O tom je po vlastní špatné zkušenosti přesvědčená také čtyřiatřicetiletá Kristýna Strolená z Lična v Královéhradeckém kraji. Doma porodila tři ze svých čtyř zdravých dětí ve věku od jednoho do devíti let. V porodnici byla pouze s nejstarším synem – a nevzpomíná na to dobře. Přístup zdravotníků ji šokoval.
„Hádali jsme se na porodním sále. Například kvůli pupečníku. Manžel na něm držel ruku, aby ho nemohli přestřihnout dříve, než dotepe. Zdravotníci tvrdili, že dítě vykrvácí do placenty, což je absurdní lež. Dnes už i v porodnicích většinou nechávají pupečník dotepat, aby do dítěte nateklo co nejvíce krve s živinami z placenty,“ vzpomíná žena.
Podobné spory zažívala i kvůli preventivním zásahům, které zdravotníci podle ní i některých odborníků používají rutinně, jen proto, že jsou tak zvyklí. „Odmítla jsem preventivní nástřih hráze, ale zdravotníkům se to nelíbilo. Manžel jim to vysvětloval, já držela nohy u sebe, abych jim v tom zabránila, a zdravotní sestra přitom křičela na doktora, ať nástřih udělá,“ popisuje Kristýna Strolená.
Nástřihu se nakonec vyhnula, ale s manželem už nedokázali zabránit tomu, aby zdravotníci přes jejich protesty odnesli dítě na delší dobu pryč a vrátili ho zabalené jako vánočku.
„Tehdy bohužel zdravotníci ještě neřešili, jak důležitý je pro matku i dítě časný bonding – kontakt kůže na kůži. Přes jejich odpor jsem syna rozbalila a přiložila na svou hruď. Jenže pak mu sestra násilím cpala moje prso do pusy, což bylo taky špatně. Dítě se totiž nemůže správně přisát a na bradavce vznikají mikrotrhlinky, které v mém případě později krvácely,“ vypráví čtyřnásobná máma.
Buď porodnice, nebo nic. Ženy, které rodí doma, nechává stát bez podpory |
Nepříjemné zkušenosti z porodnice přivedly Kristýnu Strolenou k tomu, že se stala laktační poradkyní a dulou. Zpočátku doprovázela ženy i do porodnic, dnes už jen k domácím porodům – nechce totiž zažívat další spory se zdravotníky.
„Situace v porodnicích se hodně zlepšila a věřím, že se bude zlepšovat dál. Ale stále se tam setkáváme s rutinními zásahy, často bez souhlasu ženy, nebo s nátlakem, když odmítá. A místo podpory při kojení se někdy matky dočkají uštěpačných poznámek nebo vyloženě škodlivých rad. Každá pátá žena si z porodnice odnáší psychické trauma, což potvrzují i lékaři,“ vysvětluje Strolená, která dnes pracuje také jako terapeutka a pomáhá ženám s poporodními traumaty.
Podle ní jsou ženy v období porodu vlivem hormonů velmi křehké a citlivé, často žijí ve strachu o sebe i dítě. Nevhodné komentáře zdravotníků je proto stresují mnohem více, než se na první pohled zdá.
Lékař ji vyděsil, dvojčata rodila doma
Podobnou zkušenost má i Veronika Jílovcová z Chomutovska. Před dvěma lety čekala dvojčata a původně plánovala porod v nemocnici. Rozhovor s lékařem ji ale vyděsil a naštval tak, že nejdříve hledala jinou nemocnici a nakonec se rozhodla rodit doma.
„Ženy, které rodí doma, nechtějí ohrozit sebe ani děti. Naopak. Potřebují klid a pocit bezpečí, aby vše dopadlo dobře pro matku i dítě,“ říká třicetiletá žena.
Při prvním porodu před pěti lety necítila v porodnici podporu. Rodiček tam víc najednou, zdravotníci spěchali, urychlovali porody a bez ptaní jí píchli oxytocin. Kdyby v Česku existoval porodní dům, kde se rodí jen s porodními asistentkami – bez lékařů, asi by ho využila. Ale protože to zatím legislativa neumožňuje, počítala i při druhém těhotenství s porodnicí.
Porod má být pozitivní, jeho nepřítelem je strach, říká zkušená asistentka |
„Když jsme však s lékařem probírali průběh porodu, šokoval mě tím, že smetl má přání ze stolu. Doslova řekl, že čím dříve budou děti venku, tím dříve bude jisté, že je ze mě dokázali vyndat živé. Kvůli takovému přístupu jsem změnila plány,“ vzpomíná Veronika Jílovcová.
Našla si respektující lékařku v jiné porodnici. Měla k ní důvěru, ale nebylo jisté, zda bude u porodu skutečně přítomná. Proto se rozhodla pro domácí porod. Nic neponechala náhodě – znala svůj zdravotní stav, patřila mezi nízkorizikové rodičky, a navíc si zaplatila tři porodní asistentky, aby měly čas na péči o ni i děti.
„Partner mi byl oporou, rodičům jsme to řekli až po porodu, aby neměli strach. A nelitujeme. Od začátku jsme byli v pohodě, bez stresu. Muž komunikoval s asistentkami, které nedělaly nic proti mé vůli. Děti se narodily zdravé a v termínu. V porodnici by mě ke konci už honili na časté kontroly a tlačili k vyvolávání porodu. Asi by mě nenechali děti donosit, ale já o to velmi stála. Lékaři chtějí mít vše pod kontrolou. Nedávají prostor ženě, která rodí a měla by mít celý proces ve svých rukou, pokud se něco nezvrtne,“ dodává máma tří dětí.
Čtyři děti v tichu a přítmí
Porodnici od začátku odmítala i Kateřina Buřičová z Českolipska. Ve třiatřiceti letech má čtyři zdravé děti ve věku od šesti měsíců do 13 let. Všechny přivedla na svět doma. Vždy u toho byl jen manžel a starší sourozenci novorozeněte. Nikdy nebyl potřebný zásah zdravotníků.
Těhotenství není nemoc, u běžného porodu nemá lékař co dělat, říká šéf porodnice |
„Žijeme v přírodě, zatím v obytné maringotce s přístavbou, ale už budujeme větší stavení. Jsme téměř soběstační, jíme to, co si vypěstujeme, máme elektřinu ze solárních panelů. Nemocnicím se vyhýbám. Pro mě jsou strašák. Setkala jsem se s lékaři, kteří děsili a vyhrožovali. Přitom čím víc zasahují do přirozeného porodu, tím víc vzniká zbytečných komplikací,“ vysvětluje.
Nechtěla zažívat rutinní medicínské postupy, ani nátlak či hádky při jejich odmítání. Žádné z jejích těhotenství nebylo rizikové, proto se rozhodla rodit doma. „Měla jsem dost informací a postupně i zkušeností. Hodně záleží na tom, jak si to nastavíte v hlavě. Já naprosto důvěřovala sobě i dětem, že to zvládneme. A pokaždé jsme to zvládli – stejně jako řada našich přátel,“ líčí Kateřina Buřičová.
Porody bez analgetik pro ni nebyly snadné ani bezbolestné, ale všechny děti se narodily zdravé. Do nemocnice nikdo nemusel. Ani poté, když čtvrtý cvalík, který vážil 4,25 kilogramů, mámu mírně natrhl. „Ránu jsem si ošetřila bylinkovou tinkturou a brzy se zahojila. Natržení se hojí lépe než preventivní nástřih hráze, který se v nemocnicích stále dělá, zvlášť u velkých dětí,“ vysvětluje.
Do nemocnic přichází novinka. Porodní gauče vychvalují maminky i lékaři |
Nemocnici odmítala také kvůli prostředí – světlu a množství lidí na sále. „Jako chovatelka zvířat jsem si všimla, že samice se při porodu ukrývají do tichých tmavých koutů. Stejně to mám i já. Potřebuji klid a přítmí, abych se mohla soustředit na sebe a dítě,“ popisuje.
Na porodu doma oceňuje i to, že nemusela s ničím spěchat. „Pupečník jsme nechali dotepat, děti byly stále se mnou, a to i v době kdy odcházela placenta. Jsem vděčná ambulantnímu gynekologovi Richardu Vankovi, který mě v domácím porodu podpořil. Zajímal se o nás i mimo ordinaci,“ dodává žena.
Gynekologa její slova potěšila. „Kateřina je výjimečná žena, na porody má talent. A její manžel už je zkušený ‚porodník‘,“ říká s nadsázkou Richard Vanko. Podle něj to nejsou hazardéři, kteří by chtěli ohrozit matku nebo dítě. „Ale ne každý může rodit doma, navíc bez zdravotníka,“ upozorňuje lékař.
