1. Pohrdání mladými: cuc na klacku
Už to, jak mluví o nutnosti omlazení ČSSD, mnohé nasvědčuje – normalizačním jazykem hovoří o "zefektivnění metod politické práce". Nejvíce ho nenávidí mladí lidé, jež v nenávisti utvrzuje tím, že jim říká "děti". V podstatě jim říká, že jimi pohrdá – posílá je na mlíčko nebo do cukrárny na "cuc na klacku". Stejně se zachoval jako premiér v roce 2005, když policie rozehnala taneční party Czech-Tek a on tanečníky označil za "posedlé anarchisty, kteří provokují pokojnou společnost". A lidé si začali lepit na auta samolepky Plnou–parou–back s jeho přeškrtaným obličejem.
2. Nabubřelost: mám vyšší poslání
Působí arogantně, nafoukaně. On všemu nejlépe rozumí, zatímco ostatní jsou hlupáci. Takže Mirek Topolánek "neumí řídit ani dvoreček se slepicemi, semelu ho jako kafemlejnek". Má rád moc, a aby jí dosáhl, klidně se spojí s Marťany. Chce být prezidentem. "Mám něco jako poslání, možná od nějaké nejvyšší bytosti. O tom jsem nikdy nepochyboval," vysvětluje sebevědomě.
3. Papaláš: "Kdo z vás to má?!"
Papalášské manýry možná chytil už před rokem 1989 jako šéf pražských Restaurací a jídelen, což byla za socialismu velmi vysoká funkce. Ukázal je po odchodu z křesla premiéra, když přišel o luxusní limuzíny a ochranku – ČSSD mu musela najmout vlastní. Vrcholem bylo vysvětlování příjmů. "Podívejte se na mě. Jestli jsem přišel jako od táboráku. To oblečení něco stojí. Boty, šaty, košile. Dámy a pánové, nechci se vás dotknout, kdo z vás to má?!"
4. Agresivní: Útočí a neunese porážku
Na své odpůrce pošle policii nebo ochranku, přirovnává je k fašistům a posmívá se těm, kdo se nestrefí. Tím přivolá jen další útoky. Spolustraníci s jiným názorem jsou zas "lidské zrůdy". Jako by nezvládal prohry. Porážku ve volbách 2006 přirovnal ke komunistickému puči v únoru 1948. Prohru o zdravotní poplatky u soudu jeho ČSSD nerespektuje, jako by ona byla víc než zákon.
5. Shození vlády: Ostuda v EU
Tak moc záviděl Mirku Topolánkovi, že zrovna on šéfuje Evropské unii a setkává se se všemi mocnými světa, až to nevydržel a vládu shodil. Hlavně lidé, kteří hodně cestují do ciziny, to brali jako podraz a ostudu pro celou zemi.
6. Spojení s komunisty: Lidé si zvyknou na leccos
S komunisty už schvaloval kontroverzní zákony ještě jako premiér na jaře 2006 a teď s nimi jeho ČSSD testuje vládnutí v pěti krajích. "Lidé si zvyknou na leccos," obhajuje to. Právě obava, že dvacet let po Listopadu přivede KSČM zpět k moci, vyvolává velké emoce.
7. Populismus a závist: Bohaté oškubeme
Politiku dělá jako marketing, soustředí se na reklamu. Pragmaticky se řídí průzkumy veřejného mínění. Takže po jánošíkovsku bohatým vezme a chudým přidá. Hraje na závist – třeba zveřejní, kolik na daních vydělal Mirek Topolánek. Ale o dvou platech, dvou domech a dvou ženách svého pobočníka poslance-hejtmana Davida Ratha, ani slovo.
8. Zadlužování: Slibuje krize nekrize
Nikdo nemusí být vystudovaný ekonom, aby pochopil, že stejně jako se ve špatných časech musí uskrovnit rodinný rozpočet, musí spořit i stát. Paroubkovo slibování všeho všem v době krize bije do očí. Buď je to lhaní, nebo nezodpovědné rozhazování. A mnoho lidí se ptá: To ty dluhy zaplatí naše děti?
9. Vzhled: Dieta a růžová trička
Sám ví, že v mediální éře vzhled hraje u voličů roli. Paroubek je nejčastěji karikovaným politikem. Co se podruhé oženil, snaží se vedle mladé blonďaté manželky změnit. Hubne a chodí v těsných růžových tričkách, pro něž se občas se ženou vypraví do Londýna.
10. Divní přátelé: Kočka a spol.
Přátelí se s lidmi, o něž se zajímala policie. Jací jsou, se ukázalo po křtu Paroubkovy knihy. Hospodská hádka provozovatele matějské pouti Václava Kočky s hoteliérem a bývalým agentem StB Bohumírem Ďuričkem skončila střelbou. Kočkův syn zemřel, Ďuričko je ve vězení.