„Jsou lidé, kteří neváhají být užiteční i po své smrti. Paní, ročník 1946. Přihlásila se a souhlas podepsala tento týden. Osobně jí neznám, ale přál bych si, aby to bylo co nejpozději. Dobré lidi tento svět potřebuje,“ napsal nedávno na svém Twitteru epidemiolog a děkan Lékařské fakulty Ostravské univerzity Rastislav Maďar.
Jsou lidé, kteří neváhají být užiteční i po své smrti. Paní, ročník 1946. Přihlásila se a souhlas podepsala tento týden. Osobně jí neznám, ale přál bych si, aby to bylo co nejpozději. Dobré lidi tento svět potřebuje. #respekt https://t.co/tRD8u7PGAA
Jak upozorňují některé anatomické ústavy pod lékařskými fakultami, dárců těl není nikdy dost. Nejhůře je na tom 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy s nejmladším dárcovským programem. „V registru dárců nám chybějí tisíce, protože nároky jejich využití pro vědecké a výukové účely jsou vysoké. Dříve platilo, že pokud se nikdo k tělu zemřelému nepřihlásil do 96 hodin, tělo získaly ze zákona anatomické ústavy. Nyní je jiná legislativa a jedinou možnou cestou je, aby lidé darovali za života své tělo prostřednictvím smlouvy,“ popsal přednosta Ústavu anatomie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy David Kachlík.
V registru mají v současné době 450 smluv. Situaci podle Kachlíka nepomohl ani covid, vzhledem k tomu, že se starší lidé báli jít na poštu či úřad, aby si nechali ověřit podpis.
Více dárců by ocenila i 3. lékařská fakulta UK. „Náš registr není velký, máme uzavřeno přes stodvacet darovacích smluv. Poslední roky jsme reálně získali jedno až dvě těla za rok, což je velmi málo. Mít větší registr dárců, ze kterého by se mohlo získat pět těl ročně, by nám velmi pomohlo,“ uvedla za fakultu Jana Mrzílková.
Odkážete své tělo po smrti na vědecké účely?
Na 300 dárců má Ústav normální anatomie Lékařské fakulty Univerzity Palackého. Lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Plzni má ve svém registru 178 dárců a v současné době také 20 čekatelů na smlouvu. Další smlouvy však neplánují uzavírat, jejich Ústav anatomie se v příštím roce bude stěhovat do nových prostorů a další smlouvy nyní neuzavírají.
„Nikdy se nedá říct, že pro vědecko-výzkumné a výukové účely je dostatek těl,“ popsal přednost Anatomického ústavu Lékařské fakulty Masarykovy univerzity Marek Joukal. Nicméně podotkl, že u nich dostatek těl k zajištění výuky studentů mají. Konkrétně mají v Brně v registru 1600 dárců. Větší počet těl dárců by byl podle něj vítaný zejména k výzkumným účelům.
Nejvíce zapsaných dárců má Anatomický ústav 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Registrovaných mají pět tisíc lidí, ročně se u nich zapíše 50 až 80 nových. „Řekl bych, že se pohybujeme na hraně toho, co potřebujeme pro kvalitní výuku mediků, s tím, jak se zvyšují jejich počty, bylo by potřebné mít i více těl. Samozřejmě pokud máme méně těl, tak se ne každý medik dostane k pitvě všech částí a musí se tak i spokojit s již vypitvaným,“ popsal přednosta tamního Anatomického ústav Ondřej Naňka.
Bez těl není kvalitní výuka
Přestože doba umožňuje studentům využívat moderní počítačové modely lidského těla, odborníci upozorňují, že praktická zkušenost je v tomhle ohledu nenahraditelná.
Tělo jako vzácný darÚstavy přijímají tělo jako „vzácný dar“. Například 2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy letos zasadila svým dárcům Strom života, lípu, na pietním místě lékařské fakulty, kam mohou přijít budoucí dárci, nebo rodina či přátelé někoho, kdo již tělo daroval. Jména každého dárce je uvedeno na dřevěném listu, který je pověšený na stromě. Pietní místo ve svém ústavu má také 1. LF UK. V Brně se nyní pořádá sbírka na pomník dárcům těl na Ústředním hřbitově v Brně. Jeho vybudování inicioval Joukal, který pro tuto myšlenku získal Spolek mediků. Za dárce těl pořádají jednotlivé lékařské fakulty každoroční rekviem. |
„Pro studenty medicíny je zásadní a nezastupitelné mít možnost během výuky anatomie zkoumat lidské tělo přímo, tedy pomocí pitvy. Seznámí se se všemi zákoutími a taji těla, dokonale poznají, jak jsou uloženy jednotlivé orgány, jakou mají velikost a konzistenci a vztah k ostatním. Máme sice také moderní virtuální pomůcky, například virtuální pitevní stůl nebo 3D virtuální realitu, ale žádný, byť sebelepší model ve 3D nenahradí skutečné lidské tělo,“ popsal Kachlík.
Právě proto je darování těl pro anatomické ústavy zásadní. Bez nich je totiž ohrožena výuka studentů medicíny, pitevní cvičení totiž slouží zároveň jako příležitost naučit se pracovat s chirurgickými nástroji. Zároveň pak medici nemají dostatečnou představu o složitosti samotného lidského těla.
„Praktická výuka na pitevně je součástí předmětu Anatomie a vyučuje se v prvním ročníku, jelikož anatomii vnímáme jako základ lékařského vzdělání,“ poznamenal Jiří Ferda, přednosta Ústavu anatomie Lékařské fakulty v Plzni.
Kromě výuky jsou však těla používána i pro vědecké účely. „Dále jsou těla využívána v postgraduální výuce na odborných kurzech, které jsou zaměřené na nové léčebné postupy například v ortopedii, neurochirurgii nebo plastické chirurgii. Zároveň je na tělech prováděn klinický výzkum týkající se variability anatomických struktur nebo patofyziologie rozličných onemocnění,“ doplnil Joukal.
Smlouva na tělo
V České republice je možné darovat tělo ke studijním a vědeckým účelům jen na základě smlouvy uzavřené s anatomickým ústavem. V minulosti se používala těla odsouzených k trestu smrti či těla zemřelých bez příbuzných či potomků.
I v dnešní době se však stává, že se anatomické ústavy nedozvědí o smrti svého konkrétního dárce. Taková situace podle Joukala nastává zejména v situaci, kdy dárce své rodině nebo lékaři nesdělí, že se rozhodl své tělo darovat na lékařské a vědecké účely.
Například na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy mají v databázi dárce s ročníkem narozeni 1925 či 1926, o kterých nevědí, zda žijí, nebo už ne. „Pokud nás příbuzní nekontaktují, nemáme možnost, jak se to dozvědět. Doufáme, že podobných případů bude málo. Stalo se nám však, že nám volali příbuzní člověka, který zemřel, zda si ho nemůžeme převzít. Museli jsme je odmítnout, bez řádně vyplněné a podepsané smlouvy to v žádném případě nejde,“ podotkl Kachlík.
Jak darovat tělo
|
K odborníkům se také nedostanou ani ti, jejichž smrt nebyla očekávaná a je u nich potřeba povést zdravotní či soudní pitvu. Po ní už tělo v ústavech nemůže být využité.
Užiteční i po smrti
Důvody, proč lidé darují své tělo ústavům, se různí. „Většina našich dárců chce být prospěšná pro medicínu i po své smrti a mají zájem svým způsobem pomoci vyřešit smrtelné nemoci,“ popsal Janota.
Dárci těl budou mít památník. Každý zemřelý má příběh, říká jeho iniciátor |
„Tímto gestem chtějí vyjádřit vděčnost lékařům, že jim nebo jejich blízkým buď život zachránili, nebo jim ho alespoň o několik let prodloužili. Vnímají to tak, že teď zase pomohou oni nám. Máme dárce, kteří si vše dopředu pečlivě nastudovali a mají o svém konci zcela jasnou představu. A někteří se k nám i těší,“ popsal Kachlík.
Často je motivací také altruistická pohnutka, že dárci pomohou studentům při výuce a přípravě na budoucí povolání. Ústavům se hlásí mladí lidé, i ve věku 18 let, ale také ženy a muži v důchodovém věku. Ženy mírně nad muži převládají.
U některých je to i kvůli ekonomickému hledisku. „Mít klasický pohřeb v Praze znamená mít našetřeno asi 30 tisíc korun, pohřeb bez obřadu stojí kolem 16 tisíc,“ poznamenal Kachlík. Podle něj také dárci nechtějí zatěžovat své příbuzné a děti, aby nemuseli řešit věci kolem pohřbu.
