Zprávu se sexuálním obsahem dostalo podle výzkumu za poslední rok 34 procent českých dětí. „Tady jsme poměrně vysoko ve statistikách. Předběhly nás jen děti z Vlámska,“ uvedl psycholog David Šmahel z Masarykovy univerzity, který je koordinátorem studie. Například v Itálii se tak s takovými zprávami setkalo pouze osm procent dětí zapojených do výzkumu.
„Dostávat sexuální zprávy může být chtěné a nechtěné. Vyměňovat si sexuální zprávy může být přirozenou součástí vývoje a dospívání. To neznamená, že v tomto dospívající nemají být opatrní. Především je třeba odlišit komunikaci s neznámými lidmi a s kamarády či partnery – toto chování nemusí být nijak výjimečné nebo nutně špatně,“ dodal. Šmahel ale dodal, že sexuální obsah zpráv jich podle průzkumu rozrušil asi dvě pětiny, a většině tedy nevadil.
Poukázal také na rozdíl mezi mladšími a staršími dětmi. Zprávu se sexuálním obsahem obdrželo v posledním roce 50 procent dětí ve věku od 15 do 16 let. U dětí od 12 do 14 to byla čtvrtina.
Podle Šmahela však může být na žebříčku mezi ostatními zeměmi tak vysoko zejména proto, že Česká republika je liberální země a děti se tuto skutečnost nebojí přiznat. Jiné to může být u dětí ve více katolickém Polsku.
Dvojnásobek času Až na dvojnásobek vzrostl za posledních deset let čas, který tráví děti na internetu. Podle Šmahela tato skutečnost souvisí zejména s rozvojem a dostupností mobilních telefonů, díky kterým mohou být děti online každý den. V porovnání s výsledky předchozí studie uskutečněné v roce 2010 se ve většině zemí ukázalo, že čas, který děti na internetu tráví, je téměř všude dvojnásobný – například ve Španělsku se zvýšil z jedné na téměř tři hodiny, v Norsku z asi dvou na tři a půl hodiny a v České republice z necelých dvou hodin na téměř tři hodiny, konkrétně na 172 minut. Ve srovnání s jejich vrstevníky z jiných zemích využívají internet méně často k práci do školy a naopak častěji jsou na sociálních sítích. |
Celkem sedm procent český dětí taktéž přiznalo, že minimálně jednou měsíčně po nich někdo chtěl intimní informace, a to i když je nechtěly posílat nebo na dotazy odpovídat.
Rodiče nekomunikují
Výzkum pak odhalil ještě další skutečnost: téměř 60 procent dětí říká, že s nimi o tom, co dělají na internetu, rodiče nemluví buď vůbec nebo téměř nikdy. Podobně málo se s dětmi baví o tom, jak se na internetu chovat bezpečně. Čeští rodiče v tom patří k nejhorším v EU.
„Aktivní komunikace mezi dětmi a rodiči v Česku probíhá málo, vnímám to jako nejhorší zjištění našeho průzkumu.“ Například ve Francii se s dětmi o internetu baví 50 procent jejich rodičů.
„Média a internet přináší spoustu příležitostí, ale i rizik. A když rodiče neví, co jejich děti na internetu dělají, tak samozřejmě děti na ta rizika mohou narazit, ale nemusí se s nimi umět úplně vypořádat. Rodič by měl mít přehled o tom, co dítě na internetu dělá.“
„Právě aktivní přístup k výchově dítěte, který zahrnuje i diskusi o tom, co dítě zažívá online, je velmi důležitý. Hodně rodičů se spoléhá spíše na restrikce a omezování, což je bez aktivního přístupu a sdílení zkušeností méně efektivní,“ doplnila Hana Macháčková, jedna ze spoluautorek studie a psycholožka z Fakulty sociálních studií Masarykovy univerzity.
V porovnání s ostatními zeměmi jsou české děti v online prostředí vystaveny i relativně vysokému podílu zpráv se škodlivým obsahem: s informacemi o sebepoškozování se v nich v Česku setkalo 18 procent dětí, evropský průměr je 10.
České děti se také často setkávají s nenávistnými zprávami – vyšší expozici těmto obsahům mělo jen Polsko. I to je podle vědců argumentem pro vyšší pozornost ze strany škol, učitelů a tvůrců vzdělávacích politik.
Výzkumu se zúčastnilo 19 evropských zemí, celkem se zapojilo do výzkumu EU Kids Online 2020 25 tisíc dětí, za Českou republiku 2 825. Podle jeho autorů se jedná o největší výzkum, který se v tomto ohledu na světě dělal. Zúčastnily se jej děti ve věku 9 až 16 let.
