Proti rozhodnutí městského soudu není odvolání. Je možné podat jen takzvané dovolání k Nejvyššímu soudu. Státní zástupkyně řekla, že teprve zváží, zda tuto možnost využije.
Obvodní soud pro Prahu 7 ho zprostil obžaloby ze zneužití pravomoci veřejného činitele už v listopadu 2002. Odvolání státního zástupce posunulo případ k městskému soudu.
David byl v 60. letech prvním náměstkem československého generálního prokurátora a prokuraturu zastupoval i v tehdejší vládní komisi pro stíhání válečných zločinů.
"On v té věci nerozhodl. Rozhodoval generální prokurátor a David jako náměstek neměl žádnou zákonnou ani faktickou možnost to rozhodnutí změnit," vysvětloval v listopadu 2002 osvobozující verdikt soudce Tomáš Hájek.
Vzhledem k tomu, že čin je promlčen, mohly soudy rozhodovat jen o případné vině či nevině, ale nemohly už Davidovi uložit žádný trest.
David chtěl očistit své jméno
Soud 7. pražského obvodu v říjnu 2001 Davidovo stíhání zastavil kvůli promlčení. David ale chtěl, aby soud očistil jeho jméno tím, že vydá rozsudek o jeho nevině. Obvodní soud však v dubnu dospěl k závěru, že se David v kauze Tutter provinil.
David se ale znovu odvolal a pražský městský soud pak v srpnu obvodnímu soudu vrátil případ k novému projednání s tím, že obvodní soud se dostatečně nezabýval otázkou, jaké měl ve své funkci pravomoci.
VÝVOJ PŘÍPADU:
Říjen 2001: Čin je promlčen
Obvodní soud sedmého pražského obvodu v říjnu 2001 zastavil kvůli promlčení činu stíhání Jaroslava Davida i někdejšího náměstka ministra vnitra Jaroslava Klímy. Oba čelili stejné obžalobě, že v roce 1966 přerušili stíhání nacisty Tuttera.
Sedmasedmdesátiletý bývalý prokurátor ale soud požádal, aby přesto rozhodl o jeho vině či nevině.
Duben 2002: David je vinen
Obvodní soud pro Prahu 7 začátkem dubna rozhodl, že David je vinen. Soudce Tomáš Hájek právě s ohledem na promlčení rozhodoval pouze o vině obžalovaného, nikoli o případném trestu. Soud prohlásil, že David vinen je. David se prostřednictvím svého obhájce proti verdiktu na místě odvolal. Státní zástupkyně se k rozsudku nevyjádřila.
Srpen 2002: David o zrušení stíhání nerozhodl
David o přerušení Tutterova stíhání osobně nerozhodl. Podle předsedkyně odvolacího senátu Evy Burianové musí obvodní soud ale ještě posoudit otázku, jaké měl David ve své funkci náměstka pravomoci, a zda tedy vůbec mohl rozhodnutí svých spolupracovníků změnit.
Zatímco státní zástupce trval na tom, že rozhodnutí obvodního soudu bylo správné, Davidův obhájce Zdeněk Hrazdíra požadoval pro svého klienta zprošťující rozsudek. "To rozhodnutí pro nás znamená naději," řekl po přelíčení novinářům.
Listopad 2002: David je nevinen
Obvodní soud pro Prahu 7 zprostil Davida obžaloby ze zneužití pravomoci veřejného činitele. Odvolání státního zástupce posunulo případ k městskému soudu.
PRŮBĚH KAUZY TUTTER Skutek promlčen, trestní stíhání zastaveno Klímovi tehdejší podřízení ve středu před soudem uvedli, že československé úřady v 60. letech předaly SRN zhruba 100 případů nacistických válečných zločinců. Ani v jednom z nich však německé úřady nic nepodnikly a případy vyzněly do ztracena. Podle svědka Ladislava Ereta bylo proto pro Československo v podstatě užitečnější, když byl některý bývalý nacista žijící v Německu získán pro spolupráci s rozvědkou. Oba Klímovi podřízení označili svého tehdejšího šéfa za člověka, který vystupoval vždy velmi aktivně při pronásledování nacistických zločinců a který se nikdy neprojevoval jako člověk, který by chtěl tyto lidi krýt. Soud se tehdy vůbec nevyjádřil k vině či nevině obžalovaných. Zastával totiž názor, že jejich čin je možné posuzovat jen podle zákona, který platil v šedesátých letech. Jeden ze základních právních principů totiž stanoví, že čin je nutné hodnotit podle předpisu, který byl účinný v době skutku. Na zneužití pravomoci veřejného činitele, ze kterého byli Klíma s Davidem obžalováni, se tehdy vztahovala desetiletá promlčecí lhůta. Podle zákona o protiprávnosti komunistického režimu u zločinů komunismu se v době od února 1948 do prosince 1989 promlčecí lhůta nezapočítává. Opět však začal platit po roce 1989 a oběma obžalovaným tak uběhla v roce 1999. David novinářům řekl, že není s rozsudkem zcela spokojen, protože požadoval, aby ho soud uznal nevinným. "Necítím se ničím vinen," opakoval před novináři při odchodu ze soudní síně. I Klíma trvá na tom, že se ničeho nezákonného nedopustil. Nacista informoval o německé špionáži Tutter měl StB v šedesátých letech předávat informace o zpravodajské síti a systému odposlechů, který na československém území zřídila německá Spolková zpravodajská služba. Z materiálů, které v úterý v rámci procesu přečetl soudce Obvodního soudu pro Prahu 7 Tomáš Hájek, dále plyne, že českoslovenští zpravodajci s Tutterem, který žil ve Frankfurtu nad Mohanem, spolupracovali v letech 1953 až 1963. Poté s ním byly kontakty přerušeny a od roku 1967 ho Druhá správa StB znovu začala využívat jako svého agenta. Obžaloba viní Davida, že zastavil Tutterovo stíhání kvůli tomu, že bývalý nacista v té době působil jako agent druhé správy StB v tehdejším západním Německu. Zároveň podle žalobce David nařídil, aby Tutterův vyšetřovací spis byl vrácen StB. Klíma měl podle žaloby o zastavení stíhání požádal Davida dopisem. David připustil, že dostal od Klímy dopis Klíma autorství dopisu popírá. "Žádný takový dopis jsem nepsal ani neodeslal," opakoval před soudem. Podle něj dopis podepsaný jeho jménem zaslal někdo z ministerstva vnitra na prokuraturu bez jeho vědomí. Klíma uvedl, že když se o dopise později dozvěděl, obrátil se prý přímo na tehdejšího ministra vnitra Josefa Kudrnu. Ministr mu údajně vysvětlil, že ve Spolkové republice Německo se připravují rozvratné akce proti socialistickému Československu a že Tutter patří mezi významné informátory, kteří o této věci předávají československým úřadům důležité zprávy. Ministr proto Klímu žádal, aby proti odložení Tutterova stíhání nic nepodnikal. ÚDV: Tutter nechával upalovat lidi v jejich domech Tutter pracoval pro StB Ve výkonu trestu kontaktovala Tuttera Státní bezpečnost (StB) a v roce 1953 ho získala pro spolupráci. O rok později byl Tutter odsunut na území tehdejšího západního Německa. Pro komunistické Československo pracoval Tutter jako zpravodajec pod krycím jménem Konrad II. "Například bezpečnostní třinácté oddělení ÚV KSČ si běžně zvalo šéfy rozvědek na kobereček. Ale protože tyto konzultace byly mnohdy v rozporu se zákonem, žádné záznamy o nich neexistují," vysvětluje historik Zdeněk Vališ. Možnost, že o jeho zločinech věděli (a mlčeli) představitelé režimu, nevyloučil ani náměstek ředitele Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů komunismu Pavel Bret. "Jestliže se vědělo o každém kroku řadového občana, je nepravděpodobné, že by nikdo další nebyl informován o žádostech z Německa, které směřovaly k Tutterově minulosti. Ale je to jen úvaha," řekl Bret. Bret připomněl, že ÚDV žádné písemné doklady o spoluvině dalších osob nemá. ÚV KSČ zasahoval do akcí StB Počátkem padesátých let bylo například vyšetřováno několik důstojníků armádního Obranného zpravodajství (jednalo se o součást StB) kvůli týrání zatčených či rozkrádání jejich majetku. Jednání pracovníků zpravodajství bylo už tehdy kvalifikováno jako nezákonné. "Nejenom že v tomto případě ÚV KSČ trestní stíhání provinilých důstojníků zastavil. Ústřední výbor k tomu dokonce přijal usnesení," uvedl Vališ. Rovněž významný expert Ústavu pro soudobé dějiny, jenž si nepřeje zveřejnit jméno, připomněl další případ, kdy usnesení ÚV KSČ zastavilo trestní stíhání důstojníků StB, kteří se podíleli na vraždě národního socialisty Konečného a důstojníka bezpečnosti Novotného. "Podobné vměšování do trestního stíhání nebylo ojedinělé," říká. Původně, v padesátých letech, o klíčových otázkách týkajících se bezpečnosti, ale i o důležitých soudních verdiktech rozhodovala takzvaná bezpečnostní pětka - vrcholní představitelé komunistického režimu včetně tehdejšího prezidenta Klementa Gottwalda. Po procesu s "protistátním spikleneckým centrem v čele s Rudolfem Slánským" nahradil pětku ústřední výbor. Experti proto prakticky vylučují, že by oba obvinění Jaroslav K. a Jaroslav D. jednali na vlastní pěst. "Tuttera museli určitě přikrýt na pokyn shora," říká expert Ústavu pro soudobé dějiny. Muž, který dříve krátce působil na vysokém postu na ministerstvu vnitra a jenž nechce uvádět své jméno v souvislosti s kauzou Tutter, však má na věc jiný názor a zásah z úrovně vlády či vrcholných představitelů strany zpochybnil: "Do takových jemností oni nešli. To byla zpravodajská záležitost," řekl. Nejinformovanější muž tehdejší éry, někdejší ministr vnitra Lubomír Štrougal, se ke kauze nevyjádřil. Jeho syn řekl do domovního telefonu pouze: "S panem Štrougalem nelze v žádném případě hovořit."
Na lavici obžalovaných usedl loni v říjnu osmdesátiletý Jaroslav Klíma, který v 60. letech působil jako náměstek ministra vnitra, a sedmasedmdesátiletý Jaroslav David, který v té době pracoval jako náměstek generálního prokurátora.
Československá generální prokuratura chtěla tehdy Tuttera obžalovat za válečné zločiny a jeho případ předat k potrestání justičním orgánům Spolkové republiky Německo (SRN), kde Tutter žil.
Nacistický válečný zločinec Werner Tutter předával v šedesátých letech Státní bezpečnosti informace o německé zpravodajské službě. Vyplývá to z dokumentů, které jsou součástí trestního spisu v procesu se dvěma vysokými představiteli předlistopadového režimu Jaroslava Davida a Jaroslava Klímy.
Sedmasedmdesátiletý Jaroslav David, který byl v šedesátých letech prvním náměstkem generálního prokurátora, a osmdesátiletý Jaroslav Klíma, jenž v té době působil jako náměstek ministra vnitra, svoji vinu během líčení 1. října popřeli. U soudu prohlašovali, že za přerušení stíhání v roce 1966 nenesou žádnou odpovědnost.
David v pondělí 1. září u soudu připustil, že dopis skutečně obdržel. Předal ho prý k vyřízení pracovníkům zvláštního oddělení prokuratury a sám se případem osobně nezabýval. "Nikdy jsem žádnou informaci o tom, že Tutter byl agentem StB, nedostal, nikdy jsem to nevěděl a i z tohoto důvodu považuji obžalobu za nedůvodnou," prohlásil David.
Tutter, narozený v roce 1909, byl od roku 1938 důstojníkem německé armády. Za války byl příslušníkem SS a koncem roku 1944 se stal zástupcem velitele protipartyzánské jednotky Einheit Josef.
Komando se na Slovensku podílelo na vyhlazovacích akcích v prostoru Trenčianských Teplic, jako bylo vypálení pasek Ploštiny a části obce Prlová. Během těchto akcí zahynuly desítky civilistů.
Podle ÚDV se Tutter při akcích proti partyzánům osobně podílel na brutálních výsleších zadržených lidí, které pak nechal upálit v jejich domech.
Lidový soud v Bratislavě ho v roce 1948 odsoudil k šesti letům vězení. "Tutter byl odsouzen jen za kolaboraci. Jeho pravá identita zástupce velitele jednotky SS zůstala tehdy skryta," řekl mluvčí ÚDV Jan Srb.
Tutterovu minulost znaly zřejmě tehdejší stranické špičky
Z obdobných případů je však patrné, že o Tutterově minulosti musel být informován širší okruh lidí než jen dva muži - náměstek generálního prokurátora a náměstek ministra vnitra. Není dokonce vyloučeno, že příkaz nevydat dokumenty o Tutterových zločinech německé justici přišel z nejvyšších stranických míst.
Historikové přesto nepochybují o tom, že zejména v padesátých, ale i v pozdějších letech zasahoval ústřední výbor Komunistické strany Československa (ÚV KSČ) do akcí Státní bezpečnosti. Ať již z vlastního popudu, či podle pokynů Moskvy.
 Dva bývalí vysocí funkcionáři předlistopadového režimu, kteří čelí obžalobě, že zabránili stíhání nacistického válečného zločince Wernera Tuttra, se zodpovídali za své činy před soudem. (1. října 2001) |
 Dva bývalí vysocí funkcionáři předlistopadového režimu, kteří čelí obžalobě, že zabránili stíhání nacistického válečného zločince Wernera Tuttra, se zodpovídali za své činy před soudem. (1. října 2001) |
 Dva bývalí vysocí funkcionáři předlistopadového režimu, kteří čelí obžalobě, že zabránili stíhání nacistického válečného zločince Wernera Tuttra, se zodpovídali za své činy před soudem. (1. října 2001) |
