Dosud se s náporem běženců ze severní Afriky, ale také třeba Sýrie, potýká zejména Itálie, která je trasám uprchlíků nejblíže.
Brusel chce problému s běženci čelit mimo jiné i společnou azylovou politikou. Znamenala by přerozdělení uprchlíků do jednotlivých zemí Evropské unie podle předem určených kvót. Jejich výše by závisela například na ekonomické situaci země. Přijetí běženců, kteří se do Evropy dostávají přes Středozemní moře, by se tak nevyhnula ani Česká republika a další vnitrozemské státy (více zde).
Co si myslí o kvótách pro přijímání uprchlíků, jsme se ptali předsedů parlamentních stran. Otázku obdržel i předseda KSČM Vojtěch Filip, ale dosud na ni neodpověděl. Premiér a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka odkázal na svou středeční tiskovou zprávu k tématu.
Pavel Bělobrádek (KDU-ČSL) Jsem proti, ale musíme pomáhat
Vláda vyjádřila svůj postoj ústy ministra zahraniční a ministra vnitra. Pro závazné kvóty rozhodně nejsme. Já se s tím ztotožňuji. Zároveň se nesmíme dostat do pozice, že se nás problém uprchlíků netýká. Nás se týká, bezprostředně, a my nemůžeme dělat mrtvého brouka, ale aktivně pomoci v místě humanitárních krizí, které často jsou příčinou emigrace. Musíme pomoci i těm státům, které jsou vlnou emigrace nejvíce zasaženy. Protože jinak ji pustí dál. Itálii nemůžeme nechat na holičkách.
Není to otázka kvót, ale skutečné schopnosti České republiky se o přijaté lidi bezpečně postarat. Musí to vycházet z vnitřních možností státu. My jsme připraveni pomoci těm, kdo pomoci potřebují, ale neznamená to, že i za cenu sebezničení. Máme vlastní problém s některými menšinami, a jak bychom zvládali příliv masivní dalších? Nehledě na to, že sem přicházejí cizinci nelegálně už nyní. Ta situace je velmi závažná.
Karel Schwarzenberg (TOP 09) Přál bych si, aby vláda jednala
Já bych byl rád, kdybychom sami dobrovolně nějaké kvóty přijali a nečekali jen proto, aby naši politici měli nějakou výmluvu. Aby mohli říkat, že oni to nechtěli, že byli donuceni. Já bych si přál, aby naši politici byli odvážní, přiznali si vážnost situace a řekli, uděláme to tak a tak. Byl bych šťastný, kdyby vláda byla aktivní. A ne jako v mnohých případech, kdy čeká, aby mohla říct „byli jsme znásilněni“.
My jsme poměrně bohatá země. Viděl jsem, jak v roce 1956, kdy bylo Rakousko chudým státem, přijalo 300 tisíc maďarských uprchlíků. Později, to bylo už bohatší, přiznávám, přijalo uprchlíky z bývalé Jugoslávie. Pamatuji si, jak přijalo naše uprchlíky po 21. srpnu 1968. Samozřejmě, že se to dá udělat, chybí k tomu jen dobrá vůle a odvaha. Ne se pořád ohlížet, jestli by to mohl udělat někdo jiný.
Vláda má konat s nejlepším vědomím a svědomím, a ne aby neztratila pro boha svatého jeden hlas.
Bohuslav Sobotka (ČSSD) Povinné stanovení kvót ČR odmítá
Nejen EU, ale i Česká republika si je vědoma utrpení a lidské tragédie uprchlíků, kteří chtějí začít nový a lepší život za hranicemi svých domovských států. Nechceme se vzdávat odpovědnosti, chceme naopak ještě zintenzivnit naše úsilí v tom, co umíme v oblasti migrace nejlépe. V první řadě jde o českou pomoc uprchlíkům v místě jejich současného pobytu - tedy co nejblíže jejich skutečnému domovu, a to včetně podpory zemí, které tyto uprchlické populace hostí (například Jordánsko a Turecko). Současně si velmi dobře uvědomujeme, že musíme být nápomocni státům, na něž současná migrační vlna nejvíce doléhá. Česká republika se vedle toho také zodpovědně hlásí k pomoci uprchlíkům, kteří museli opustit své domovy kvůli válečným konfliktům z obavy o svůj život.
Debata o migraci se často zužuje na téma přesídlování. Toto opatření se však týká pouze omezeného počtu uprchlíků, zatímco pro většinu lidí, kteří jsou v uprchlických táborech, pozitivní efekt nemá. Dobrovolné přijímání uprchlíků chápe Česká republika jako podpůrné opatření v aktuální vyhrocené situaci, kdy některé členské země nezvládají na příliv uprchlíků reagovat. Povinné stanovení kvót Česká republika odmítá. V tomto případě jsou to pouze jednotlivé členské země, které jsou schopny kvalifikovaně posoudit a rozhodnout o tom, kolika uprchlíkům jsou schopny poskytnout útočiště, a to na základě jejich ekonomické, sociální a bezpečností situace. Podporujeme svobodné rozhodnutí zemí o rozsahu solidarity, což jsme dokázali i naším rozhodnutím poskytnout domov několika syrským rodinám. Přesidlování nemůže vyřešit příčinu nedávných tragédií. Ta totiž neleží na březích Evropy, ale za nimi. A proto by měla mít EU dostatek odvahy řešit ji efektivně především právě tam.
(tisková zpráva Úřadu vlády, kráceno)
Andrej Babiš (ANO) Kvóty jsou nesmysl, nic neřeší
Za sebe mohu říci, že s kvótami nesouhlasím. V Evropě nemůžeme mít jednotnou imigrační politiku. Každá země v Evropě má jiná specifika, daná i historicky. V Německu mají velkou tureckou komunitu, ve Francii komunitu ze severní Afriky a u nás máme zase Ukrajince a Vietnamce. Evropská unie nemůže řešit všechny problémy. Kvóty jsou nesmysl, to není řešení.
Petr Fiala (ODS) Kvóty naopak mohou zvýšit příliv uprchlíků
Kvóty je nutno odmítnout, jakékoliv návrhy na přesídlování či relokaci musejí být pouze podpůrnými nástroji a musejí zůstat dobrovolné. Kvóty nejsou řešením, naopak existuje riziko, že jejich zavedení zvýší zájem migrantů o vstup do EU. Unie by se měla v první řadě soustředit na důsledné provádění stávajících společných migračních politik a zároveň zajistit rychlý návrat těm, jejichž motivy pro cestu do Evropy jsou čistě ekonomické. Měli bychom především pokračovat v pomoci uprchlíkům přímo v postižených regionech – od roku 2015 Česká republika realizuje speciální program s roční alokací 3,7 miliónu EUR určených na pomoc uprchlíkům v regionech původu.
