Rozumím správně, že prenatální vyšetření plodu, prováděná v době, kdy lze bez problémů provést interrupci, tyto případy nebyly schopny zachytit?

Mít postižené dítě je jedno z nejhorších, co může člověka potkat. A rodiče, kteří péči o takové dítě zvládají, jsou pro mě skuteční hrdinové.

A tady je pomoc státu na místě.

stejně se to nikdy nedá určit se 100% jistotou, každopádně to chápu

A co teprve takové "zdravé nemocné" dítě, např s cukrovkou prvního typu. Ano, dostane zdarma inzulínovou pumpu, inzulín naštěstí také zdarma, ale jen doplatky za kontinuální senzory a příslušenství vyjde ročně na cca 70.000Kč, diety sice netřeba, ale jídlo musí být zdravé a kvalitní. A protože dítě s DM může dělat stejné věci jako dítě zdravé, tak má také své zájmy a koníčky, které je nutné platit. Mimoto první roky je nutné dítě stále sledovat, kontrolovat, takže matky buďto zůstanou doma za pár tisíc příspěvku na péči, nebo prostě musí vzít jakoukoli práci, která je v místě bydliště a kde jí dovolí kdykoli vyběhnout za dítětem do školky nebo školy, což je většinou utopie.

Tím bych ukončila debatu o tom, jestli je nákladnější dítě zdravé nebo nemocné.

Můj bratr má diabetickou dceru. Je to tak jak píšete, švadrová zatím pracuje, neboť stravu chystá moje matka - babička a navíc holka je relativně samostatná a na svůj věk mentálně vyspělá.

Je to hrozne, ale bohužel realita. Jediným řešením je mít kvalitně uděláme zajištění i pro dítě, dneska je možné udělat takové zajištění c řádech milionu korun na závazná onemocnění vc. invalidit atd za cca 250 Kč měsíčně. Když pak něco takového nastane, je to samo o sobě strašně, ale když ještě nejsou peníze, je to ještě horší. Praxe je ale takové, ze rodiče svým dětem nastavují zajištění spíše na úrazy děti, přitom ty realne plat rodičů kteří je živí vůbec neovlivní...

Dítě, které potřebuje péči dvacet čtyři hodin denně a je těžce postižené mentálně i fyzicky, to je noční můra každé těhotné ženy. Když jsem kdysi byla v jiném stavu, tyhle obavy mě děsily strašlivě...

Nevím, co bych dělala, kdyby se mi taková věc stala, ale myslím, že by společnost neměla automaticky očekávat, že se matka obětuje, rezignuje na svou kvalifikaci a pracovní kariéru, jejím příjmem se stanou nevysoké sociální dávky a po celý svůj život bude den za dnem a noc za nocí opečovávat stvoření, které se nebude nijak rozvíjet, jen bude větší a těžší a jeho obsluha bude složitější. Lidé by neměli odsuzovat rodiče, kteří dají takové dítě do některého ústavu sociální péče.

V tomto by měla žena mít jasno, ještě před tím, než-li se o dítě vůbec pokouší. Pokud chce pouze "hladký" průběh všeho, tak ať se na to raději rovnou vyprdne a věnuje se kariéře a životu bez potomků.

Částečně máte možná pravdu, ale je taky potřeba si uvědomit, že s postiženým dítětem je to na celý život, kdežto zdravé dítě se v dospělosti zapojí do běžného života a je pak finančně soběstačné. A z jednoho platu je to opravdu náročné, mám s tím osobní zkušenost.

Kdo si neprosel staranim se o postizene dite, nedokaze si predstavit. Mame v rodine cloveka, dnes jiz 28letou zenu, ktera zustala mentalne na urovni 2letyho ditete kvuli infikovanemu klisteti.Obdivuji jeji rodice. Ja bych to nezvladl.

Obdivuji rodiče, kteří se dokáží vyrovnat s myšlenkou, že jejich dítě je postižené a obětují mu vše, co mohou. Ale mnohé nemocné děti bohužel ani neví,že žijí.A to je ta největší tragédie

Moji znami meli tezce postizene decko. S prognozou doziti cca 11 let. Devcatko zemrelo v 9 letech. A ackoli meli pak dalsi dve zdrave deti, tak jim to detatko (uroven 3 mesicu a pece 24/7) stejne chybi. Umrelo jim dite a je jedno, ze bylo, jake bylo.

Ubožáci! Taky jste si mohli vybrat jiný článek!

jj, na světě je tolik trpících zvířat, a oni píšou o lidech...