Vážení a milí spoluobčané,
dovolte, abych Vás nejprve pozdravil. Přelom roku tradičně bývá příležitostí k zamyšlení a k dávání si dobrých předsevzetí. Jistě je tomu tak u mnoha z nás i dnes. Chtěl bych k tomu přidat pár slov o věcech, které žádný z nás nemůže ovlivnit přímo a které tvoří vnější rámec našich životů. Těmi jsou věci veřejné.
Rok 2009 je rokem dvacátého výročí událostí, které vedly ke konci komunismu, k rozpadu sovětského impéria a k ukončení jeho nadvlády nad částí světa, ve které žijeme. Vedly k naší svobodě. Umožnily obnovu naší demokracie a byly předpokladem pro znovuzískání suverenity našeho státu. Otevřely prostor pro vznik tržní ekonomiky, která jediná vede k prosperitě.
Na toto všechno jsme se těšili a připravovali dlouho. Uvědomovali jsme si, že to automaticky, samo o sobě, bez našeho velkého úsilí nepřinese ráj na zemi, a věděli jsme, že dostáváme šanci. Všem z nás se ji nepodařilo stejně dobře využít, ale jen škarohlíd může nevidět úžasný vzestup, který u nás za tato poslední dvě desetiletí nastal. Přesto nás leccos zlobí a trápí. Přesto máme důvod být s řadou věcí nespokojeni. Kritizovat je co, ale buďme kritiky racionálními. Vinu za svůj případný osobní neúspěch hledejme více v sobě, než kolem sebe.
Rok 2009 bude rokem, ve kterém uplyne 5 let od našeho vstupu do Evropské unie. V jeho první polovině budeme Radě Evropské unie předsedat a získáme jistou možnost dění této významné organizace ovlivňovat. Je v našem zájmu v této roli maximálně uspět a to nejen po stránce organizačně-administrativní.
Chceme přispět k tomu, aby byla Evropská unie prostorem skutečně demokratickým, prostorem, kde je politické rozhodování co nejblíže k občanovi, kde je každý politik nucen se občanovi zodpovídat a kde může být politik účinně kontrolován. Proto máme zájem na takovém uspořádání Unie, které by tuto demokratickou kontrolu umožňovalo. Konec konců, o ničem jiném není dnešní spor o Lisabonskou smlouvu. Věřím, že tomu u nás více a více lidí konečně začíná rozumět, a že si uvědomují, že se jich to bezprostředně týká.
Členství v Evropské unii pro nás alternativu nemá a je nefér, když nám někdo podsouvá opačný postoj. Metody a formy evropské integrace však řadu variant mají. Některé z nich vedou ke světu svobodnějšímu, jiné k méně svobodnému. Volby do evropského parlamentu v červnu letošního roku k hledání rozumného evropského uspořádání mohou přispět. Zúčastněme se jich.
Rok 2009 bude i desátým rokem našeho aktivního členství v Severoatlantické alianci, které je výrazem našeho zájmu na pevné transatlantické spolupráci. Té – vzhledem ke své historické zkušenosti – přikládáme velký význam. Má své náklady, má své oběti, ale to, co tím získáváme, má hodnotu větší.
Rok 2009 bude rokem složitého ekonomického vývoje. Nikdo nemá v ruce kouzelný proutek, jehož mávnutím by současné problémy zmizely. Určitě tímto kouzelným proutkem nejsou líbivé, nesmírně nákladné a budoucnost zatěžující návrhy některých našich i světových politiků. Nikdo neměl slibovat nepřetržitý, ničím nepřerušovaný a navíc tak rychlý ekonomický růst, na jaký jsme si – a nejen my – v posledních letech zvykli. Ten – jak se ukázalo – stál v některých zemích na vratkých základech a těch se nezbavíme tím, že budou přehnanými a ukvapenými zásahy státu zesilovány chyby, které k dnešním problémům vedly.
Světové finanční krizi se vyhnout můžeme – a musíme – ale jejím dopadům do reálné ekonomiky se vyhnout nelze. Jsme vysoce otevřenou ekonomikou, která je závislá na úspěšnosti svého vývozu. Pokud bude ve světě, a zejména u našich hlavních partnerů, ekonomická aktivita – a spolu s tím i zájem o naše zboží – ochabovat, nemůže se to u nás neprojevit. Pokud banky nebudou podnikům půjčovat, pokles bude o to silnější.
Nicméně pesimismus není na místě. Ten by nás oslaboval ještě daleko více. Nedávno publikovaná data potvrdila, že jsme již v loňském roce svou ekonomickou úrovní předběhli první ze starých členských zemí Unie. Dá se předpokládat, že bude proces našeho přibližování se k nejvyspělejším zemím Evropy pokračovat i v následujících letech.
Zpomalení ekonomického růstu se bohužel nepříznivě dotkne některých našich podniků, jejich vlastníků, jejich zaměstnanců i jejich rodin. Proto bude právě začínající rok pro vládu a další orgány státu, pro podnikovou sféru i pro občany náročnější.
Potřebujeme silnou, rozhodnou, dobrou a efektivní vládu, která bude vůči občanům přátelská, která se nad ně nebude povyšovat a která je nebude omezovat spoustou byrokratických opatření, zákazů a příkazů. Vládu, která s nimi bude umět komunikovat a o které bude mít občan pocit, že je to vláda jeho. Přejme v tom naší vládě úspěch.
Více než v předcházejících letech budeme potřebovat aktivní a kompetentní podnikatele a manažery, kteří budou schopni nacházet nové příležitosti, trhy a výrobky a vyrovnávat se s poklesem poptávky v zahraničí. Budeme potřebovat rozumné zaměstnance a zejména takové odbory, které budou vědět, jaký význam má při překonávání hospodářských obtíží udržení sociálního smíru.
Přejme si, aby následující rok prokázal, že dokážeme táhnout za jeden provaz. Solidarita má největší význam právě v dobách obtížných. Proto zvláště nyní nezapomínejme na ty, kteří naši pomoc nejvíce potřebují – seniory, rodiny s dětmi, nezaměstnané, nemocné, osamělé. Nespoléhejme v těchto věcech pouze na stát. Často stačí docela málo. Často stačí pouze překonat vlastní lhostejnost a pohodlnost. Zamýšlejme se nad tím, a to nikoli pouze v dnešní sváteční den.
Věřím v pospolitost občanů České republiky. Nepochybuji proto, že se nám společně podaří proplout úskalími nadcházejícího roku s úspěchem. Přeji Vám v roce 2009 vše dobré.
