Zklamání Růženy Petříkové bylo natolik velké, že už nenalezla sílu si chlapce ponechat. Zdeňka tedy vychovali rodiče paní Petříkové. "Zdeňka to zřejmě poznamenalo natolik, že neprožil šťastný život a zemřel tragicky v naprostém opuštění," říká jeden z největších odborníků na okolnosti vyhlazení Lidic Eduard Stehlík.
A najevo vycházejí i další až dosud neznámé tragédie. Pokud byl Zdeněk Petřík opravdu Němec, jehož repatriační komise omylem přivezla do Česka, pak nebyl zdaleka sám. V poválečných zmatcích bylo do Lidic "vráceno" pět německých dětí, které byly mylně považovány za lidické.
"Pamatuji se na dvě děvčata, s nimiž jsme chodili do školy. Naučila se česky, zapomněla německy... Jenomže je někdy po osmačtyřicátém vrátili do Německa, protože se zjistilo, že nejde o lidické, ale německé děti," vzpomíná Václav Zelenka, jenž byl sám vybrán k německé převýchově.
Touha přeživších lidických žen po návratu dětí byla podle psychologů až neuvěřitelně silná. Ochotně proto přijaly myšlenku, že dítě, které jim bylo omylem vráceno, je právě to, které jim nacisté jako malé vyrvali z náruče.
V 70. letech minulého století začala do obnovených Lidic dojíždět osobní vozidla s německými značkami. Už dospělé německé děti na své české "rodiče" nezapomněly.
