Sedmadvacetiletá Šárka z Libereckého kraje loni v květnu porodila své druhé dítě plánovaně doma. U porodu ale nebyl nikdo, kdo by měl lékařské či zdravotnické vzdělání. Podle ženy proto, že v kraji není ani jedna porodní asistentka, která by měla oprávnění vést domácí porod. S prosbou o lékařkou péči pak neuspěla ani na úřadech či zdravotní pojišťovně.
Šárka se proto loni v červenci obrátila prostřednictvím právníka Ligy lidských práv na Ústavní soud (ÚS) a požadovala, aby ministerstvu zdravotnictví, krajskému úřadu a parlamentu zakázal pokračovat v "omezování volby žen ohledně místa porodu".
ÚS její stížnost 28. února zamítl. V pondělí pak na svém webu vyvěsil odůvodnění svého rozhodnutí. V něm mimo jiné stojí, že stížnosti zamítl, protože žena ve svém kolečku stížnosti přeskočila krajský soud. "Tím nevyčerpala všechny opravné prostředky," řekl iDNES.cz vedoucí referátu vnějších vztahů ÚS Vlastimil Göttinger.
ÚS zároveň v odůvodnění vyzval, aby se v Česku vedla debata o plánovaných domácích porodech a aby legislativa zohlednila rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva (ESLP). Ten před dvěma lety podpořil maďarskou stěžovatelku Annu Ternovszkou v tom, že jí dal zapravdu, že si žena může určit místo porodu a stát jí nemá právo kvůli tomu odpírat lékařskou péči.
Pasáž, která rozdělila soudce"Ústavní soud závěrem vyzývá zúčastněné strany k zahájení seriózní a odborné debaty, jejímž výsledkem by měla být legislativní úprava, která by respektovala právo na soukromý život dle čl. 8 Úmluvy tak, jak jej vyložil ve svém rozhodnutí ESLP (bod 22), při zohlednění všech kolidujících zájmů a základních práv jiných subjektů, zejména práva dítěte na život a ochranu zdraví. Právě při řešení společensky a právně kontroverzních otázek, resp. při vytyčování mezí základních práv a respektu k nim ze strany orgánů veřejné moci se totiž více než kde jinde ukazují skutečné kvality právního státu." Zdroj: Usnesení Ústavního soudu ÚS 26/11, strana 12 |
"Ústavní soud závěrem vyzývá zúčastněné strany k zahájení seriózní a odborné debaty, jejímž výsledkem by měla být legislativní úprava, která by respektovala právo na soukromý život (...), při zohlednění všech kolidujících zájmů a základních práv jiných subjektů, zejména práva dítěte na život a ochranu zdraví," stojí v odůvodnění Ústavního soudu.
Jenže zatímco zastánci co největší volnosti pro výběr místa porodu se z této pasáže radují, u ÚS odůvodnění vzbudilo odpor. Ohradilo se proti němu devět ze čtrnácti soudkyň a soudců, kteří o věci rokovali. Ty se od odůvodnění distancovali s tím, že nejde o postoj ÚS, ale pouze soudkyně-zpravodajky Elišky Wagnerové.
"Podle mého názoru může hrozit, že v odůvodnění vyslovené názory budou vnějšími subjekty pokládány za názor pléna Ústavního soudu, což neodpovídá skutečnosti," píše ve svém stanovisku ústavní soudce Jan Musil. "V kontextu celého odůvodnění a v kontextu konkrétních skutkových okolností vyznívá tato argumentace jako jednoznačné přitakání, že návrh uplatněný stěžovatelkou je oprávněný," dodal Musil.
"Nemohu než považovat menšinou zvolený a přes nesouhlas výrazné většiny soudců prosazený postup a z něho resultující dvanáctistránkový text odůvodnění (...) za markantní projev soudního aktivismu, za nešťastný a těžko pro mne akceptovatelný odklon od respektu k takovým principům, jakými jsou postuláty dělby moci, zdrženlivosti a sebeomezení," píše ve stanovisku ústavní soudce Jiří Mucha.
"Mám za to, že není rozhodné, zda je domácí porod rizikovější o jedno, tři, pět, deset nebo patnáct procent, neboť už samotný fakt, že představuje ohrožení zdraví dítěte, jemuž se lze vyhnout, považuji za dostatečný důvod pro odmítnutí aktivní podpory domácích porodů ze strany státu," dodává soudkyně Michaela Židlická.
Ve Štrasburku už leží nejméně jedna stížnost
Podle Göttingera to bylo vůbec poprvé, kdy se ÚS zabýval stížností, která souvisela s tematikou plánovaných domácích porodů. "Zhruba před šesti lety se na ÚS obrátila porodní asistentka. V jejím případě ale šlo o stížnost, která souvisela s podnikání ve smyslu živnostenského práva a povolovacích procesů," řekl iDNES.cz Göttinger.
Ono poprvé se neodehrává jen na úrovni ÚS. V květnu loňského roku se právník Ligy lidských práv David Zahumenský v případu sedmadvacetileté Šárky obrátil na štrasburský ESLP. "Očekávali jsme, že stížnost u ÚS nebude úspěšná, proto jsme se rovnou obrátili na evropský soud," řekl iDNES.cz Zahumenský. "Nesouhlasíme s argumentací ÚS, že bychom měli podat žalobu na ochranu osobnosti proti parlamentu či Vládě ČR. Taková žaloba nikdy nebyla úspěšná. Nevydání legislativy není nesprávným úředním postupem ve smyslu zákona o odpovědnosti státu," dodal Zahumenský.
Zahumenský odhaduje, že stížnost k ESLP je vůbec první nebo jedna z prvních, která miří z Česka do Štrasburku kvůli plánovaným domácím porodům. Lze očekávat, že nebude jediná. Podobný krok ve spolupráci s několika ženami nyní připravuje i právnička Adéla Hořejší. (Více o přípravě dalších stížností čtěte tady.)
V Česku nemá kdo vést domácí porody
Stížností matek k úřadům a soudům v posledních letech přibývá. České zákony sice ženám nezakazují rodit doma, v praxi to ovšem nyní není možné. Nemocnice podle svých slov nemohou poskytovat ženám řádnou lékařskou péči při porodu doma. A několik porodních asistentek, které domácí porody vedly ještě před pár lety, pozbylo oprávnění kvůli přesunu svého bydliště a působiště.
"Nevím o žádné, která by v současné době takovou registraci měla," řekla iDNES.cz před časem Kateřina Hájková Klíčová. Ta stojí v čele Unie porodních asistentek, jež sdružuje asistentky patřící mezi zastánkyněmi plánovaných domácích porodů.
Ministerstvo zdravotnictví již avizovalo, že vznikne patnáctičlenná pracovní skupina, která bude hledat podmínky, za jakých by domácí porody v Česku mohly probíhat. Česká lékařská komora, neonatologové a porodníci ale nedávno zopakovali striktní stanovisko, že plánované domácí porody jsou mimo poznatky vědy a tedy nežádoucí. (Více o stanovisku lékařů čtěte tady.)
