Čtyři z pěti dívek v devátých třídách se potýkají s depresí, u chlapců je to více než polovina, ukazují poslední průzkumy. Psychiatra vyhledalo předloni kvůli vážnému duševnímu problému více než 67 tisíc dětí a mladistvých. Antidepresiva jich užívalo 33 tisíc.
„Dramatický nárůst některých typů potíží jednoznačně souvisí s digitálním ekosystémem, ve kterém dnes žijeme,“ říká ředitel Národního ústavu duševního zdraví Jiří Horáček. „Žijeme v nejistém a proměňujícím se světě, který velmi obtížně můžeme hned změnit. Můžeme ale změnit jeho dopad na nás samé. Důležité je postupně zvyšovat práh naší tolerance vůči zátěži a nejistotě,“ míní Horáček.
Děti potřebují častěji odbornou pomoc, psychologa však marně shání většina škol![]() |
Problém je, že v Česku chybí funkční systém, který by dětem nabídl a zajistil potřebnou pomoc včas, shodují se experti. Když vznikne problém, rodiče těžko shánějí odbornou pomoc. Psychologové i psychiatři jim nabízejí termíny často až za dlouhé týdny, dokonce měsíce.
„Stávající systém podpory je roztříštěný, přetížený a reaguje pozdě. Chybí odborné kapacity a koordinace mezi školami, rodiči a službami, není zajištěna systematická prevence duševních obtíží ve školách a také chybí jednotná metodika a státní podpora,“ poukazuje Lenka Hečková z organizace SOFA, která se podporou dětí, duševním zdravím a zlepšováním situace na školách dlouhodobě zabývá.
Ministerstvo školství na podzim ve spolupráci s Národním pedagogickým institutem a zmíněnou organizací SOFA proto rozjelo dvouletou podporu týmů duševního zdraví. Ty by měly zajistit dostupnou, včasnou a koordinovanou podporu dětem přímo ve škole či rodině.
Ze tříd se už tolik neozývá smích a hluk, uzavírají se do svého světa, říká expertka![]() |
Zmíněné týmy se budou skládat z psychologů, speciálních pedagogů a sociálních pracovníků. Budou mobilní, takže mohou přijet pomoci, kam bude potřeba. Nabízí přímou pomoc při úzkostech, traumatu, sebepoškozování či šikaně, osvětu, ale také včasnou prevenci. Už pět let takto působí týmy na Kutnohorsku, kde řeší především úzkosti s kořeny v rodinném zázemí. Resort školství by je však chtěl mít ve většině regionů, proto plánuje podpořit až třicet týmů.
Podle Hečkové je zatím rozjednaná zhruba třetina z nich. Další střediska výchovné péče, při nichž budou týmy fungovat, se postupně do výzvy hlásí a rýsuje se tak spolupráce další desítky týmů. „Překvapivě je z koho týmy skládat. Přihlásilo se nám asi 300 odborníků z různých koutů republiky. Láká je systematičnost řešení problémů duševního zdraví i možnosti dalšího vzdělávání. Teď je jen potřeba týmy vhodně složit,“ shrnuje Hečková.
Více nároků na mladé
Ředitelka organizace Nevypusť duši Barbora Pšenicová dlouhodobě upozorňuje, že na nejmladší generaci rostou nároky. Nejde podle ní proto jednoduše říct, že dnešní mladí jsou méně odolní. „Mezi hlavní faktory určitě nepatří, že mladí lidé nejsou odolní nebo že jsou dokonce slabí,“ říká. Zároveň dodává, že na odolnosti je třeba pracovat.
Právě na posilování odolnosti žáků už od mateřských škol chce zapracovat i školní inspekce. Nedávno vydala dvě publikace pro předškolní a také pro základní a střední vzdělávání. V nich radí, co ve třídách změnit, aby duševních problémů u dětí mohlo ubývat.
Od září 2027 budou muset školy na odolnosti žáků pracovat povinně. Očekává se, že žák, který úspěšně ukončí „základku“, si osvojí nejen vědomosti, ale také respekt vůči druhým a rozvíjení vlastní pohody a odolnosti.
Tři čtvrtiny škol v kraji nemají psychologa. Odborníky odrazuje nejistota![]() |
Žáci přitom mají potíže se zvládáním neúspěchu a často ztrácejí motivaci při prvních obtížích. „Rozhodně to neznamená, že bychom měli ‚přitvrdit‘. Prostředí tlaku, kde je chyba vnímána jen jako selhání, vede spíše k úzkosti, stagnaci a rezignaci,“ stojí v publikaci inspekce.
Pokud má dítě obavu, že úkol nezvládne, měl by učitel například jeho vyplnění rozdělit do více částí, nabídnout nápovědu či později projít všechny postupy společně a ukázat, proč daná cesta nevede ke správnému cíli. Žáci se také mohou cíleně zaměřit na slepé uličky a ukazovat si, na čem řešení ztroskotalo. Dalším tipem je vysvětlování, jak se konkrétní dovednost využije v praxi.





















