Historikovi se údaje podařilo získat z archivu cizinecké legie ve francouzském Aubagne. Do něj se dostal za pomoci francouzského vojenského atašé Bruna Bucherie a nahlédl tak do unikátních dokumentů. Mohl tak sestavit jmenné seznamy Čechů, kteří "za Francouze" bojovali a bohužel i umírali.
Do bojů se pod francouzskou vlajkou zapojilo 1 600 Čechů a Slováků, 303 z nich konflikt nepřežilo. Podle národnosti už nelze údaj víc upřesnit.
"To obrovské číslo bylo dáno tím, že na Západ utíkaly tisíce mladých lidí před komunisty. A účast v legii se pro ty, kteří skončili v lágru, zdála vysvobozením. Jiní však vstupovali do legie, aby mohli proti komunistům bojovat,“ vysvětluje vysoký počet Čechoslováků bojujících v uniformě cizinecké legie historik Kudrna.
Skupinka Čechů a Slováků se fotí při chvilce volna v Indočíně (1950).
Účast Čechů a Slováků v první vietnamské válce mezi lety 1945-1954 označuje za největší válečné nasazení od konce druhé světové války. Příští týden mu na toto téma vyjde kniha. Nese název "První vietnamská válka na pozadí osudu Ladislava Charváta“.
Ladislav Charvát, který se narodil v Praze, byl totiž jedním z účastníků konfliktu v Indočíně. A historikovi Kudrnovi se podařilo získat jeho dopisy, které psal svým blízkým. Některé ukazují možná víc než historické události.
Lze z nich totiž vyčíst, jak viděl válku ve Vietnamu ten, kdo tam bojoval v řadách francouzské cizinecké legie proti vietnamským komunistům. "Jediné, oč prosím, abych se tady z této předsíně pekla dostal, a potom snad zbude trochu času začít nový život bez rvaní a bez střílení," napsal Charvát v jednom z dopisů.
Indočínská válkaVálkou v Indočíně je označován konflikt mezi francouzskou koloniální správou a komunistickou Ligou za nezávislost Vietnamu. Odehrála se v letech 1946-1954. Pro Francouze, které podporovali Američané, dopadl konflikt špatně, z Indočíny nakonec odešli. Vietnamští komunisté zase měli podporu od Sovětů. |
Jeho vzkazy nejsou příjemným čtením: "Musím být kolikrát krutý sám k sobě a veškeré city v sobě dusit," psal domů, do své vlasti ovládané komunistickými vládci, před kterými uprchl po puči v únoru 1948 za železnou oponu na Západ.
Do cizinecké legie se nechal zlákat v uprchlickém táboře, kde po útěku z komunistického Československa skončil. Závazek podepsal na pět let. A přestože se ukázalo, že ještě nedosáhl předepsaného věku dvaceti let, musel v legii už zůstat. A odjel do Vietnamu, aby tam bojoval.
Pohřbili ho v měkké hlíně
Dopisy Ladislava Charváta, které posílal domů z výcvikového tábora v Africe a později z Indočíny, získal Kudrna od Charvátovy sestry Jany Zykové. Psaní zřejmě kontroloval komunistický cenzor. A některá asi i zabavil. "... co jsme zde v Indočíně, žádný z kluků nedostal dopis z Československa. Zkouším to proto ještě s tímto a nedivte se, že píši tak málo, protože bych byl nerad, kdyby mé rozumy četl někdo s kometou na klopě," psal v jednom z dopisů. Samozřejmě myslel na cenzora s rudou hvězdou na klopě saka.
Čechoslováci z cizinecké legie přijíždějí z bojiště. Druhý zprava sedí Ladislav Charvát (1950).
"Charvát je modelový příklad. Mladík, který se nechal zlákat, litoval, ale pak se jeho pohled měnil, absolvoval tvrdý výcvik, získal nové kamarády a dostal se k výsadkářům, elitní jednotce. Poprvé nosil uniformu a někam patřil," popisuje Kudrna.
Jenže Charvátovi nepřálo štěstí. Dostal se do těžkých bojů u pevnosti Dong Khe. Jeho jednotka byla poražena. "Byl to masakr. Do akce šlo 705 parašutistů. Zajetí či smrti jich uniklo pouhých dvacet," říká Kudrna. Boje pro první parašutistický prapor legie trvaly od 4. do 8. října 1950.
Mezi těmi, kteří nepřežili, byl i Charvát. Dodnes není jasné, kde má hrob. Jeho spolubojovník Karel Mynář, který skončil v zajetí, později popisoval, že Charvátovo tělo bylo pochováno někde u řeky, kde prý byla měkká hlína. Charvátova rodina se o jeho smrti nejdřív vůbec nedozvěděla. A to i přesto, že československé úřady o ní už měly informace v roce 1952 z vietnamské strany.
Rodinu o smrti svého přítele informoval sám Karel Mynář až o rok později poté, co se dostal jako zajatec do vlasti. Francie na Ladislava Charváta nezapomněla. Jana Zyková převzala za svého bratra letos medaili od francouzského velvyslanectví.
