Bývalý premiér sedí v tmavomodrém obleku před komisí. Zkoušející hledí střídavě na něj, střídavě do prázdna. Slovo má sebevědomý mladý místopředseda advokátní komory Martin Vychopeň, který expremiéra "vodí" zrádnými uličkami občanského práva.
Scéna, která se opravdu odehrála: Stanislav Gross dopoledne skládal advokátní zkoušky. Vychopeň se vydává za Grossova klienta, který vlastní třetinu domu. Chce ji prodat a nemůže se dohodnut s majitelem zbylých dvou třetin. Žádá Grosse o radu.
Gross: Nejprve bych vám radil se dohodnout s majitelem zbylých dvou třetin vašeho domu.
Vychopeň: Dohoda není možná, co dál?
Gross: Pak přijde na řadu soud.
Vychopeň: Správně. A co bude zkoumat soud?
Gross (usilovně přemýšlí): Legitimaci...
Vychopeň (směje se): Jasně a také, jestli jsou zaplacené soudní poplatky...
Před třemi lety ukončil politickou kariéru Stanislava Grosse byt na Barrandově. Dnes v jeho kariérním postupu stála jedna třetina domu. Navíc imaginárního.
Komise nakonec rozhodla, že Stanislav Gross ještě není připraven stát se advokátem. Ústavní a správní právo sice zvládl na výbornou, stejně dobře znal i advokátní předpisy a z "trestu", kterému se chce do budoucna věnovat, dostal dvojku. Soukromé a obchodní právo však byla tragédie.
. Z politiky do advokaciePodivná studia Stanislava Grosse |
Tu sérii vět, která vede do pekel, zná každý student. A dnes ji slyšel i Stanislav Gross. "Možná jsem špatně položil otázku," začal nejprve jeho zkoušející Vychopeň. "Nebudu vás dál trápit, pane kolego," pokračoval. "To mi stačí," řekl nakonec.
Stanislav Gross přesvědčoval komisi, že hmotně odpovědný může být člověk už od šestnácti let namísto od osmnácti. Nedokázal si poradit ani se smyšleným případem otce, který je upoután na lůžko a zároveň musí platit výživné na svého nemanželského syna.
"Nedával jsem panu Grossovi žádné úskočné otázky," říkal Martin Vychopeň. "Jednalo se o řešení praktických věcí, se kterými advokát přichází denně do kontaktu," dodal.
Když Vychopeň pustil téměř po hodině Grosse ze svých "spárů", rovnou si ho převzala renomovaná znalkyně obchodního práva Ivana Štenglová, které se koncipienti u zkoušek nejvíc obávají. A chytala expremiéra za každé slovo. "Ručí majetkem?" ptala se podiveně. "Ne, společnost svým majetkem odpovídá, pane doktore," opravovala ho. Stačilo jí pár minut, aby Grosse odepsala. Expremiéra už nezachránila ani dobrá znalost ústavního a správního práva.
Za půl roku znovu
Když po hodině "příkladů z praxe" přišly na řadu základy advokacie, byl už expremiér Gross úplně vyčerpaný. "Jaká je základní povinnost každého advokáta?" zeptal se předseda komise Petr Poledník.
"Znát předpisy?" zkoušel to Stanislav Gross. "Nebo dodržovat etiku?" "Princip mlčenlivosti," opravil ho Poledník.
Gross už v té době tušil, že komisi nepřesvědčil. "Myslím, že jsem to neudělal," říkal na chodbě, když čekal na výsledek. Přiznal, že na zkoušku, která obvykle zabere čtvrt roku příprav, studoval dva měsíce.
"To od něj bylo velmi odvážné," řekl Poledník.
Gross byl druhý, koho komise ten den "vyhodila". Na rozdíl od koncipienta, který neuspěl před ním, však opustil aulu, aniž podal ruku členům komise.
Grossovi může pomoci politická minulost
Další šanci dostane Gross za šest měsíců. Do té doby bude muset dál pracovat jako koncipient v advokátní kanceláři Eduarda Bruny, kde působil od chvíle, kdy odešel z politiky. - čtěte rozhovor s Grossem po odchodu z politiky: Politika mi zatím nechybí
Gross měl přitom velké plány. Vybudoval si v "Brunově" domě svou vlastní rozlehlou kancelář a zároveň získával akademické zkušenosti v Ústavu pro prevenci negativních jevů ve společnosti na Vysoké škole Karlovy Vary.
Jak žádaným advokátem Gross bude? Podle členů komise může být i přes úterní fiasko velmi úspěšný. "Advokátem se člověk nerodí, ale stává," podotkl Vychopeň.
Grossovi může pomoci i jeho politická minulost. Sice zatím není dobrý znalec paragrafů, má však řadu kontaktů, které budou jeho klienti potřebovat možná víc než jeho detailní znalost práva.
