22. května 1985, 17:30 hodin, výslechová místnost. Na jedné straně stolu sedí Jiří Straka, student hornického učiliště ve Stochově, okres Kladno, bytem u rodičů v Praze 4, čerstvých 16 let. Vedle něj Eliška Kadlecová, ustanovená obhájkyně. Proti nim Jiří Markovič, vyšetřovatel z pražské mordparty. Jan Vidrna, státní zástupce. Scéna je připravená. Začíná výslech.
Tři mrtvé ženy, dvě další na pokraji smrti. Bezpočet útoků s různou motivací - sexuální, majetkovou, nebo ne úplně vyjasněnou. Mají policisté toho správného muže? A dokázali v bezpočtu pražských případů různé závažnosti najít ty, které patří do zločinné šňůry jediného pachatele?
Odpověď přijde v následujících hodinách. Noc z 22. na 23. května rozhodne, zda se trefili, anebo musí vytáhnout z klobouku další vyšetřovací hypotézu a pustit se do pátrání zase od začátku.
Když se z kluka stane monstrum. Před 40 lety řádil v Praze spartakiádní vrah![]() |
Straka vypovídá až do čtyř hodin ráno, s několika povinnými přestávkami. Při nich dostane svačinu – dva rohlíky se salámem, několikrát mu také přinesou čaj.
Nejprve mluví o sobě a o prvních útocích, ze kterých dívky ještě vyvázly bez fyzických zranění. Po čaji ve 23:15 začne líčit první vraždu. „Napadl jsem ji zezadu kravatou a stáhl jsem ji na trávník vedle asfaltky. Oba jsme mlčeli,“ říká neúčastným hlasem. Vypráví, jak se mladá žena snažila bránit. Jak ji táhl do lesíku u Novodvorské ulice, kde ji znásilnil a zabil. Jeho popis je detailní, bez lítosti nebo rozrušení. „Byl hovorný a uvolněný. Jen málokdy se dostal do rozpaků,“ popisuje Markovič.
Je už dlouho po půlnoci, když vrah popisuje další dva zločiny. „Když jsem ji svlékal, tak se probrala a ptala se mě, co mě to napadlo,“ říká naprosto klidně a pokračuje popisem toho, jak si s ženou chvíli popovídal, než ji znásilnil a zabil. „Protože mě viděla pod světlem, bylo mi jasný, že nemůže přežít,“ dodá, jako by to byla ta nejpřirozenější věc na světě.
Třetí vraždu vylíčí s podobným klidem. Na ženu, kterou napadl před obchodem v Bubenči, použil postupně tři škrtidla: podprsenku, pásek ze svetru a čalounickou nit, kterou si s sebou přinesl. Tady se v jeho jinak bezchybné paměti objeví jediná malá skulinka: na použití podprsenky coby škrtidla si nevzpomene, jen na pásek a nit.
Ve čtyři výslech končí. V dalších dnech Straka ještě některé věci doplní. To už je jasné, že právě on je tím spartakiádním škrtičem, který během jarních měsíců roku 1985 přinesl tolik strachu a bolesti do pražských ulic. Pro své zločiny měl jediné vysvětlení: „Přišlo to na mě,“ zopakoval několikrát při výslechu.
Vzrušovalo ho násilí, útočil zezadu a ženy škrtil. Kdo byl spartakiádní vrah Jiří Straka![]() |
Dopaden byl 22. května 1985. Za tři vraždy, dva vražedné pokusy a další zločiny byl v prosinci stejného roku odsouzen k maximálnímu 10letému trestu odnětí svobody. Až do roku 2004 měl nařízenou ústavní léčbu. Od té doby je na svobodě a podle znalců není nebezpečný.
Pozn.: Při popisu výslechu jsme vycházeli z knihy Markovič, J. - Šulc, V.: Lovec přízraků. Vraždy, které šokovaly republiku, 4. vydání, Epocha, Praha 2023.