Jak by se mělo školství u nás proměnit, abychom na pomyslném žebříčku vyšplhali výš? Čeho bychom si jako rodiče měli u svých ratolestí všímat? A jak je co nejlépe připravit na začátek nového roku?
Z dat Národního ústavu duševního zdraví vyplývá, že zhruba třetina českých deváťáků vykazuje známky středně těžké až těžké úzkosti. Odpovídá to podle vás skutečnosti?
Myslím, že ano. Kdybyste se mě před šedesáti lety zeptala, jak se cítím, určitě bychom něco úzkostného našli. V patnácti letech nebývá člověk bez trápení a je to naprosto přirozené. My jsme to jen tehdy neuměli pojmenovat. Dnešní děti to zvládají mnohem lépe. Nechci jejich potíže bagatelizovat, protože si skutečně myslím, že se jim nevede dobře. Dokonce bych řekl, že to mají v něčem těžší než my.
Někdy pomůže záměrně zmenšit význam neúspěchu – až přineseš první pětku, koupíme si dort a oslavíme to.
