Ačkoli Tomáš jako dítě po psovi netoužil, protože se mu nechtělo venčit, dnes je rád, že ho má. „Doník je skvělý kámoš. Chodí všude se mnou. Nikdo s tím nemá problém kromě vietnamských prodavačů ve večerkách, i když Don nosí reflexní žlutou vestu s označením,“ líčí Tomáš. A dodává, že buď prodavače nakonec přesvědčí, že jeho pes dovnitř může, nebo nakoupí jinde.
V Česku má některý z mnoha typů epilepsie asi 80 tisíc lidí. Asistenční pes ale zatím pomáhá jen malé hrstce z nich. Tomáš má doma dvouletého parťáka rasy Flat coated retriever od září. Než si ho mohl převzít, téměř rok s ním nacvičoval spolupráci v centru organizace Helppes v Praze-Motole.
Křeče, ztráta vědomí. Víte, jak pomoci lidem s epileptickým záchvatem? |
A trénuje s ním pravidelně dál. Kdyby omdlel a upadl na zem, Don přesně ví, co má dělat. „Nejdřív se mě snaží probrat tím, že mi olizuje obličej. Mimo domov si ke mně lehne a v klidu čeká, než se proberu, nebo přijde pomoc. Je přátelský, na nikoho nikdy nezaútočí. Ani neštěká. Nesmí. Hlasité zvuky u mé hlavy by totiž mohly vyvolat další problémy v mozku,“ vypráví Tomáš.
„Když se mi to stane venku nebo v cizím prostředí, díky Donově reflexní vestě by měl každý kolemjdoucí pochopit, že nejsem nějaký opilec nebo feťák,“ dodává mladý muž.
Pes umí zmáčknout nouzové tlačítko
Pokud omdlí doma, je role Dona trochu jiná. Je naučený zmáčknout nouzové tlačítko speciálního zařízení, které Tomášovým rodičům rozešle SMS zprávy, že jejich syn má záchvat. Dvojice to stále trénuje a Donovi to jde velmi dobře.
Když však Tomáš po roce a měsíci dostal záchvat krátce před Vánocemi a omdlel ve svém pokoji, neví jistě, zda Don nouzové tlačítko zmáčkl. „Věřím, že ano, ale bohužel jsem zařízení vypnul, když byli všichni doma, a zapomněl zapnout, když odešli,“ přiznává Tomáš. Od té doby už zařízení nevypíná.
Když se mozek vzbouří: co se děje při epilepsii |
S nápadem, aby mu pomáhal asistenční pes, přišla lékařka Jana Zárubová z Centra pro epilepsie ve Fakultní nemocnici v Motole. Ačkoli léčí dospělé pacienty, Tomáš je u ní od 16 let. První záchvat dostal ve čtrnácti po onemocnění covidem. Další pak přicházely nejméně jednou za měsíc, i když se léčil u ambulantního neurologa. Jednou ho například našla doma na zemi v bezvědomí starší sestra. Rodiče byli vyděšení, hledali pomoc jinde a uspěli.
„Cílem moderní léčby je, aby pacienti s epilepsií neměli žádné záchvaty, protože při nich hrozí bezvědomí, pády a zranění. Pokud i po roce léčby záchvaty přetrvávají, měl by ambulantní neurolog poslat pacienta ke specialistovi na léčbu epilepsií – epileptologovi, kterých je v Česku asi šedesát – nebo do některého ze specializovaných center ve velkých nemocnicích,“ říká epileptoložka Zárubová.
Na některé typy vzácných či komplikovaných epilepsií mohou pacienti v centrech získat i drahé moderní léky, které neurologové bez specializace předepsat nemohou. Jenže ne všichni lékaři posílají pacienty se záchvaty ke specialistům.
Škola dětem nepovolila asistenčního psa. Diskriminace, říká ombudsman |
„Někteří starší neurologové si myslí, že záchvaty k té nemoci prostě patří. My se ale snažíme lékaře i pacienty a jejich blízké přesvědčit o opaku. K osvětě využíváme každý rok i Mezinárodní den epilepsie, který připadá vždy na druhé únorové pondělí. Letos na 10. února,“ říká lékařka Jana Zárubová.
Přibližně pětině pacientů se podle ní i přes nejlepší léčbu záchvaty vracejí, ale v menší míře. Tomášovi výrazně prospěla změna léků i asistenční pes, který jemu i rodičům dodal jistotu, že v případě potíží nezůstane bez pomoci.
„Řekla jsem rodině o dobré zkušenosti jiného mého mladého pacienta s těžkou epilepsií, kterému asistenční pes pomohl osamostatnit se a odstěhovat od rodičů. Tomášova rodina se toho chytla a Don je pro ni velkým přínosem,“ říká epileptoložka. „Pes mimo jiné pomáhá pacientům nastavit pravidelný režim. Ale rozhodně není vhodný pro každého,“ upozorňuje.
Německá doga postavila křehké dítě znovu na nohy, bez ní by nechodilo |
To, že asistenční pes není pro každého, potvrzuje i Natálie Nováková, asistentka ředitelky organizace Helppes. Ta už pro pacienty vycvičila a zapůjčila jim 334 asistenčních psů. Většinu z nich poskytla lidem s pohybovým postižením, kteří trvale používají invalidní vozík nebo berle.
„Signálních psů vytrénovaných pro pacienty s různými druhy záchvatových nemocí včetně epilepsie jsme předali 20 a dalších 14 klientům s cukrovkou. Někdy si dvojice vytvoří tak silné pouto, že psi dokážou dopředu poznat a upozornit na blížící se záchvat. Ne každý však může psího pomocníka získat,“ říká Nováková.
Nákup štěněte, péče o ně a výcvik stojí 300 tisíc korun. Za lidi, kterým na psa nepřispívají zdravotní pojišťovny, částku zaplatí sponzoři organizace Helppes. Zájemci ale musí splnit řadu podmínek. „Prověřujeme hlavně to, zda mají doma vhodné podmínky k chovu psa, jsou schopni se o něj dobře starat a budou se moci šest měsíců až rok účastnit výcviku zakončeného zkouškami,“ popisuje Nováková.
Každý klient musí mí také doporučení od lékaře, který uvede, s čím by mu měl asistenční pes pomáhat. A důležité je i stanovisko psychiatra a psychologa, kteří se účastní vstupního pohovoru se všemi zájemci. Lidé, kteří psa dostanou, podepíšou smlouvu o dlouhodobé zápůjčce a musí organizaci dokládat, že se o něj starají a udržují jeho dovednosti výcvikem. Pokud ne, buď jim může pomoci trenér, nebo si organizace vezme psa zpátky.
