Martin Klimeš se narodil zdravý, už v osmnácti měsících se ale objevily první potíže a s věkem se jeho stav zhoršuje. Od kulhání, přes pomocnou holi až na invalidní vozík, který je součástí jeho života už od prvního stupně základní školy. Na některé podpůrné pomůcky, které by Martin potřeboval, pojišťovna nepřispívá. Rodina se snaží s nemocí bojovat svépomocí, její možnosti jsou ale omezené.
Podpořte Martina na DONIO |
Pomoci se rozhodla Martinova učitelka Barbora Skácelová. „Marťa k nám nastoupil před dvěma lety. Nejhorší je koukat se na dítě, které má abnormálně dobré předpoklady co se týká inteligence, ale nemůže je naplnit, protože už to prostě fyzicky nezvládá,“ vysvětlila situaci.
Škola, kterou Martin navštěvuje, se snaží vyjít rodině maximálně vstříc. „Vedení školy ho obrovsky podporuje. Nejen ředitelka, ale i její dva zástupci. Všichni jsme měli možnost v té třídě učit, dokonce jeden ze zástupců je Marťův třídní učitel, a když ho člověk vidí ob dva dny žáka prostě tahat dvě patra nahoru, ať s vozíkem nebo v náručí, aby mohl sedět na hodině chemie, je to něco neskutečného,“ chválí učitelka kolegy.
Teodora čeká zlá budoucnost, bude mít trvalý hlad i skoliózu. Rodiče hledají lék |
Školu si Martin vybral. Jeho otec Eduard Klimeš iDNES.cz vysvětlil, jak se to seběhlo: „My jsme Martinovi vybrali bezbariérový druhý stupeň v Šumperku. Ale už den před začátkem školy bylo jasné, že tam nenastoupí. Tak jsem za ním šel s tím, že jsem ještě ani sám nevěděl, co udělám, ale bylo jasné, že to musíme probrat,“ líčí.
„Jak jsme seděli naproti sobě, tak mě to napadlo. Vzal jsem papír a tužku a sepsal jsem smlouvu o tom, že to první půlrok zkusí a pokud se mu tam nebude líbit, v pololetí si vybere školu sám. A bylo to, druhý den šel do školy s úplně jinou energií, změnil nastavení,“ pokračuje Klimeš.
Martin nakonec školu v Šumperku opustil. „Smlouva je smlouva, zavolal jsem do té jeho vybrané školy, kde byli jeho spolužáci z prvního stupně a šli jsme se tam podívat. Martin mě potom požádal, abych mu domluvil schůzku s ředitelkou. Ta mu vysvětlila, že škola není uzpůsobená tak, aby ji mohl navštěvovat. Martin se celou dobu usmíval, já z toho byl zdrcený, že to nevyšlo. Paní ředitelka volala někdy v osm večer, že to nemůže vyhnat z hlavy a že to nějak prostě půjde a Martina vzala,“ vypráví jeho táta.
Ucho vrátí pětiletému Matýskovi operace za miliony. Rodiče založili sbírku |
Sám dnes Martinovi ve škole pomáhá. „Martinova hybnost se s pubertou horší. S hormonálními změnami je to složitější, proto jsem se v práci dohodl na polovičním úvazku, abych mohl se synem pomáhat. Pracuji v blízkosti výuky online a o přestávce jdu za Marťasem, vezmu si ho, jedeme spolu třeba na záchod, musím ho zvednout z toho vozíku,“ vysvětlil.
Martin se snaží s neznámou nemocí bojovat. „Je odmalička hodně empatický, vnímavý, takže se s ním dobře spolupracuje. Samozřejmě jsme netušili, kam až se to dostane a jak to bude za 10 let. Ze začátku jsme měli pocit, že jsme ve skupině dětí, které mohou zlepšit svůj stav cvičením, když se hodně maká, tak jsou výsledky. Absolvovali jsme spoustu léčebných pobytů, byli jsme i v Číně. Martin hodně bojoval a hodně cvičil,“ popisuje zápas s nemocí Eduard Klimeš.
S věkem přišly další potíže. „Když Martin začal dospívat, hodně se toho změnilo. Začalo to na šachových turnajích, po kterých jezdíme každý víkend, protože syn šachy miluje, dodávají mu sílu. Při hře šel najednou do bezvědomí. Stalo se to poprvé, byla to pro nás hodně emotivní situace. Doktor nás uklidnil, že šachy za to nemůžou a rozhodně o ně nemá přijít,“ vypráví Martinův otec.
Damián trpí vzácnou nemocí. V devíti letech nechodí, nadějí jsou ortézy |
„Za měsíc jsme spolu jeli na turnaj dvojic. Stalo se to znova. Marťas tak dostal nejslabší antiepileptika a zatím je to v pořádku a jezdíme dál. Až dokončí devátou třídu, bude se šachům věnovat dál pod vedením trenéra. Co umí, se naučil sám,“ pokračoval Klimeš.
Aktuálně probíhá i sbírka, do které se zapojují šachisté z České i Slovenské republiky i ostatní lidé, ke kterým se příběh dostává a primárně Marťovi pomáhají s pořízením auta, aby za svými kamarády ze šachové komunity mohl jezdit i na vzdálenější šachové turnaje a mohl se vídat i s ostatními kamarády, navštěvovat lékaře a na různé léčebné procedury.
