„Současný stav pobytové péče o ohrožené děti, v němž převažují zařízení ústavního typu s velkými lůžkovými kapacitami, je nevyhovující a neodpovídá potřebným standardům kvality při poskytování pobytové péče pro děti v co nejpřirozenějším prostředí, a nenaplňuje tak zásadu nejlepšího zájmu dítěte,“ stojí v podnětu, který má redakce k dispozici.
Osm tisíc dětí v ústavechSystém ústavní péče o děti zůstává v ČR roztříštěný. Pod ministerstvo školství spadají dětské domovy, dětské domovy se školou, diagnostické a výchovné ústavy a střediska výchovné péče. Ministerstvo zdravotnictví má v gesci dětské domovy pro děti do tří let, neboli kojenecké ústavy. V současnosti je v různých typech ústavů umístěno kolem osmi tisíc dětí. |
Dokument schválila Rada vlády pro lidská práva v prosinci, vláda jej má na programu čtvrtečního jednání. Podle informací iDNES.cz však bude jednání o tomto bodu zřejmě zatím odloženo. Podporu klíčových resortů - tedy ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) a ministerstva školství (MŠMT) a zdravotnictví (MZ) - ovšem podnět má, alespoň deklarativní. Zástupci úřadů na něj kývli při prosincovém schvalování.
Hlavní změnou, kterou by soubor opatření měl přinést, dospěje-li do legislativní fáze, je postupný konec praxe umisťování dětí mladších sedmi let do ústavů. Místo toho by mělo přibýt profesionálních pěstounů, kteří dítě na omezenou dobu přijmou do své rodiny. Pěstounů rok od roku přibývá - v roce 2011 jich bylo patnáct, loni již 550, stále jich však není dostatek. Zásadně víc by jich potřeboval například Karlovarský kraj.
Podle předsedkyně Federace dětských domovů ČR Jany Koubové by ale bylo vhodnější, aby stát více podporoval dlouhodobou pěstounskou péči. „Zájemců o ni v poslední době ubývá a naopak přibývá profesionálních pěstounů. Ale to může fungovat jeden rok a co dál s těmi dětmi? Zase půjdou někam jinam?“ ptá se Koubová. Další otázkou podle ní je, jak by se umisťovaly do rodin větší skupiny sourozenců ve věkovém rozpětí od půl roku do patnácti let.
Z porodnice do „kojeňáku“, ve třech letech do „děcáku“
Ústavní péče v Česku, na rozdíl od všech ostatních zemí střední Evropy, nemá žádné věkové omezení. Leckdy tak miminko z porodnice putuje rovnou do kojeneckého ústavu a ve třech letech se přestěhuje do dětského domova. Přitom například na Slovensku nesmí do ústavu dítě mladší šesti let, v Polsku do sedmi let.
V kojeneckém ústavu je tichoOdborníci v souvislosti s ústavní péčí kritizují zejména to, že v instituci si dítě nevytváří pevné citové vazby na konkrétní lidi. „Na chování dítěte se to projevuje tím, že je apatické. Běžně malé dítě křičí, brečí, protože si tím získává pozornost a tímto způsobem komunikuje. Oproti tomu děti v ústavech zjišťují, že když budou plakat, nic se nestane. Takže často jen leží a apaticky koukají,“ vysvětluje Tomáš Böhm z asociace Dítě a rodina. Proto je v kojeneckých ústavech podle něj často zvláštní ticho. |
„Institucionální prostředí nikdy nemůže naplnit to, co prostředí rodinné. Dítě si v něm nemůže vytvořit základní vazbu k jednomu konkrétnímu člověku. Existuje celá řada dat, která dokládají, že ústavní pobyt deformuje dítě na celý život. Dochází ke strukturálním změnám mozku, k negativním vlivům na emoční stabilitu. Je zásadní, aby alespoň v nejcitlivějším období, kdy si dítě vytváří pocit, jestli je, nebo není na světě bezpečno, nemuselo vyrůstat v ústavu,“ říká předsedkyně vládního Výboru pro práva dítěte Klára Laurenčíková. „Veškeré peníze od státu by měly směřovat k tomu, aby děti mohly vyrůstat v širších rodinách nebo v prostředí, které rodinné kvality obsahuje,“ dodává.
Z údajů za rok 2013 vyplývá, že z celkového objemu necelých 8,2 miliardy korun, které v tomto roce šly do systému ochrany práv dětí, bylo zhruba 52 procent vynakládáno na zajištění ústavní péče, necelých třicet procent šlo na zajištění pěstounské péče a zbytek na preventivní služby. Během posledních let zůstal objem financí vynakládaných na ústavní péči stejný, přes dlouhodobý pokles počtu dětí do ústavů umisťovaných.
Podnět počítá s tím, že ve výjimečných případech by ústavní péče pro děti do sedmi let byla přípustná na velmi krátkou dobu, maximálně jednoho měsíce.
Roztříštěný systém ústavů se má sjednotit
Další změnou, kterou by měl podnět přinést, je výrazné snížení kapacity ústavních zařízení. Dle posledních údajů je průměrná kapacita ústavu okolo padesáti lůžek. „Za ideální stav lze považovat, aby se jedno zařízení staralo maximálně o osm dětí, a to maximálně ve dvou skupinách o čtyřech dětech,“ stojí v podnětu Rady.
„Opticky sice má domov kapacitu 48 míst, ale nejedná se o jednu budovu. Například v Plzeňském kraji je celkem třicet sedm rodinných skupin, ale na dvaadvaceti různých adresách. Ve velkém bytě tak žije maximálně osm dětí,“ podotýká Koubová.
Kromě toho by se měly sjednotit všechny typy ústavů pod MPSV. V současnosti je totiž správa kojeneckých ústavů, dětských domovů, diagnostických a výchovných ústavů i zařízení pro děti se zdravotním postižením roztříštěna mezi MPSV, MŠMT a MZ.
Podle Koubové ale jedno ministerstvo nezvládne zabývat se veškerou problematikou. „V našich zařízeních neřešíme jen sociální problémy, ale i školské a zdravotnické, takže by bylo lepší mít jeden zákon, podle kterého by pracovaly jednotlivé resorty,“ uvedla.
Pro schválení zásadní reformy ústavní péče existuje v současnosti příznivá politická konstelace, neboť ministryně práce, školství i ministr zdravotnictví a premiér jsou zástupci jedné politické strany. Michal Ďorď z organizace Vteřina poté, která se zabývá právy dětí v ústavní péči, se přesto o budoucnost reformy obává.
„Když ve čtvrtek vláda podnět neschválí a odloží téma kvůli podzimním krajským volbám, žádné významné změny v oblasti péče o ohrožené děti se v následujících letech pravděpodobně nedočkáme,“ míní Ďorď. „Doufám, že premiér Sobotka a další členové kabinetu podnět podpoří, a dají tak ohroženým dětem šanci na život v rodině,“ dodává.
