Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tvDruhé místo obsadil Petr Topič za snímky z ničivé zářijové povodně. „Podle mě je vždy důležité s lidmi komunikovat. Kdybych tam jen poletoval a fotil, byla by jen otázka chvíle, kdy by na mě vystartovali.“ Proto podle vlastních slov fotograf v takových situacích lidem nejdřív vysvětluje, co by chtěl zdokumentovat a proč. „Většinou funguje otevřenost a vcítění se. Často se pak stává, že jak jsou ti lidé plní emocí, mají touhu se z toho vypovídat a ukázat, o co přišli.“
Fotit tragédie je spojeno s velkým vypětím
Podle obou hostů je focení tragédií spojeno s velkým fyzickým i emočním vyčerpáním. „Jedna stránka je ten stres a nedostatek spánku, protože jste například na těch povodních týden, hledáte cesty, jak se na místa dostat, hodně toho nachodíte, a naopak spíte třeba jen čtyři, pět hodin,“ vysvětluje Petr Topič a Anna Boháčová dodává: „a když se jedná o situaci, jako byla na Filosofické fakultě, tak na člověka padá dvojnásob. Jednak šlo o případ, který jsme u nás nezažili a pak ti lidé, kterých se to týkalo, byli v podstatě stejně staří jako já. Umírali známí mých známých.“
Přestože se oba, jak říkají, snaží přistupovat k tragickým tématům citlivě, setkávají se i s negativními reakcemi. „Zejména v souvislosti s fotografiemi ze střelby na Filosofické fakultě mi chodí nehezké zprávy a komentáře, jako že se přiživuji na neštěstí a měla bych se za to profackovat,“ říká fotografka. Petr Topič k tomu dodává, že je potřeba si uvědomit, že oni, jako fotografové, přinášejí pouze svědectví té události. „My nejsme strůjci toho neštěstí, a to si často lidé neuvědomují.“
Jaká témata fotí nejraději? Kdy poznají, že to bude „ta“ fotka? A dá se focením v Česku vůbec uživit? I o tom mluví dále oba fotografové v Rozstřelu.