Vyrovnání se stalinismem vedené ukrajinským řezníkem Chruščovem nebylo nic jiného než "válka diadochů", jak trefně nazval Václav Černý rvačku stalinských sirot o moc.
Systém krutých represí polevil, ale podstatu nezměnil. Filip považuje lidi za pitomce, kteří jeho nehoráznost spolknou, nebo o kritice kultu osobnosti Stalina nic neví a sám je hlupák.
Jenže nejde o stalinismus či jiné odrůdy, nýbrž o komunismus jako celek. Je to vyhrocená, dosti krutá, o to však lstivější utopie, kterou chtějí komunisti prosadit za každou cenu a bez ohledu na utrpení lidí, protože věří, že jde o ráj.
Používá dnes úplně stejné vábničky jako mezi léty 1945 a 1948. Gottwald tehdy dokonce sliboval, že nezavede kolchozy.
I druhá levicová strana, ČSSD, je na tom jako tehdy: část jejího vedení (dnes převažující) jsou opět komunisti, takže spolu politiku nedělají komunisti se socialisty, nýbrž komunisti otevření s těmi skrytými.
Dnešní vedení ČSSD má s komunisty ideově společné všechno, jen to halí do jiných slov, aby vyvolalo zdání, že jde o dvě různé strany.
Dějiny se neopakují, únor 1948 tu není, ani Stalin, ale klamavé spojení dvou part komunistů tu je. Co z toho plyne či plynout může, ať zváží každý sám.
