"Text nese rysy vyjadřování okruhu profesionálních politických pracovníků osmdesátých let. Takto se psaly texty, které pocházely ze stranického nebo odborového svazáckého aparátu," konstatoval profesor Stich, bohemista, který přednáší na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.
Totožný názor má i znalkyně Musilová, která se specializuje na jazykovou expertizu a zjišťování autorství textů. "Jazyková zakotvenost autora ve způsobu vyjadřování typickém pro minulý režim se projevuje v užívání dnes již poměrně příznakových slov jako například renegát, souputník, přeběhlík, rozbíječská role, moloch Úřadu vlády, jakási glasnosť, pletichářské jednání," tvrdí Musilová. "Tato podvědomá jazyková zautomatizovanost vynikne ještě více v používání celých obratů: například 'nemá vybudovánu přirozenou oporu ve vlastní členské základně - ve své domácí, místní organizaci', 'rozpracovat a provést soubor opatření pod souhrnným názvem Olovo'."
Policie podezírá ze sepsání Olova premiérova poradce Vratislava Šímu, kterého do protokolu a pod přísahou označil jako autora další Zemanův poradce Zdeněk Šarapatka. Šíma absolvoval v sedmdesátých letech internátní politickou školu, následně i Vysokou školu politickou, kterou ukončil s červeným diplomem.
Dvanáct let pracoval v aparátu ústředního výboru SSM, několik let strávil ve vedení Českého svazu výrobních družstev. Ve svém vlastním životopise uvádí, že měl na starosti obsahovou přípravu propagandistických kampaní a jejich organizování.
Vratislav Šíma se k operaci Olovo dodnes veřejně nevyjádřil. Pouze šéf premiérových poradců Miroslav Šlouf tlumočil jeho stanovisko: "Rozhodně s tím nemá nic společného." Od chvíle, kdy ho premiér poslal na nucenou dovolenou, Šíma není doma k zastižení. Mobilní telefon sice zvedá, ale nikdy se do něj neohlásí. Proto nemohl analýzy znalců komentovat.
Závěrem, že autor Olova má aparátnickou minulost, jsou si profesor Stich i znalkyně Musilová téměř stoprocentně jisti. Podle nich je prakticky vyloučeno, že se někdo snažil pouze napodobit sloh stranických sekretariátů z dob komunismu.
"Kdybyste do toho chtěli někoho namočit, vezmete si jeho texty a za týden napodobíte způsob jeho vyjadřování i tón. Ale v Olovu jsou takové větné konstrukce, které nenapodobíte. Ty jsou podprahové ve vědomí. To se naučit nedá. Proto je mé podezření, že autor pochází z těchto kruhů, tak silné, že si troufnu říct, že přechází téměř v jistotu. Maximálně s tou jednoprocentní rezervou, kterou si nechávám vždycky," uvedl Alexander Stich.
Tento jejich závěr v podstatě vylučuje teorii, s níž přišel premiér Miloš Zeman, který za potenciálního autora označil neloajálního poradce Šarapatku. Ten žádnou letitou praxi v komunistickém aparátu nemá, byl pouze řadovým členem KSČ.
Profesor Stich míní, že autor Olova musel v komunistických sekretariátech prožít tak dlouhou dobu, že ztratil cit a soudnost ve vyjadřování: "Je tak hluboce zběhlý ve sféře dirigování společnosti osmdesátých let, že ztratil představu o tom, co je normální a co je příznakové. Necítí, že je to výrazivo pokleslé, nápadně příznakové, a nikoli neutrální.
Vůbec si neuvědomuje, že takto se vyjadřovali k bezmocné mase lidé, kteří byli podílníci na moci až do listopadového převratu.
Je přesvědčen o tom, že má osud lidí, země, instituce ve svých rukou." Znalkyně Musilová je přesvědčena, že Olovo nemohla napsat žena. V dokumentu je podle ní cítit autorova zášť k ženám. "Přestože text by vzhledem ke svému určení měl mít neutrální a objektivní charakter, v daném případě v řadě míst nabývá vrchu subjektivnost vyjadřování, například přezíravý přístup k řešení ženské otázky," míní Musilová.
Profesor Stich za to ruku do ohně nedá, ale i on se přiklání k autorovi-muži. "My to odlišit neumíme. Ale můj dojem je, že je to vyjadřování mužské. Má onu imperativnost, naléhavost. Ženy občas váží věci z několika stran, jejich výraz přece jenom dává protivníkovi nějakou šanci. A to v Olovu není," řekl Stich.
Jazykoví experti dokázali z analýzy dokumentu proti Buzkové naznačit i povahové vlastnosti člověka, který jej napsal: je přímočarý, tvrdě nelítostný, žádný hlupák a ví, co chce.
"Fanatik to není, řekl bych, že je spíš práskaný. Kdyby sem zítra přijel Sadám Husajn, pozítří bude mít kobereček a bude se klanět tak, aby ho všichni viděli na náměstí. Ale i když se z něj stane muslim, do smrti se bude vyjadřovat jazykem komunistického aparátu. To se už nepřeučí, to je nad jeho síly. Ale že by všechno, co dělá, dělal proto, že by věřil v čistotu svého úkolu, to ne. Je to nelítostný, zlý člověk. Je to aparátčík nechutný," prohlásil profesor Stich.
Soudní znalkyně Václava Musilová dostala k porovnání s Olovem ještě jeden dokument, který MF DNES získala z Úřadu vlády. Jde o mediální strategii ministra a šéfa Úřadu vlády (a zároveň přímého nadřízeného všech premiérových poradců) Karla Březiny a pochází z analytického odboru, který vedl právě Zemanův poradce Vratislav Šíma.
Musilová navíc měla k dispozici i autentický Šímův životopis, který byl však natolik stručný, že jej použila jen jako doplňující materiál k Olovu a scénáři mediálních výstupů pro Březinu.
Oba hlavní texty mají shodnou grafickou úpravu, autor v nich používá stejná slovní spojení. Musilová po jejich detailní analýze konstatovala: "Jako autor sporného textu Olovo byla identifikována stejná osoba, která stylizovala předložené srovnávací písemnosti." Musilovou k tomuto kategorickému závěru vedly specifické rysy autora.
Například tyto: pravopis (nemá systémový způsob psaní cizích slov, velmi četné jsou interpunkční nedostatky), větná stavba (neúměrné hromadění přívlastků neshodných, libuje si ve využívání infinitivu v rozkazovacím způsobu, používá vsuvky, ale nikdy pomlčky), slovní zásoba (používá výrazy odborné z politické administrativy, ale i výrazy knižní a řídké).
"Pro styl autora je typická i snaha používat řídká slova až novotvary - například pretendentky, kovet, odfotografovat, mizoginská část kampaně a jiné," uvedla znalkyně.
Dalším vodítkem k určení autora posloužila podle Musilové skutečnost, že rád používá stejná slovní spojení jako například: slabá místa, vyvinout tlak, negativní vyznění, absence vzdělanostního základu, eliminalice vlivu či problému.
"Nalezené shodné znaky se vyskytují v dostatečném množství ve všech posuzovaných jazykových rovinách. Souhrn shodných jazykových a stylových vlastností je možno označit za neopakovatelný u jiné osoby a dovoluje vyslovit zcela kategorický pozitivní závěr ohledně autorství textů," uvedla znalkyně.
