Podle Evy Dundáčkové ze skupiny navrhovatelů zákona (tu tvořili poslanci napříč politickým spektrem) se odškodné může týkat asi čtyř stovek českých občanů - vyhnanců či jejich potomků - a státní pokladnu tak přijde maximálně na osm set milionů korun.
Návrh získal v závěrečném třetím čtení ve Sněmovně podporu 88 poslanců, proti bylo 28. Při účasti 152 poslanců to stačilo k poslání zákona do Senátu. Žádná strana nezaujala k hlasování úplně uniformní postoj - zelení, socialisté a komunisté byli proti nebo se zdrželi, poslanci z řad ODS a KDU-ČSL hlasovali pro i proti.
Lidé budou muset svůj nárok doložit
DOKUMENTYNa doložení majetku bude třeba předložit přihlášku k náhradě za majetek podle předpisů z 50. let, nebo vlastnictví prokázat kupní či darovací smlouvou. |
Pokud uprchlíci nebo jejich potomci doloží dokumenty, že majetek v nejvýchodnějším cípu první republiky skutečně vlastnili, budou mít nárok až na desetinásobek ceny nemovitostí, stanovené podle vládních nařízení a vyhlášek z let 1947 až 1959 (kvůli inflaci).
Dvoumilionový strop sice podle Evy Dundáčkové "může někoho poškodit," ale na druhou stranu "neohrozí nějakým zásadním způsobem státní pokladnu". Navrhovatelé totiž čelili nesouhlasu ministerstva financí a museli z původního plánu slevit. Nárok budou moci uplatnit jen čeští občané.
Ministr financí Miroslav Kalousek pro návrh ruku nezvedl. "Toto je typický příklad návrhu zákona, kdy v dobré vůli odstranit majetkové křivdy dojde v důsledku k prohloubení křivd, prohloubení nespravedlností a ke stavu horšímu, než je dnešní právní stav," řekl při dnešním projednávání. "Jsem šťasten, že jsem v demisi," glosoval pak schválení zákona.
"Prošlo to docela symetrickým počtem hlasů napříč politickým spektrem, nebylo to vnímané nějak ideově. Pan ministr Kalousek vystoupil proti, ale Česká republika je právní nástupce Československa a má se k některým závazkům hlásit," řekla Dundáčková, která věří i v úspěch zákona v Senátu.
Zdroj: Wikipedia
Českoslovenští úředníci před rokem 1948 odhadovali hodnotu majetku na Podkarpatské Rusi na čtyři miliardy předválečných korun. Vyhnanci se po zabrání území Sovětským svazem dočkali jen symbolického odškodného, svých nároků se proto začali domáhat i u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku.
PODKARPATSKÁ UKRAJINAÚzemí Podkarpatské Ukrajiny získalo Československo v roce 1919. Obyvatelé této krajiny - pestrá směsice Rusínů, Slováků, Židů, Ukrajinců i dalších národností - si připojení k novému československému státu zvolili jako záruku rozvoje a ochrany, požadovali nicméně autonomii. Na území se usídlilo mnoho Čechů (podle sčítání z roku 1930 jich tam žilo asi 35 tisíc), zejména rodiny legionářů a inteligence. Československo soudilo, že je třeba nejzaostalejší region země k autonomii připravit a vychovat, aby si místní lidé uměli vládnout.    V roce 1938 ale jižní - nejúrodnější - část území utrhli Maďaři v rámci oklešťování Československa po mnichovské dohodě. Při obsazení republiky v roce 1939 se Podkarpatská Rus pokusila vyhlásit samostatnost a požádala o pomoc Rumunsko, nebylo to ale nic platné a Maďaři ji zabrali. Češi prchali. Navzdory Stalinovým slibům o obnovení Československa v poválečných hranicích Sovětský svaz zinscenoval na konci války v obsazeném území hlasování, podle kterého se obyvatelé "rozhodli" připojit k sovětské Ukrajině. Po rozpadu SSSR zůstala Podkarpatská Rus součástí Ukrajiny.    Moskva sice poslala po válce Praze 920 milionů československých korun (úřady hodnotily československý majetek asi na čtyři miliardy), Československo ho ale nevyplatilo ani zdaleka. Zejména byli postiženi ti, kteří pod Karpaty vlastnili větší majetky. |
