V centru Člověka v tísni v Plzni je poměrně živo. V kanceláři u stolu sedí žena středního věku a pomáhá vnučce skládat z dřevěných kousků postavičky zvířat. Pak začne vyprávět, jak se dostala do finančních problémů a jak jí kvůli dluhu necelé tři tisíce korun navštívil exekutor.
„Manžel přišel o práci. Pracoval dvacet let ve škodovce, pak ho propustili a my jsme se tak dostali do nesnází. Vzali jsme si první půjčku, abychom měli na nájem, ale máme čtyři děti, a tak se nedalo splácet,“ začala svůj příběh vyprávět Ivana (redakce jméno na její přání změnila).
Ivana si postupně brala další půjčky, i když si její muž našel práci, bylo pro ni těžké všechno splácet, hlavně ztrácela přehled, co má zaplacené a co ne. Mezitím se přestěhovali, a tak ji nakonec v listopadu 2015 navštívili pracovníci Exekutorského úřadu v Přerově. Dluh přitom činil 2885 korun. S náklady spojenými za rozhodčí řízení a úroky se vyšplhal přes deset tisíc a dalších takřka patnáct tisíc podle odhadu mělo stát zabavení a prodej majetku.
Na co má dlužník právo?Při psaní článku redakce narazila na příběh invalidní důchodkyně z Klatov, které exekutoři vtrhli do bytu, byli k ní hrubí a chtěli po ní sto tisíc korun kvůli dluhům jejího manžela. Hrozili, že když nezaplatí, tak další den přijedou a všechno si odvezou. Psychicky nemocná žena si málem vzala nevýhodnou půjčku, pak se obrátila na Člověka v tísni. Společně exekutorům několikrát volali, přičemž při každém telefonátu se snižovala částka, kterou po ní okamžitě chtěli zaplatit. Nakonec po ní žádali patnáct tisíc korun. Dlužníci přitom často nevědí, že mají právo si postup exekutorů točit na kameru. Můžou také zavolat policii, aby byla jejich návštěvě přítomná. Sami exekutoři musí natáčet průběh exekuce. „Od klientů vím, že si často kameru na chvíli vypínají,“ uvedla Helena Urbanová z Člověka v tísni. V praxi se také stává, že zatímco jeden exekutor chodí po bytě a vše natáčí, druhý zůstává s dlužníkem a vyvíjí na něj psychický nátlak. Dlužník může také odmítnout podepsat protokol o soupisu majetku, případně jej může opravit, pokud jsou skutečnosti v něm uvedené v rozporu se skutečným stavem. |
„Přišli k nám domů. Polepili celý byt a vzali věci, které nebyly moje,“ popsala další události Ivana. Exekutoři se dívali i do ledničky a hrabali se jí ve věcech. Ačkoli doma byla jenom postižená dcera a její starší dítě, řekli jí, že klidně může jít k lékaři, že se o všechno postarají sami. Ivana však zůstala doma.
„Nezvané návštěvě“ se snažila vysvětlit, že věci nejsou její a žádala je, ať počkají, než jim donese papíry. Pracovníci exekutorského úřadu však byli nesmlouvaví a chovali se prý k ní arogantně. Mezi zabavenými věcmi byla i televize, kterou v říjnu 2015 koupila dceři z jejího invalidního důchodu. Exekutoři jí o měsíc později zabavili s tím, že to nedokázala prokázat. Společně s ní si odvezli i basovou kytaru, přímočarou pilu a notebook.
Mezitím Exekutorský úřad v Přerově změnil vedení a místo obávaného Tomáše Vrány mu začal šéfovat Lukáš Jícha. Asi půl roku po změně vedení přišel Ivaně dopis, že exekuce je zastavená.
„Dne 22. září 2016 obdržel soudní exekutor prostřednictvím exekučního soudu návrh povinného zastavení exekuce, odůvodněný tím, že exekuce je nepřípustná, protože neexistuje platný exekuční titul a dále, že rozhodčí nálež neobsahuje poučení o právu podat návrh na jeho zrušení soudu,“ je uvedeno v dokumentu, který má redakce k dispozici.
Mezitím Ivana přišla o kytaru, pilu i počítač, které exekutor stihl v dražbě prodat za necelých pět tisíc. Většina výtěžku šla na náklady exekuce, o které se nyní může soudit.
Věřitel dostal 1 120 korun, proto dal zbytek neuhrazené částky, konkrétně nedoplatek 1 765 korun k soudu, který Ivaně stanovil splátkový kalendář.
Desítky stížností
U exekutora však zůstala u televize, kterou podle svých slov koupila dceři za třináct tisíc z jejího invalidního důchodu. Exekutorský úřad jí sdělil, že si pro ni má dojet do Čekyně u Přerova. Nicméně když si pro ni zmocněnec přišel, ve skladišti jí nenašli, protože se ztratila.
Ivana proto letos v únoru podala žalobu náhrady škody na ministerstvo spravedlnosti. Ani po půl roce ale neví, na čem je. „Můžeme potvrdit, že Ministerstvo spravedlnosti obdrželo žádost paní (mluvčí ministerstva uvedla pravé jméno, které redakce zná, ale na žádost ho nezveřejnila, pozn. red.) o náhradu škody a nemajetkové újmy ve věci Exekutorského úřadu v Přerově. Projednání její žádosti ale ještě nebylo ukončené,“ sdělila iDNES.cz mluvčí ministerstva spravedlnosti Alžběta Šírková.
Není to přitom jediný podnět na Exekutorský úřad v Přerově, který resort spravedlnosti letos obdržel. Celkově evidují 53 stížností na postup exekutora Lukáše Jíchy za letošní rok. Zatím ministerští úředníci našli čtyři pochybení. V jednom případě udělili výtku a v ostatních případech s ohledem na okolnosti případu, upozornili exekutora na nesprávný postup.
Redakce iDNES.cz požádala o vyjádření i Exekutorský úřad v Přerově, do vydání článku však nikdo na zaslané dotazy neodpověděl.
