"No nedivte se, kapitalismus je všude okolo, to je realita. I pivo, které si teď objednáme, patří jihoafrickému koncernu," komentuje první dojem z hospody pětadvacetiletý Milan Krajča. Kromě studia historie má ještě jedno "zaměstnání": vede Komunistický svaz mládeže, který byl letos v březnu soudem zakázán. Měl totiž nedemokratický program.
"Listopadovou revoluci slavit nebudeme, není proč," říká Krajča a jeho dva kolegové - Zdeněk Štefek a Ludvík Šulda - nad půllitry piva souhlasně přikyvují.
KSČM právě zaznamenala historický úspěch, když ji ČSSD po volbách přizvala do vlády v několika krajích. Mladí komunisté však nejásají. "Nechceme se paktovat se sociální demokracií za cenu ústupků z komunistického programu. Ten je stále stejný: odstranění soukromého vlastnictví a konec vykořisťování lidí," opakuje Šulda komunistickou mantru.
Co říkají mladí komunisté na zločiny totality? "Je třeba to hodnotit v kontextu doby," vypráví třiatřicetiletý Štefek, který místo oslav sedmnáctého listopadu chodí číst obdivné projevy o "dělnickém" prezidentovi Klementu Gottwaldovi při výročích Vítězného února.
"Gottwald udělal hodně pro běžné občany. Uplatňoval politiku ‚s lidmi pro lidi‘, tohle heslo má přece naše strana i dnes. A Milada Horáková? Odmítám trest smrti, na druhou stranu, ona se určitých zločinů dopouštěla," glosuje třiatřicetiletý Štefek justiční vraždu nevinné opoziční političky z roku 1950.
Když člověk poslouchá revoluční nadšení mladých soudruhů, musí se zeptat, jak se jim v nenáviděném kapitalismu žije.
Podle učení jejich guru Karla Marxe musí být neustále ožebračováni "krvavým" kapitalistou, kterého je třeba co nejdříve zlikvidovat. Jak je to ve skutečnosti? "Dělám správce počítačové sítě ve velké soukromé firmě. Práce mě baví," pochvaluje si Štefek. "Šéf mi nedávno řekl: Když vidím, s jakým nasazením makáš, budu už zaměstnávat jenom mladé komunisty."
Štefek si určitě vydělá víc, než kdyby se vrátil socialismus a on obsluhoval družstevní počítače. Průměrný plat v oboru byl loni 40 tisíc měsíčně.
Pod peřinou čtu Churchilla, musím znát své nepřátele
Štefek v Kristových letech už není takový radikál jako zamlada. "Straně jsem věnoval jedenáct let života. Přivedlo mě do ní srdce a touha po sociální spravedlnosti. Teď má přednost manželka a malé dítě. Když přinesu politické spisy, žena řekne: Taťko, nečti," líčí. "Abych ji nerušil, občas si pod peřinou otevřu Churchilla. Musíte znát své nepřátele," popisuje.
Mladí komunisté řeší velký problém: v KSČM je jich málo. Věkový průměr člena strany je sedmdesát let. Naposledy se mladí začali o komunismus zajímat, když bulvární deník počátkem listopadu napsal, že na schůzích Komunistického svazu mládeže dochází k divokým sexuálním orgiím. "Článek je sice nepravdivý, ale od té doby mi neustále někdo volá, jestli bych mu nesehnal na mladé soudružky mobil," vypráví Štefek.
Podle Krajči má Komunistický svaz mládeže asi sedm set členů. "S námi noví adepti na pivo zajdou, ale když mají jít na schůzi strany, nechce se jim mezi ty důchodce," popisuje Šulda. "Zato ve Venezuele jsem viděl mladé komunisty dělat lidovou demokratickou revoluci," zasní se Krajča o jihoamerické diktatuře prezidenta Hugo Cháveze.
I když je svaz oficiálně zakázán, stále vydává svůj časopis a agitace probíhá i na webových stránkách. "Nevzdáváme se," říká Krajča.
V nejbližší době je čekají demonstrace proti americkému radaru nebo proti pronikání soukromého kapitálu do školství. Po dvou hodinách mladí soudruzi dopíjejí čtvrté pivo a odcházejí. "Ještě mě dnes čeká schůze," loučí se Štefek.
