Co si o něm myslet? Můžeme to brát jako ne zrovna povedený kabaret či festival politických anekdot a přejít to třeba s humorem. Nebo od toho můžeme znechuceně odvracet zrak, jako bychom právě potkali člověka, který na veřejnosti onanuje. Záleží na vás.
O jedné věci nepochybuju: tomuto sociálnědemokratickému bitkaři, jak sám sebe nazývá, dělá náramně dobře, když metá silnými výrazy na všechny strany, s gustem ponižuje soupeře a budí při tom všeobecnou pozornost.
Proto o ministru vnitra mluví s posměchem jako o Ivánkovi Langerů. Proto šíří dojmy, že je kýmsi neustále sledován. "Bohužel, taková je doba."
Proto vydává své dojmologie za fakta (odvolaný šéf benešovské nemocnice má prý "velmi intimní kontakty" s Julínkovou náměstkyní, protože "je spolu viděl"). Proto obviňuje svého předchůdce na postu středočeského hejtmana Petra Bendla z krádeže při prodeji krajských nemocnic, i když – jak dodává – krádeží nemyslí "krádež ve smyslu trestního zákona".
A proto taky, nejspíš v nějakém sebeukájecím rauši, z něj při rozhovoru vylétla vzpomínka na Hitlera. Stoprocentní jistota, že způsobí šok. Ano, povedlo se. "Hitler řešil krizi tak, že začal zbrojit, čímž dal lidem práci a nastartoval ekonomiku. On s tím vyhrál volby. Pak to tedy vyústilo ve válku... Liberální ekonomové na tohle zapomněli. A místo toho přicházejí se svými fantazmagoriemi."
Doktor Rath se baví
To je doslovný citát, který nutně začal žít svým životem. Ostatní média ho převzala, kdekdo to komentuje... Rath je opět v centru veřejného zájmu. A opět mu to dělá dobře. Fuj!
Navrhuju dávat k rozhovorům s Rathem nápis podobný těm z cigaret. "Pozor! Škodí duševnímu zdraví." Nejlepší ochranou je nečíst to vůbec, nebo rovnou s vědomím, že to nejde brát vážně. Pravda, u člověka v tak vysoké funkci, ze které ovlivňuje životy statisíců z nás, je to těžké, nicméně přistupovat k němu jako k prachobyčejnému tlučhubovi je to nejmenší, co pro sebe v tu chvíli každý z nás může udělat.
Když navíc víme, že sám doktor Rath svou politickou kariéru pojímá jako hru k vlastnímu pobavení. Jak jinak si vysvětlit následující pasáž z citovaného rozhovoru:
Autorka: Na podzim jste mi říkal, že i Paroubek je pro poplatky, ale z politických důvodů že to připustit nemůže. Platí to stále?
Rath: "Tohle jsem říkal? Tak... Je to možné. Já už jsem říkal věci, že se až sám divím."
