V politice platí zákon džungle. Na zásluhy se nehledí. Když vůdčí samec zeslábne, jeho bývalí pochlebovači mu jdou po slabinách. Je jedno, kolikery volby Topolánek své straně vyhrál. Jakou odpovědnost na sebe vzal a kolik podržtašků přivedl ke korytům. Je mužem určeným k likvidaci.
Jenže voliči neuspořádali referendum o šéfovi ODS. Kdo jím bude, je záležitostí straníků. Hlasovalo se o Topolánkovi jako premiérovi a jeho reformách. Jde tedy o to, zda má kabinet rezignovat.
Čtěte víceTopolánek zveřejnil podmínky pro své politické přežití. I pro odchod |
Jsou na to dvě odpovědi, jedna ideální a druhá "taktická". Ideální odpověď zní: Ano. Podobně měl rezignovat Gross po volební katastrofě před čtyřmi roky. Podobně si to měli zaklínění soupeři Paroubek a Topolánek rozdat férově v předčasných volbách po patu 2006.
Rychlejší střídání vůdců, větší ochota politické třídy dotázat se na mínění voličů, když se sama ocitne v koncích, by prospěly nejen politikům, ale celé zemi.
Jenže k předčasným volbám lze kvůli špatné ústavě v této zemi dospět de facto jedině tehdy, když se na nich shodnou nejsilnější strany. Takže se bude taktizovat.
Cesta tří pokusů při jmenování nového premiéra, tedy boj o křeslo, se nesnesitelně táhne a je daleko pravděpodobnější, že skončí spíš nějakou fintou než předčasnými volbami.
Premiérská židle není nástrojem gentlemanské velkorysosti. Ten, kdo na ní sedí, neprohlásí: Zkusil jsem nemožné, prohrál jsem, odcházím. Ať to zkusí někdo lepší, je-li tu.
Mirek Topolánek sice po prohře v krajských a senátních volbách nekřičel a dokázal na sebe vzít odpovědnost, jenže demise by se mohla nevyplatit jak jemu, tak celé ODS. Úřad může být vynikající zbraní v politickém wrestlingu.
Vláda je slabá, ale je. Umožňuje iniciativu. Jak Topolánkovi, tak jeho straně. Všude se povídá, že Václav Klaus má už úřednický kabinet sestavený. Proč by měl Topolánek, právem naštvaný na prezidenta, dobrovolně odejít třeba na Vysočinu?
Je přirozené, že Jiří Paroubek chce předčasné volby. Když získal moc a situace ČSSD byla ještě mnohem těžší než současná situace ODS, bránil se jim zuby nehty.
ODS může doufat v opakování paroubkovského zázraku. Za dva roky se mohou voliči proměnit. Vypuknou nové skandály, svět i země se změní, stará prohra bude téměř zapomenuta.
Jenže ODS není ve vládě sama. Jak Bursík, tak Čunek nyní vidí, že by jim jakákoliv spolupráce na nepopulárních zdravotních reformách nebo radaru mohla vyhloubit hrob.
Může vláda pod Topolánkem něco prosadit? Nemůže. Může jedině říci: Reformy se lidem nelíbí. Sklapněme kufry a vládněme podle výzkumů veřejného mínění. Peněz na velkolepé podplácení voličů je dost...
Jenže neodradilo by to i zbytek věrných fanoušků umírněné pravice? Jistě ano. Topolánek vyvinul slušnou politickou kreativitu při sestavování svého kabinetu a obratně tančil mezi vejci ve Sněmovně. Teď však vidí, že tanec možná ocenili fajnšmekři, ale voliči viděli jen trapné poskakování.
Proč v něm tedy pokračovat jako druhdy Gross? Neměl by Topolánek postupovat spíše opačně? Rezignovat na premiérský úřad, položit vládu a usilovat o post šéfa ODS, věří-li tomu, že nezklamal?
Taktických variant je mnoho. Je dokonce možné, že kabinet pod Topolánkem doklepe celé dva roky. Ale k čemu? Demise je tedy možná nejen nejčestnější, ale i nejtaktičtější řešení.
