojovali za svobodu, demokracii a lidská práva. Prezident Václav Havel v roce 1996 navštívil Irsko, na což s láskou vzpomínáme. Tehdy naléhal na všechny Evropany, aby se hlouběji zamysleli nad významem úsilí o sjednocení, nad vztahem ke světu jako celku, k jeho budoucnosti, k přírodě a různým hrozbám, kterým dnes lidstvo čelí.
Václav Havel byl skvělým státníkem a velkým Evropanem a jeho výzva pro nás platí stejně dnes, jako tehdy, kdy ji vyřkl. Přítomnost Havlovy busty v našem národním parlamentu - Oireachtasu - je důkazem, jak moc si ho ceníme – jako politika i umělce. Busta zesnulého prezidenta je rovněž neustálou připomínkou silných vazeb mezi Irskem a Českem.
V Evropské unii úzce spolupracujeme na budování lepší a prosperující budoucnosti – jak pro naše národy, tak pro všechny Evropany. Neexistuje lepší způsob, jak ocenit ty, kteří před 30 lety přinesli svobodu do České republiky. K tomu všem Čechům doma i v zahraničí gratuluji.
Řecký premiér Kyriakos Mitsotakis
Sametová revoluce byla pro mou generaci klíčovým okamžikem. Vedla k vytvoření nové Evropy, jejíž nedílnou součástí je i Česká republika. V tento den ctíme Václava Havla, který přivedl Česko, tam kam patří – do Evropské unie a NATO.
Řekové pociťují opravdový pocit solidarity se sametovou revolucí, což se projevilo i v naší jednoznačné podpoře přistoupení Česka k euroatlantickým strukturám. Rád bych zdůraznil, že právě v Aténách byla v roce 2003 tato cesta dokončena a vaše sny o opětovném připojení k Evropě byly naplněny.
Nikdy nezapomínejme, že demokracie je základním kamenem našeho evropského dědictví. Jsme spojenci a partneři a máme společnou odpovědnost za utváření budoucnosti Evropy, našeho společného domova.
Chorvatská prezidentka Kolinda Grabarová Kitarovičová
Sametová revoluce položila základy demokratických změn pro dva dnes moderní a demokratické státy – Česko a Slovensko. Před 30 lety lidé statečně vyšli do ulic, aby protestovali proti komunistickému režimu, aby vyjádřili touhu po svobodě, demokracii a vyšší životní úrovni. Obhajovali svobodu projevu, přístup k informacím a možnost podílet se na veřejném životě své země.
Chorvati i Češi budují své demokracie od počátku 90. let. A dnes si užívají svobody a občanských práv, o nichž si předchozí generace mohly nechat jen zdát. Přeji Čechům, našim milým přátelům a spojencům, aby pokračovali v budování a posilování své demokracie, přičemž společně budeme vyhlížet nadějnou a sdílenou evropskou budoucnost. Pozdravuji z Chorvatska!
Předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker
Dějiny nám říkají vše o tom, kým jsme, tedy i o tom, že toho Evropany spojuje mnohem více, než si mnohdy uvědomujeme. Můžete se třeba ptát, co má malá země jako Lucembursko společného s Českem a Slovenskem. Přitom naše vzájemné vazby sahají až do 14. a 15. století, kdy několik českých králů – počínaje Janem Lucemburským – pocházelo z lucemburské dynastie. Můj pohled na českou a slovenskou demokracii je proto zcela jednoznačný: jsme a vždy jsme byli bratry.
Ještě než v Praze vyšli studenti 17. listopadu 1989 do ulic, v Estonsku již probíhala zpívající revoluce, v Polsku byli do vlády zvoleni členové Solidarity, 23. srpna vytvořily dva miliony lidí lidský řetězec mezi Tallinem a Vilniusem, dlouhý přes 600 kilometrů, a 9. listopadu padla Berlínská zeď. Sametové revoluci však v dějinách patří zvláštní místo. Jen málokdo z účastníků tušil, že se pouhých deset dní nato komunismus zhroutí. Klíči, kterými cinkali ve vzduchu, však otevřeli dveře k demokracii a ukazovali cestu.
Když si letos připomínáme 30. výročí těchto událostí, měli bychom si uvědomit, čeho všeho jsme od té doby dosáhli, a poděkovat těm, kteří se o to zasloužili. Lidem z někdejšího Československa vděčí Evropa za mnohé. Podařilo se jim něco naprosto výjimečného. Dokázali světu, že změna nemusí být na úkor lidského života, že je výsledkem snů a odhodlání. Když se Češi a Slováci stejně sametově rozdělili, dali tím jasně najevo svou mírumilovnost.
30 let od revoluce |
Bylo jen otázkou času, kdy obě země vstoupí do Evropské unie. Jako předseda vlády Lucemburska jsem byl jedním z největších zastánců rozšíření, protože jsem v něm spatřoval sjednocení geografie Evropy s její historií. Vždy jsem říkal, že Evropa, má-li být zdravá, potřebuje k dýchání obě své plíce – východ i západ. Václav Havel to výborně vystihl, když řekl: „Jako nemůže být natrvalo v jedné polovině pokoje teplo a v druhé zima, nemohou vedle sebe natrvalo existovat dvě různé Evropy, aniž by na to doplatily obě.“ A v roce 2004 pak naše srdce znovu začalo bít jako jedno.
Od té doby dosáhla Unie velkého pokroku při zajišťování bezpečnosti a míru v Evropě. A díky globálnímu vlivu se nám totéž dařilo i po celém světě. V tom spočívá náš největší a nejcennější úspěch. Mír však není samozřejmostí a neměl by tak být brán. Stačí se podívat na bezprostřední okolí Evropské unie, abychom viděli, jak je mezinárodní situace nebezpečná a jak je kvůli tomu pozice Evropské unie křehká.
Za 20 let už mezi námi nebudou Evropané, jejichž dědové či pradědové zažili válku. Musíme proto najít nové způsoby, jak si připomínat, co nás spojuje. Jestliže v minulosti bylo naše pouto ukováno ze železa, do budoucna nás musí spojovat naděje.
V této budoucnosti čekají náš kontinent nové a stále větší výzvy. Evropa je ze všech světadílů nejmenší. A počet jejích obyvatel klesá. Nevytratíme se, ale bude nás stále méně. Na počátku 20. století byla Evropa domovem 20 % světové populace. Do konce tohoto století budou z 10 miliard lidí na světě tvořit Evropané pouze 4 %. Ekonomicky budeme mít menší vliv. Už za pár let nebude ve skupině G7 ani jeden evropský členský stát.
Vzkaz, od které osobnosti vás nejvíce zaujal?
Hlasování skončilo
Čtenáři hlasovali do 0:00 pondělí 25. listopadu 2019. Anketa je uzavřena.
Kdo by si tváří v tvář tomuto nezvratnému vývoji stále myslel, že právě teď je ten správný čas, abychom snížili celoevropské ambice, aby se každý stát stáhl do své ulity nebo abychom se otočili k světu zády, ten se hluboce mýlí. Dějiny potvrdily správnost evropské integrace. Výročí sametové revoluce by mělo být pro nás všechny příležitostí, jak si připomenout naše společné vazby. A ve skrytu duše doufám, že si na nás budoucí Evropané jednou vzpomenou a poděkují nám, že jsme měli sílu vidět svět ne takový, jaký je, ale takový, jaký by být mohl, stejně jako dnes děkujeme lidem v Česku a na Slovensku.
Irský básník Michael O’Loughlin
V roce 1978 mi coby dospívajícímu turistovi na české hranici pečlivě kontroloval policista pas a řekl: „Je povinností vaší generace dokončit osvobození vaší země.“
Bylo mi jasné, že osvobození potřebuje i jeho země. Praha mi tehdy přišla šedivá, utlumená a klidná. Čekala na konec režimu, a když se tak konečně roku 1989 stalo, došlo k obrovskému přívalu energie a emocí, které inspiroval zbytek Evropy. Opravdová změna ale potřebuje čas.
Parnella, irského politika 19. století, se kdysi dělník drtící na silnici štěrk zeptal, kdy bude Irsko svobodné. Parnell odpověděl: „Irsko bude svobodné a ty budeš stále drtit štěrk.“ Česko se dnes potýká s komplikace z dob minulých režimů a snad i zklamáním, podobně jak tomu bylo v Irsku. Ale dejme tomu čas a nebojme se.
Britská spisovatelka pomáhající čs. disentu Barbara Dayová
V listopadu 1989 jsem sametovou revoluci sledovala v televizi v mém londýnském bytě. Češi, s nimiž jsem roky tajně spolupracovala, byli najednou veřejnými osobnostmi. V prosinci už jsem byla v Praze. Počasí bylo velmi chladné, ale všude byli lidé, plakáty, demonstrace a nadšení.
V dalších letech jsme se pokusili přesunout výuku z undergroundových domácích seminářů do vysokoškolského prostředí učitelům a studentům. Nicméně v politice se často zapomene na to nejdůležitější – obnovu právního systému. To by mělo být naší prioritou spíše než privatizace, která zapříčinila mnohé křivdy. Ale neztrácím naději. Myslím, že jsou zde dobří lidé, kteří pracují na tom, aby se to zlepšilo a že jich je víc než oportunistů.
VIDEO: Oslavy vyvrcholily koncertem na Václavském náměstí (17. listopadu 2019):
