Když jste psal knihu Ochlazení, byl jste velvyslancem v Izraeli. Jak vás napadlo zpracovat takové téma?
Velvyslanec se ve své práci, zejména pokud působí v důležitých nebo v bezpečnostně-komplexních prostředích, každodenně zabývá analytickými činnostmi, které se snaží vyhodnotit nejrůznější možné situace a hrozby, jež mohou v mezinárodním prostředí nastat.
V roce 2008, když jsem knihu psal, došlo k ruské agresi v Gruzii a k dalším projevům zvýšené ruské agresivity v mezinárodním prostředí. Začala se rýsovat nebezpečí použití ruských zdrojů energií jako zbraně vůči Západu nebo svým sousedům.
Celý život se zabývám příběhy. Ať už skutečnými nebo fiktivními a na půdorysu téhle situace se mi začal rýsovat fiktivní příběh o tom, co by se stalo, kdyby se hrozba opravdu uskutečnila a jakým způsobem by se naše země a její zpravodajské služby a jiné instituce s takovou situací vyrovnávaly.
To podivuhodné, co, zdůrazňuji, jsem neplánoval a nemohl předvídat, je, že kniha vyšla v prosinci 2008 a o několik týdnů později vypukla první rusko-ukrajinská plynová krize, ve které se skutečně energetická zbraň poprvé použila.
Jaké byly reakce vašeho okolí na vydanou knihu?
Nemohli mi k tomu nic říct, protože poprvé vyšla pod pseudonymem Daniel Wolf, ne pod mým vlastním jménem. To proto, že jsem byl v té době velvyslancem přímo v terénu a vzhledem k tomu, co v knize píšu o Rusku, Bělorusku a jejich vůdcích, i když v knize mají lehce fiktivní jména, nepřišlo mi správné spojovat českou zahraniční službu a politiku se svým vlastním literárním činěním.
Trh reaguje na energokrizi. Vůbec poprvé míří do Česka zkapalněný zemní plyn |
Při křtu knihy v kavárně se uskutečnila i anketa, ve které mohli pozvaní hádat, kdo je autorem. Někteří se domnívali, že ji napsal Václav Havel nebo dnešní zvláštní vládní pověřenec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška. Já skončil, myslím, na třetím nebo čtvrtém místě.
V knize předpovídáte, že Evropská unie uvalí na Rusko, které zaútočilo na jiný evropský stát, sankce. Reakcí pak je přerušení dodávek plynu do Evropy, což je velmi aktuální téma jen s tím rozdílem, že ve skutečnosti uvalily sankce mimo jiné i Spojené státy americké. Dělá svět maximum možného, nebo by měl ještě přitlačit?
To je velmi těžká otázka. Skládá se z desítek, možná stovek, detailnějších otázek. Samozřejmě každá reakce na takovýto nepřípustný čin v mezinárodních vztazích má své efekty a dopady, ale přináší i rizika.
Při tomto uvažování a rozhodování dochází k subjektivním nebo náhodným chybám, takže se nikdy nedá říct, jestli jsme udělali všechno, co se dalo udělat. Pravděpodobně ne.
Jedno se snad dá říct: po dlouhé době je to první situace, kdy Západ - jak Evropská unie, tak Spojené státy - postupují společně, koordinovaně a s jasným cílem nedopustit, aby Rusko dosáhlo cílů, s kterými válku zahájilo a aby v agresivní politice nemohlo pokračovat.
Příprava na drahou zimu. Pražská plynárenská může získat miliardový úvěr |
Podívejme se nyní hodně dopředu, ostatně to jste udělal i ve své knize, a představme si, že ruská válka skončila. A je jedno, jestli v čele státu i nadále zůstává Vladimir Putin. Měly by ostatní státy, když se nebavíme o Číně, přijmout zpět Rusko a brát ho jako rovnocenného partnera, nebo bychom ho měli nechat stranou?
Samozřejmě v našem dlouhodobém zájmu je, aby konflikt skončil a to takovým způsobem, že bude možné uvažovat o přijetí Ruska zpátky do mezinárodního společenství a o navázání relativně normálních vztahů. Já osobně si to ale těžko dovedu představit za situace, když Vladimir Putin bude nadále zůstávat v čele státu.
Nese hlavní zodpovědnost za situaci, která vznikla a dopouští se podle všech norem mezinárodního práva několika zločinů. Zločinu agrese, válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a, to zatím nelze říct s plnou zodpovědností, v některých projevech možná také zločinu genocidy.
Vaše kniha se stále prodává, plánujete její další vydání, třeba i s dovětkem k aktuální situaci, nebo že byste napsal její pokračování?
Už má druhé vydání, v roce 2016 vyšla pod mým vlastním jménem. Samozřejmě v této situaci budeme s nakladatelem uvažovat, jestli by nestálo za to ji vydat znova.
Co se týče pokračování, já už s tím dávno před tím, než tato situace vznikla, trochu zápasil. Problém je, a nechci nic prozrazovat, jak ten příběh končí v prvním vydání a jakým způsobem by se na něj dalo navázat. Myslím, že jsem to už v principu vyřešil, ale v praxi s tím ještě bojuji.
