Neteř dědila po své zemřelé tetě. Věděla, že majetek není velký a že součástí dědictví jsou i dluhy. Přesto cítila povinnost kromě vypravení pohřbu vypořádat i to. Majetek po tetě tak postupně prodala, půjčky zaplatila.
Po čase přišel šok. S nataženou rukou se objevili další věřitelé její zemřelé příbuzné. Nakonec žena dlužila částky dalece přesahující původní dědictví. Sama skončila v osobním bankrotu.
Měla smůlu, že se její příběh odehrál až potom, co v platnost vstoupil nový občanský zákoník. Zatímco do konce roku 2013 platilo, že po příbuzných nemohli věřitelé chtít více, než zdědili, nyní dědic odpovídá za všechny dluhy. A to i za ty, o kterých jim notář při samotném dědickém řízení neřekne, protože všechny nemusí dopátrat.
„Zjevné nespravedlnosti“
Případů zadlužených dědiců přitom podle soudců přibývá spolu s rostoucími počty lidí, kteří v Česku umírají zatíženi půjčkami. Podle odhadů odborníků jsou jich až tisíce.
Přesto už mnozí právníci upozorňují, že by se některé pasáže týkající se dědictví ve více než dva roky starém zákoníku měly přepsat. „Lidí, kteří mají obavu přebrat majetek z dědictví a bojí se potíží s dědickým řízením, přibývá. Raději dědictví úplně odmítnou,“ konstatoval místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala a expert na dědické právo, k němuž se už začínají dostávat případy lidí, jež „nový majetek“ zadlužil.
Chyb je však v úpravě dědictví podle právníků více. „Tato právní úprava nešetří nikoho. Ani dědice, ani věřitele, ani dlužníky. Dopadá na všechny a v řadě případů může způsobit zjevné nespravedlnosti. Jsem zvědav, jestli někdo najde sílu ji v dohledné době změnit,“ konstatoval předseda Krajského soudu v Praze a významná postava českého soudnictví Ljubomír Drápal.
Danajské dědictví
Lidí, kteří umírají zadluženi, přibývá. Potvrzují to i notáři, kteří v dědickém řízení fungují jako soudci soudu prvního stupně. A právě oni dávají dohromady pozůstalost, tedy seznam majetku i dluhů. Nejsou to však vyšetřovatelé, takže nemohou být zodpovědni za to, že seznam je kompletní a že zjistili všechny případné věřitele.
Adepti na změnu v dědickém právuOdpovědnost za dluhy • Zatímco podle minulé úpravy dědického práva se dluhy dědily jen do výše zděděného majetku, dnes je dědicova odpovědnost za dluhy zemřelého úplná. Může tedy dědictví odmítnout jako celek nebo uplatnit výhradu soupisu majetku. Dědická smlouva • Moc se nevyužívá. Podle právníků původně dobrou myšlenku zmařilo, že smlouvu je možné uzavřít pouze o tří čtvrtinách majetku. Navíc když ten, kdo uzavřel s budoucím dědicem smlouvu, ji poruší, z pozůstalosti nemusí zbýt nic. Svěřenské nástupnictví • Notáři ho lidem spíše rozmlouvají. Jde o to, že pokud například zůstavitel odkáže majetek dítěti s podmínkou, že ho získá až v 18 letech, kdo se mezitím bude o majetek starat? Jiný příbuzný? Stát? Takto to zůstavitel jistě nechtěl. Zbytečné pasáže • Právníci upozorňují, že dědické právo v novém občanském zákoníku obsahuje mnohá ustanovení, která se téměř nepoužívají. Kromě zmíněné dědické smlouvy jsou to třeba odkazy. Naopak chybí institut ochrany oprávněného dědice. |
Ochranou dědiců je takzvaná výhrada soupisu pozůstalosti. Pokud ji uplatní, jsou zodpovědní za dluhy zemřelého jen do výše zděděného majetku. Ani to není bez potíží.
„Obrovské zadlužení populace a řešení zadlužených pozůstalostí je největší problém, který nyní notáři řeší,“ uvedl emeritní notář Martin Šešina. Třeba v případě směnek takřka není možné zajistit, že se zatím neznámý věřitel objeví později.
Přijmout dědictví, které je zatížené dluhy, přitom znamená, že dědic se vlastně stává jakýmsi „insolvenčním správcem“ svého předka. Jeho majetek musí rozprodat a věřitelům zaplatit v pořadí a v poměru, který jim podle zákona přísluší. Za jakékoliv chyby však ručí svým vlastním majetkem. Bez ohledu na to, jestli předtím „zaklínadlo“ výhrady soupisu majetku použili.
„Viděl jsem několik takových dědiců. Kdybych jim měl něco poradit, řekl bych, aby se poohlédli po nejbližším stromě. Pokud dají nějakému věřiteli omylem více, hradí další dluhy ze svého. Neumím si představit, že by to někdo mohl udělat dobře. Znám advokáty, kteří takové klienty odmítli,“ uvedl předseda Krajského soudu v Praze Ljubomír Drápal.
Změna zákona doléhá i na státní úředníky. Dědicové totiž mohou riziko dluhů vyřešit prostě tak, že dědictví rovnou jako celek odmítnou. Stát ho pak ze zákona automaticky přebírá. Přebírá jej, i když zemřelý žádné příbuzné nemá. „Předlužených dědictví výrazně přibývá. Ukazuje se jako velice nepraktické, že podle nového občanského zákoníku už dědici nemohou s věřiteli uzavřít dohodu o jednoduchém přenechání předlužené pozůstalosti k úhradě dluhů, jako tomu bylo v minulosti,“ popsala Blanka Dobrovolná z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
Past: člověk dědí automaticky
Nová úprava rozšiřuje okruh těch, kteří mohou dědit. Nově jsou to i praprarodiče a také bratranci a sestřenice. Na řadu přijdou, pokud zesnulý bližší příbuzné nemá nebo oni dědictví už odmítli.
Do potíží se přitom mohou dostat i ti příbuzní zemřelých, kteří paradoxně neudělají vůbec nic pro to, aby dědictví přijali. Občanský zákoník se totiž v úpravě dědického práva inspiroval v sousedním Rakousku. Některé základní kameny tamní úpravy ale zmizely.
„V Rakousku když dědic nic neudělá, tak nic nedědí, a nic mu tedy nehrozí. Musel by nejprve podat takzvanou dědickou přihlášku. U nás, když příbuzný nic neudělá, tak naopak dědí automaticky. Hlásit se nemusí,“ poznamenal na konferenci Pražského právnického jara o dědickém právu místopředseda Nejvyššího soudu Roman Fiala.
Zároveň upozornil i na další zvláštnosti v současném občanském zákoníku. Pokud by se například nedařilo včas sehnat notáře, zákon umožňuje, aby „zaskočil“ starosta obce. „Toto ustanovení mělo svůj nepopiratelný význam třeba na Zakarpatské Ukrajině na přelomu 19. a 20. století před vynálezem aut, když průsmyky byly zaváté a kola se bořila hluboko do sněhu. Dnes pro něj budeme uplatnění hledat těžko,“ myslí si Fiala.
Pozůstalost ve správě státu
Závěť také nově umožňuje stanovit, že například nezletilé dítě dostane dědictví až v 18 letech. To se nazývá svěřenským nástupnictvím. Jenže zákon neřeší, co s majetkem bude do té doby, než podmínka uplyne, pokud to není v závěti. „Nedovedu si představit někoho, kdo by si přál, aby do té doby spravoval jeho majetek odkázaný vnukovi stát jako odúmrť,“ řekl Fiala.
Celé pasáže v zákoně v praxi příliš nedávají smysl ani dle notářů, kteří podle něj pro klienty sami sepisují závěti. Trefují se například do novinky, kterou je dědická smlouva. Starý člověk tak teoreticky může místo závěti s dědicem uzavřít dohodu, že mu odkáže po smrti svůj dům, ale do té doby se o něj dotyčný příbuzný musí starat a třeba ho jednou ročně vozit na zahraniční dovolenou.
„Problém je, že smlouva se může týkat jen tří čtvrtin majetku. Navíc i přes dědickou smlouvu si zůstavitel může za svého života dělat s majetkem, co chce. Dědici slíbí vilu a nakonec mu nezůstane nic, protože ji předek těsně před smrtí prodá,“ řekl notář Šešina.
Experti přitom upozorňují, že oproti předchozí jednoduché právní úpravě mají nyní v problému zejména laici naprostý chaos. „Před přijetím nových předpisů snad neexistoval člověk, který by neměl o obsahu dědického práva dobrou představu. To se ale změnilo. Nyní jsou znalosti minimální a projevuje se to při pořizování závětí bez účasti notáře. Tyto pokusy končí špatně,“ konstatoval soudce Městského soudu v Praze a Právník roku 2016 Ladislav Muzikář. Upozornil, že věcí týkajících se dědictví u odvolacího soudu přibývá. Zatímco v roce 2014, odkdy je nový občanský zákoník účinný, soud řešil čtyři případy, o rok později jich bylo desetkrát více a loni už 57.
