Na první pohled to vypadá jako rozvrh přísného letního tábora kdesi v lesích. Tohle zařízení je ale v centru Prahy a vedou ho lékaři. Jsem v ženském oddělení protialkoholní léčebny U Apolináře, které založil před desítkami let legendární psychiatr Jaroslav Skála a jehož program se za ta léta příliš nezměnil. On totiž funguje.
Po rozcvičce hygiena, pak se uklízí, následuje hlášení a snídaně. Hlavní části dne oddělují zvonění. V půl deváté jsou všichni připravení na ranní komunitu, což je setkání všech ve společenské místnosti. Kolem dvaceti pacientek sedí ve velkém kruhu. Mladé ženy do třiceti let, ale převažují starší. Všechny mají jedno společné: jsou pěkné, upravené a vůbec si je nedokážu představit podnapilé. Později se dozvím, že jsou to učitelky, lékařky, manažerky, zdravotní sestry, právničky.
Úspěšný |
Hovor vede terapeut, mluví se jen na jeho vyzvání nebo na požádání. Hlášení o počtu lidí, pak výčet toho, co se předchozí den nepovedlo, kdo kde co zapomněl udělat a další prohřešky. Následuje něco, co si musím později nechat vysvětlit.
"Díky, že sis se mnou popovídala, bylo to důležité pro moje rozhodnutí," říká jedna z pacientek směrem k opačné straně místnosti, odkud se pak zvedá oslovená. Říká: Děkuji! a jde si napsat čárku na nástěnku.
Říká se tomu zpětná vazba a ne všechny mají pozitivní začátek. "Vadí mi, že nebereš na ostatní ohledy, přijdeš do pokoje, nezeptáš se a otevřeš okno," pronáší zachmuřená žena. Načež se vedle ní zvedne jiná žena a opět se se slůvkem Děkuji! zamíří k nástěnce. Jinak než poděkovat se odpovídat nesmí.
Ženské oddělení vede zkušená terapeutka Olga Pecinovská, která sama před lety bojovala se závislostí. Téměř patnáct let abstinuje a zkušenosti předává dál. "Zpětná vazba je komunikační prostředek. Závislý nevnímá, co se mu říká, nebo je v těžké obraně. Trénuje se tím porozumění konkrétní informaci, aby ji přijali a nepřidávali si do toho všechno možné, třeba že ten, kdo jim to říká, je nemá rád atd."
"Je to jediný mechanismus ke změně chování," dodává Jiří Heller, bývalý dlouholetý šéf oddělení, který pro Apolináře stále částečně pracuje. "Dospělý je schopen analyzovat své chybné počínání a změnit ho. Dítě je schopno zaregistrovat své pocity a chtít jejich odstranění. Pokud zůstávám u sledování svých pocitů a požaduji po okolí jejich odstranění, tak jsem dítě," říká Heller. "Takže alkoholici jsou tak trochu děti?" ptám se. "Přesně tak."
Jak se dostat k ApolinářiTelefonní objednání a informace o léčbě: 224968201 a 224968223. |
Každý tady hlídá čas. Po dopolední komunitě je půlhodinka na relaxaci, pak zase hodina a půl práce. Před polednem zvonění a než se jde na oběd, pár minut na denní tisk. Po jídle zvonění, léky a vizita. Pacientky mají stále nějaké úkoly a obezřetně se je snaží dodržovat. Systém se musí přísně dodržovat a je bodovací, motivuje k výkonům.
"Máme kladné a záporné osminky. V základní léčbě (čtyři měsíce - pozn. redakce) plníme dva body týdně, pacientky po recidivě čtyři body. Osminku si vyděláme různou prací, píšeme zápisy z léčebných aktivit a přednášek, za pracovní terapie, když děláme něco navíc, třeba za sport," popisuje pohledná, vysokoškolsky vzdělaná žena, které je kolem třiceti a do závislosti se dostala po čtyřech letech tajného pití doma.
Podle Hellera spočívá kvalita léčby v programu, terapii a vtažení rodiny, případně dalších blízkých. "Program je vlastně náboženství a nabízí, že když člověk něco dodrží, něco z toho bude mít, což dotyčného rozvíjí."
Vedení kliniky mě sem pustilo na celý den. Nesmím fotit a zajímat se o konkrétní jména pacientek. Když bude mít některá zájem se mnou mluvit, sama mě osloví.
K Apolináři mě táhly statistiky, podle kterých Češi pijí mnohem víc, než se předpokládalo. Zhruba 700 tisíc je závislých, což je dvakrát více než v předchozích letech. Mužů je sice dvakrát více než žen, ale alkoholiček prudce přibývá a jsou čím dál mladší. Často jsou to profesně úspěšné ženy s dobrým vzděláním, které při honbě za kariérou dostihl démon alkohol.
Normální pití a závislostKde je hranice mezi normálním pitím a závislostí na alkoholu? "Kdybych dokázal odpovědět, dostal bych Nobelovku," říká Jiří Heller. Mechanismus smyčky, která se člověku pomalu stahuje kolem krku, je přitom celkem známá: Alkohol je pacientovi zpočátku příjemný. Tělo se mu ale přizpůsobí a k dosažení žádoucího účinku je třeba zvyšovat dávky. Množství nutné pro jeho navození se stane dávkou vyvolávající opilost a selhávání. Po vystřízlivění se objeví odvykací příznaky, takže je třeba pít dál k jejich utlumení. A člověk je v začarovaném kruhu. Alkoholismus je ke všemu dědičný. Faktem ale je, že ne fatálně a dá se s tím něco dělat. Řešením je kázeň v životním stylu. |
Ty, které se rozhodly změnit život, se tady pohybují mezi svými pokoji, které jsou na jedné z chodeb, společenskou místností a zahradou, kde se pracuje a cvičí. Kdo by chtěl odejít, musí podepsat revers a vysvětlit svoje rozhodnutí komunitě. Komunita je rozdělená do čtyř skupin nesoucích příjmení prvních žen, které léčbu absolvovaly. Mimochodem, všechny se od své základní léčby, tedy kolem 35 let, nenapily a jsou s Apolinářem stále v kontaktu.
Zcela jinak je na tom pacientka, která si přisedla během jedné pauzy, kdy se komunita rozutekla za prací a je výjimečně pár minut času povídat si. "Já jsem tady jako recidiva, to když se člověk po léčbě napije. Mně to trvalo pár týdnů. Všechno bylo perfektní, vztahy s okolím bezva, na jedničku. Dokonce mi dcera půjčila na týden děti na chatu. Dopadlo to senzačně. Ale pak jsem se napila a teď se potřebuju zbavit cravingu, což je takové to dychtění."
Je po přeléčení a odchází domů. Před ostatními musí později říct, jak to vidí. Její slova pečlivě sleduje také Heller, v jeho přístupu je znát ohromná zkušenost. Těch, které slibovaly, že nebudou pít a nakonec se vrátily s recidivou, zažil spoustu. "Už bych toho měla nechat a víc se o sebe starat," říká zmíněná pacientka komunitě. Hellerovi to nestačí: "Jak přesně to uděláte?" Její promluva končí slibem, že se nenapije nejméně do příští návštěvy Apolináře za několik týdnů.
Ženská závislost"Ženy převážně nepoužívají návykové látky jako společenskou záležitost, ale od počátku berou drogy na ovlivnění psychiky. Muž má daleko větší sebevědomí, které hraničí s drzostí při řešení třeba pracovního úkolu. Při léčbě mu může stačit vědomí, že terapeut je odborník a dá na jeho rady, kdežto žena potřebuje vědět, že má o ní zájem, rozumí jí a chce pomoci," říká Jiří Heller. |
"Tenhle program a nové návyky vám zachrání život. Na mozek se nemůžete spolehnout, vždycky vás obelže," upozorňuje Heller alkoholičky. Odcházející žena si pochvaluje, že má přítele a podporu. "On mi za to stojí," trvá si na svém. Heller nevěří: "Teda vy v tom máte ale nepořádek... Žádný mužský za to nestojí!" hořekuje terapeut a připomíná, že tím, kdo za něco stojí, musí byt ona sama.
Základní léčba není všechno. Následuje několik let doléčování a docházení za terapeuty. Kdo tady jednou byl, může se v případě problémů kdykoliv vrátit a dát se dohromady. Apolináře tento systém odlišuje od ostatních léčeben a vytváří v něm vztahy podobné rodinným. "Doléčování je složité a velmi těžké. Tři roky jsou základ, dalších pět let se pacientka může účastnit intenzivního doléčovacího programu, to jinde nenajdete," upřesňuje Heller.
A kdy je podle něj šance, že je člověk v pořádku a pití odolá? "V našem programu je šance, že to po třech letech může vůbec fungovat. Po pěti až sedmi letech je člověk schopen plně akceptovat běžný společenský život, přitom nemusí konzumovat drogu a vůbec to v něm nevyvolává zásadní problém."
Přišel jsem ve čtvrtek, kdy je součástí programu slavnostní setkání komunity, pořádané jednou týdně. Ženy jsou ve společenských šatech, mám dojem, že snad za chvíli vyrazíme do divadla. Místo toho se bilancuje. Terapeuti hodnotí jednotlivé pacientky a vytváří se seznam toho, jak se komu za poslední měsíc dařilo, nebo naopak.
Společenský program uzavírá doléčovací skupina, kdy se schází lidé po léčbě a jednou za měsíc ještě zasedá Klub lidí usilujících o abstinenci (KLUS) v podobném složení. Heller při sezení tentokrát rekapituluje historii Apolináře a probírá rodinný charakter, který po letech léčba získala.
Hlásí se jedna z pacientek a říká, že je hrdá na to, kam od nynějška patří. Potlesk. Nebyl by to Heller, aby její emočně vypjatou promluvu neusměrnil do patřičných kolejí: "Tak hlavně abychom vám mohli takto zatleskat i třeba po roce."
KLUS se rozchází, kdo přišel zvenčí, jde zpátky domů, ty ostatní čeká zvonění, čtvrťáková rozcvička, večerní úklid, léky a vizita. Poslední zvonění ve 22:00 hlásí večerku.
Očima pacientkyJe jí kolem třiceti, do závislosti se propíjela čtyři roky. Vysokoškolsky vzdělaná žena nepila ve společnosti, ale potají doma. Dva litry vína odpoledne a večer, ráno jí bylo zle, měla výčitky, ale těšila se na odpolední opici. Nepila pro radost, ale aby se odrovnala a mohla spát. Přivedlo jí to k naprostému vyčerpání a na pokraj rozpadu manželství. Četla články o léčbě alkoholismu, brouzdala internetovými diskusemi. Pak zavolala k Apolináři. "Na nové prostředí jsem nebyla připravená, byl to šok. Přijdete ráno jako nový do komunity, všichni stojí, něco se hlásí o všechno si musíte požádat... Je to hození do vody, učíte se za pochodu, všichni na vás hned hrnou: hele musíš být za pět minut tam a tam. Čím dřív to člověk přijme, tím líp pro něj, začne na sobě makat." "Systém je bodovací, má nás motivovat k výkonům. Kladné osminky a záporné. Vyděláváme si osminky různou prací, píšeme elaboráty, pracovní terapie, když děláme něco na víc, za sport. Pak je to informační systém, takže k němu slouží nejen ty kladné, ale hlavně ty záporné body od terapeutického týmu. Třeba když je špatně uklizeno, přijdeme pozdě, když je to vážnější přečin, tak je to čtvrťák, třeba nenapíšete elaborát. Když nepřijdete na program nebo na rozcvičku, tak je to za jeden bod a když je máte tři, může vám být ukončena léčba, nebo ztrácíte vycházku. Kromě osobních bodů jsou ještě body ve skupinách a v rámci celé komunity, takže se vám může stát, že jste bez osobního postihu, ale protože komunita dohromady nespolupracovala, jak by měla, tak celá dostane postih a vy stejně nejdete na vycházku. Je to promakaný systém." |
