S namátkovými a tudíž neohlášenými kontrolami letních táborů začalo ministerstvo školství hned od začátku prázdnin. Během léta zkontrolují až čtyřicet táborů, které dostaly státní dotaci.
Ministerstvo se při kontrole zaměřuje na podmínky, ve kterých děti na táboře žijí, co jedí, kde spí, jak tráví volný čas. Zkontrolují i to, jestli mají vedoucí potřebné dokumenty a povolení, odkud berou pitnou vodu a jestli je na táboře zdravotník. Tábor musí být také v kontaktu s místním lékařem.
Dva kilometry pěšky? Ani náhodou
"Vyrážíme zítra v půl osmé ráno," říká mi ve středu večer do telefonu Ladislav Krištůfek z odboru pro mládež na ministerstvu školství.
Čtvrteční tropický den strávíme převážně v autě. To když popojíždíme od jednoho tábora ke druhému. Posádka vozu má během cesty obavy, že se jim tábory nepodaří rychle najít. "Pořadatelé nám posílají mapku s popisem, jak se do tábora dostat. Často ale bloudíme," vypráví mi v autě Krištůfek.
Nakonec stihneme navštívit čtyři tábory. Na první mapce je napsáno, že máme zaparkovat v obci Mladotice a pak jít dva kilometry pěšky. "To nepřichází v úvahu. Autem dojedeme kamkoli," hlásí za volantem řidič.
Dneska slavíme Velikonoce, říká vedoucí tábora
K táboru nakonec pěšky nejdeme, ale ani nebloudíme. V obci totiž stavíme u obchodu s potravinami, abychom se zeptali na cestu. Máme štěstí. Jeep, který stojí před obchodem, je jednoho z táborníků.
Tábor je postavený na louce uprostřed lesů, blízko teče potok, ke kterému si děti chodí hrát. Na jedné straně louky stojí stany, na druhé dřevěná chata, která slouží jako kuchyně.
Hned, jak do tábora dorazíme, se nás ujme hlavní vedoucí. Ukáže nám sprchy, kterým říkají mycí hangár, prohlédneme si stany, kuchyň i jídelnu, kde zrovna snídají malí táborníci. Vypadají spokojeně a na otázku Krištůfka, jestli se jim na táboře líbí, jednohlasně odpovídají, že ano.
Na závěr vytáhnou kontroloři formuláře a společně s vedoucí tábora je u ranní kávy vyplní. Všechno se zdá být v pořádku, jen se nikde nenajde osvědčení hlavního vedoucího. Asi zůstalo v Praze. Problém to ale není, mají ho na ministerstvo poslat e-mailem.
Úředníky zajímají nejen formuláře a doklady, ale i samotný program. Krištůfek se v každém táboře ptá, jestli děti hrají hry na nějaké téma. "Tématem letošního tábora je Smějeme a bavíme se celý rok. Zrovna dneska slavíme Velikonoce," odpovídá vedoucí tábora.
Oblečení složené do komínků? Zbytečné
I další tábor najdeme vcelku snadno, indiánská týpí jdou totiž vidět ze silnice. Tábor je ale liduprázdný. "Děti odjely na jednodenní výlet," oznamuje nám jeden z vedoucích, který v táboře zůstal.
I přesto si kontroloři tábor projdou. Podívají se i do jednoho týpí. "No, není tady moc uklizeno," říká provinile vedoucí. "Přece si děti nebudou na táboře skládat věci do komínků," odpovídá Krištůfek.
Pardubický kraj pak opouštíme a míříme na Vysočinu, kde bez velkých problému nacházíme i další cíl naší výpravy. V letním táboře blízko Bratřic u Pacova právě obědvají bramborovou kaši a rybí prsty.
"Jídlo je tu dobrý, ale někdy taky ne," říká mi při obědě sedmiletá dívka, která je na táboře poprvé.
Kontroloři projdou s vedoucím v rychlosti tábor, podívají se do sprch, zajímají se, odkud vozí pitnou vodu, a mezi obědvajícími dětmi pak sepíší zprávu.
Poslední tábor je opět liduprázdný, vedra vylákala děti k blízkému rybníku. Délka prohlídky se zkracuje, po celodenním přejíždění a vedru je na celé posádce auta znát únava.
Příroda a hlavně žádná televize, tak to má být
Čtyři tábory a žádné nedostatky. Tak se dá zhodnotit čtvrteční kontrola ministerstva školství. Tábory stály na hezkých místech, děti vypadaly spokojeně, měly dostatek jídla i pití. Doklady táborových vedoucích byly v pořádku.
Podobné zkušenosti má Krištůfek i z předešlých let. "Tábory jezdím kontrolovat už čtvrtou sezónu a zatím jsem se nikdy nesetkal s nějakým závažným nedostatkem," říká Krištůfek.
"Hlavní je, že se děti nedívají na televizi a jsou v přírodě," zhodnotí spokojeně výjezd.
