Ukázal to průzkum, který provedl Fond dalšího vzdělávání (FDV) s agenturou PPM Factum. Odpovídalo 1253 lidí nad 18 let. Výsledky v úterý v Senátu na konferenci o neformální péči představila Hana Geissler z FDV.
Podle odborníků se stárnutím společnosti bude takzvaná neformální péče rodiny a přátel stále víc potřeba. Už dnes s ní má v Česku zkušenost celkem 45 procent dospělých. „Téma je v politice okrajové. Je přitom ve veřejném zájmu a bytostně se týká každé rodiny, téměř každá má zkušenost s péčí o blízké,“ uvedla Geissler.
Zhruba 400 tisíc pečujících tvoří podle ní „ženy pečovatelky“. Průměrně se o blízkého člověka starají 37 hodin týdně. Nejčastěji je jim přes 60 let a s potřebným žijí v jedné domácnosti.
Dalších 600 tisíc dospělých patří do skupiny „uhoněných, ustaraných dětí“. V průměru se péči věnují 16 hodin týdně. S člověkem, jemuž pomáhají, nebydlí. Jako „výpomoc stárnoucím rodičům“ funguje 300 tisíc osob. Průměrně to dělají 14 hodin týdně. Asi půl milionu dospělých jsou „vnoučata na návštěvě“. Průměrně péči věnují sedm hodin týdně, většinou pomáhají v domácnosti.
Mezi pečujícími je víc žen a starších osob bez ohledu na vzdělání a postavení. „Péče dopadá stejně na bohaté i chudé, na všechny společenské třídy,“ poznamenala Geissler.
Celkem 85 procent dotázaných si myslí, že by se tématu domácí péče zákonodárci a politici měli víc věnovat. Zhruba stejný podíl lidí je přesvědčen o tom, že by do péče měly směřovat veřejné peníze. Dvě třetiny dospělých míní, že staří a nemohoucí lidé by měli mít opatrování v domácím prostředí. Asi 35 procent lidí souhlasí s tím, že jsou podmínky pro domácí péči dobré. Necelá třetina uvedla, že pečující mají dostatečné uznání a respekt.
Pečujícím hrozí syndrom vyhoření
Péče vyplňuje volný čas pečujících, má dopad na jejich psychický i fyzický stav a také na rodinný a osobní život. Hrozí jim často vyhoření. O lidech, kteří se současně starají o děti i své rodiče, sociologové mluví jako o sendvičové generaci.
„Pečující, který se stará doma, není cílovou skupinou žádné sociální služby. Když nebude mít sílu, kdo to bude doma zvládat? Budoucí zákon musí pečující do cílových skupin služeb zahrnout,“ uvedla Martina Chmelová z organizace Alfa Human Service. Podle expertky na neformální péči je nutné, aby do podpory pečujících stát posílal i peníze.
Co na to ministerstvo práce?
Podle vedoucí oddělení stárnutí ministerstva práce Kateřiny Kňapové resort připravuje návrh legislativních změn, které by měly neformální péči podpořit. Přiblížit je ale nechtěla. Podle ní se o nich jedná zatím na „pracovní úrovni“. „Neformální péče pro nás na ministerstvu práce není neviditelná, vnímáme ji jako naprosto zásadní,“ řekla Kňapová.
Podle místopředsedkyně Senátu Miluše Horské si pečující zaslouží systém podpory, který by zahrnoval finanční, odborné i morální hledisko. „Ti lidé pro společnost jakoby neexistují, ale přitom jí šetří peníze. Jsou navíc morálním vzorem a dávají dobrý příklad okolí,“ řekla Horská.
Dodala, že ministryně práce Jana Maláčová (ČSSD) dostane od odborníků doporučení, co by se mělo na podporu péče v domácím prostředí udělat. „Senát se pokouší opravovat ty velké, špatné věci. Mohli bychom udělat vlastní zákon, ale je to tak zdlouhavý proces a téma tak naléhavé, že by to mělo jít cestou Poslanecké sněmovny, nebo raději rovnou od vlády,“ dodala Horská.
FDV podle Geissler připravil kurzy pro sociální pracovníky, aby věděli, jak mají pečujícím jejich roli usnadnit a co jim mohou nabídnout. Loni se konalo osm školení v sedmi krajských městech. Absolvovalo je 122 lidí. Vznikla také příručka pro pečující.
