Zásadní roli v péči o nemocné mají jejich rodiny, řekla na středeční tiskové konferenci primářka Gerontologického centra Iva Holmerová, jedna ze spoluautorek Zprávy o stavu demence 2014.
„V různých institucích žije asi 35 tisíc nemocných, sto tisíc pak doma. O ně se stará dalších 230 tisíc pečujících. Mírnou kongitivní poruchu, což už je velice rizikové stádium, má 150 tisíc lidí a podle hrubých odhadů u půl milionu již Alzheimerova nemoc začíná. Sečteno a podtrženo, problematika Alzheimerovy choroby se nějakým způsobem týká milionu Čechů,“ shrnuje Holmerová. Právě Alzheimerova choroba přitom bývá nejčastější příčinou demence.
Riziko vzniku demence přirozeně narůstá s věkem a častěji postihuje ženy. Zatímco do 65 let věku trpí demencí každý 866. Čech, nad 65 let je to již každý třináctý člověk. Mezi lidmi nad osmdesát let dokonce každý pátý. Tato čísla vycházejí z odhadů, statistiky, kolik lidí trpí demencí, se v Česku nevedou.
Kdo se o nemocné postará, stát neřeší
Česká alzheimerovská společnost (ČALS), která pomáhá lidem s demencí i jejich rodinám, zmapovala v Česku vůbec poprvé stav péče v číslech a faktech. Zjistila, že jen čtvrtina lidí s demencí využívá ambulantní zdravotní péči, necelých šest procent zdravotní péči lůžkovou. Pětina bydlí v domovech pro seniory a přes šest procent v domovech se zvláštním režimem, kterých je v Česku 268 s deseti tisíci lůžky, dalších 40 tisíc lůžek je v domovech pro seniory.
Alzheimerova nemoc a demenceNejčastější příčinou demence bývá Alzheimerova nemoc, která narušuje část mozku a způsobuje pokles takzvaných kognitivních funkcí - myšlení, paměti, úsudku. Choroba postupně vede k závislosti nemocného na každodenní pomoci jiného člověka. V současnosti se nějaká forma demence vyskytuje u víc než sedmi milionů obyvatel Evropy. Alzeimerova nemoc začíná pozvolna. Nejdříve se u nemocného zhoršuje krátkodobá paměť a není schopen se postarat o některé věci v domácnosti. Rychlost, kterou nemoc postupuje, se u každého postiženého liší. Nemocný má však čím dál větší problémy s vyjadřováním, rozhodováním, nedokončuje myšlenky, je zmatenější. Mění se celá jeho osobnost. V posledních stádiích nemoci už vůbec není schopen se sám o sebe postarat. Zdroj: ČALS |
Tato pomoc lidem trpícím Alzheimerovou chorobou je přitom velmi nedostatečná, domnívá se ředitelka ČALS Martina Mátlová. „Česká vláda opakovaně slibovala, že připraví strategický dokument, a přitom stále neexistuje. Tím, že to nedokázala, podle našeho názoru ukazuje, že toto téma pro ni důležité není, že staří lidé a ti, kdo se o ně starají, mohou počkat,“ říká Mátlová.
Podle Holmerové Česko také zaostává v zajištění péče za vyspělou Evropou. Služby jsou tu zajištěny jen pro necelých deset procent pacientů.
„Na konci, kdy člověk už zůstává upoután na lůžko, tak potřebuje pobytovou sociální službu. Alzheimerova nemoc je typický zdravotně sociální problém, který se u nás ale bohužel neřeší,“ upozorňuje Holmerová. „Pokud bychom chtěli v Česku nabízet obdobný objem služeb, jako je tomu průměrně v Evropě, museli bychom stávající kapacity zdvojnásobit,“ dodává.
K nemocným se nechovejme jako k dětem, radí Holmerová
Podle Holmerové je důležité chorobu včas diagnostikovat již v době, kdy se začínají objevovat první příznaky. V této časné fázi je totiž možné nasadit kognitiva, tedy léky, které zmírňují příznaky a zlepšují kognitivní funkce.
Demence v regionechNejvíc lidí s demencí žije v Praze, a to téměř 19 tisíc, v Jihomoravském kraji jich je téměř 17 tisíc, ve Středočeském kraji 16 tisíc a v Moravskoslezském kraji 15 800. Nejméně lidí s demencí, 3 600, žije v Karlovarském kraji. |
Často se stává, že Alzheimerova choroba „vypluje na povrch“ po operaci, při níž byla použita narkóza. „Operace a narkóza spíše odhalí, že se s tím člověkem něco děje. Najednou se demaskuje demence, která už tam třeba probíhá několik let. Typickým případem je, že babička je soběstačná, rodina si nevšímala, že zapomíná, už neumí vařit. Najednou šla na operaci a příznaky se naplno demaskovaly,“ popisuje Holmerová.
V každé fázi choroby je však podle ní důležité, aby se okolí k nemocnému nechovalo jako k dítěti, ale důstojně jako k dospělému člověku. „Je třeba brát ohled na to, že některé funkce těchto lidí zkrátka nedostačují, že mají zhoršenou paměť. Měli bychom jim pomáhat nějakým způsobem vytvářet pomůcky, nápovědy, připomínat jim věci, opakovat. Ale nechovat se k nim jako k dětem, ale důstojně jako k dospělým lidem,“ zdůrazňuje Holmerová.
