Doba se posunula. Zatímco dříve děti na otázku, co chtějí v budoucnosti dělat za povolání, odpovídaly, že chtějí učit nebo jezdit s popelářským vozem, dnes se chtějí živit točením videí nebo vydělávat peníze obchodováním s kryptoměnami. Takové předměty ale ve školách dnes nenajdeme a to je podle odborníků na vzdělávání potřeba změnit.
Shodují se, že změna školních kurikul je nutná, ale nelze ji provést ze dne na den.
V koncepci digitální strategie do roku 2020 ministerstva školství stojí, že žáci mají rozvíjet informatické myšlení, mají se zlepšit jejich kompetence v oblasti práce s informacemi a digitálními technologiemi, vzdělávání se má otevřít novým metodám a způsobům učení prostřednictvím digitálních technologií.
„Digitalizace jako proces sociální transformace společnosti má zásadní dopady i na vzdělávání a týká se nás všech, učitelů zejména. Strategie a koncepce máme, ale musíme je umět naplňovat. Evropské peníze na to nestačí. Mnohé inovace ve vzdělávání existují, ale jen na některých školách nebo jen u některých učitelů. Problém je, že se velmi obtížně šíří dál,“ říká odborník na vzdělávání Ondřej Neumajer, který se zabývá inovacemi a využíváním digitálních technologií ve vzdělávání.
Je běžné, že školy mají elektronické třídní knihy nebo vlastní web, jiné školy šly ale ještě o krok dál a pro výuku využívají například roboty.
Například pod Střediskem volného času a ZŠ Lerchova už několik let funguje robotický kroužek, který vede Štěpánka Baierlová. Kroužek je zaměřen na práci se stavebnicí Lego Mindstorms, konstrukce a programování jednoduchých robotických modelů.
„Robotika může pomoct rozvíjet logiku, matematickou gramotnost, práci v týmu, kreativitu, umění se rozhodovat, čtenářskou a digitální gramotnost, pracovitost, prezentaci a obhajobu vlastních myšlenek i pozitivní vztah k sebevzdělávání,“ říká Baierlová.
Učitelé i rodiče podle ní mohou děti přivést k robotům přes robotické stavebnice, 3D tisk nebo robotické hračky. Jednou z nich je například Ozobot, kterého pomáhal vyvíjet český vývojář Ondřej Staněk pro americký trh. K dostání už je ale i u nás.
Ozobot se pohybuje pomocí dvou koleček a umí sledovat dráhu, která je nakreslena na papíře. Děti mu mohou do cesty stavět různé překážky, měnit směr jeho dráhy přikreslením jiných čar. Podle jeho tvůrců rozvíjí kreativitu, logiku a učí základy programování.
„Výzkumníci zjistili, že dovednosti 21. století lze rozvíjet pouze inovativními výukovými metodami,“ říká Neumajer.
Zmizí až 10 procent všech povolání
Umět pracovat s roboty se přitom do budoucna nejspíš vyplatí. Podle studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) z loňského roku, v horizontu deseti až dvaceti let zmizí v České republice deset procent všech povolání.
„Řeč je o rutinních činnostech, ale ohroženi nejsou jen dělníci, ale i úřednici i programátoři, v jejichž práci hraje roli umělá inteligence,“ říká Neumajer.
O konferenci DigiMap
|
Zatímco ozoboty si nemůže dovolit každá škola (pořízení jednoho vyjde školu na 1 200 korun a ideálně by měl být jeden na maximálně tři studenty), tak například programovat pomocí hry Minecraft si může zkusit každý. Je to jednoduché a hra nic nestojí.
„Doba se posunula a školy na to musí reagovat. Trendem na školách je gamifikace výuky, kdy se například děti učí programovat pomocí hry Minecraft,“ uvedl odborník na vzdělávání Karel Klatovský. „Měli bychom využít to, co děti znají a mají rády k předání informací,“ dodal.
Situace kritická
Česká školní inspekce zkoumala, jak na tom jsou školy, co se týče digitálních technologií a v září loňského roku dospěla k závěru, že školy mají zastaralé počítače i omezené připojení k internetu. Závěr zněl, že situace je kritická.
Inspekce pak nastavila minimální standard, který by měly školy dodržovat. Měly by mít počítače mladší sedmi let, připojení minimálně v 60 procentech prostorách školy, vlastního školního správce informačních technologií, minimálně polovina učitelů by měla mít vlastní počítač.
Tento standard podle závěrů inspekce ale naplňuje pouze třetina středních škol, desetina základních škol a 21,6 % středních a vyšších odborných škol.
Problém je, že na spoustu inovativních technik v českém školství chybějí peníze. Podle studie OECD se průměrně dává do vzdělávání 5,2 procent HDP, v České republice je to přitom jen 4 procenta (1 procento je 42 miliard korun).
