Ludmila Bartínová žije sama ve starém nezatepleném domě na vesnici. Je v důchodu, a aby jí celá penze nepadla na energie, začala šetřit. Prý už si ani nepamatuje, kdy si naposledy napustila vanu. „Mám taky domluvené řemeslníky, kteří mi vymění starý kotel za nový, kondenzační. Firma toho má hodně a zatím mi nestanovili přesný termín. Zatím nechávám teplotu maximálně na devatenácti stupních. Využívám hlavně jižní pokoj, kam svítí sluníčko. Když je ale škaredě, je to nepříjemné. Na úpravu kotle půjdou životní úspory, ten starý dosloužil,“ popisuje čtyřiasedmdesátiletá žena.
Také si pravidelně zapisuje stav na vodoměru i elektroměru. „Všimla jsem si, že mám menší spotřebu než loni touto dobou. Televizi skoro nepouštím, čtu si u okna za denního světla, chodím brzo spát,“ vypočítává paní Bartínová.
Nejefektivnější opatření jsou také nejdražší. A většina nejchudších domácností na to nemá.