Darovat krev chtěl Ondřej Chotěnovský hned v 18 letech, nedovolilo mu to ale zdraví. Byl silně alergický na trávy a prach. Hodně ho tenkrát coby studenta informatiky Univerzity Palackého v Olomouci inspiroval jeho vysokoškolský učitel Marek Jukl, současný prezident Českého červeného kříže. Spolu s ostatními spolužáky mu vyprávěl o potřebě a nedostatku dárců krve a k odběrům je ponoukal. Nakonec mu letos předal děkovné uznání za rekordní 630. odběr.
Neuvěřitelného čísla dosáhl Chotěnovský v září, kdy překonal dosavadního rekordmana z Orlové, který už nemůže darovat kvůli věku. Dárcem lze být jen do 65 let. „Byla to pro mě meta k překonání, ale ne cíl. Více mě motivuje, že mohu dál pomáhat ke zdraví nebo k záchraně života. Dává mi to nádherný pocit. Když primářka transfuzního oddělení paní doktorka Galušková spočítala, že jsem takto pomohl již 1 500 lidem, šokovalo mne to,“ těší Chotěnovského.
Kromě dne volna může fungovat jako motivace k darování krve i párek |
S darováním nakonec začal až v 25 letech, kdy se odhodlal a s kolegou z tehdejší práce vyrazil „na transfuzku“. „Byl jsem nervózní, nevěděl jsem, co mě čeká a jak to vše bude probíhat. Bylo proto úžasné jít s někým, kdo již na odběru byl. Ostatně od té doby jsem takto doprovodil celou řadu známých, kamarádů i kolegů a byl jim oporou při jejich prvním odběru,“ vzpomíná současný vedoucí oddělení infrastruktury IT olomouckého magistrátu.
Jako všichni noví dárci začínal s darováním plné krve, což je zhruba 470 mililitrů. „Po několika letech jsem se odhodlal zeptat, zda bych mohl darovat i krevní plazmu a absolvoval jsem její čtyři odběry. Protože mám v krvi hodně krevních destiček, oslovila mě paní doktorka Sulovská (loni zesnulá lékařka transfuzního oddělení, která se podílela na náborech dárců krve, pozn. red.), zda bych zkusil darovat krevní destičky,“ vzpomíná dárce s krevní skupinou 0- potřebnou hodně pro novorozence a také jako rezerva do vrtulníku záchranné služby. Je tedy takzvaný univerzální dárce.
Dvacet tři odběrů za rok
Odběrů krevních destiček přibývalo, jejich potřeba byla větší. „Řadu let už proto daruji pouze na separátoru krevní destičky a k tomu plazmu a nebo červené krvinky. Mám opravdu hodně krevních destiček, potřebují mne tedy většinou na jejich trojodběr a k tomu 250 mililitrů plazmy, někdy jen na dva odběry krevních destiček a 470 mililitrů plazmy,“ vysvětluje Chotěnovský s tím, že v obou případech jde přibližně o 900 mililitrů krevních složek. Jelikož krevní destičky lze daroval každé dva týdny, usedá na dárcovské křeslo s touto pravidelností.
U počítání odběrů neplatí poměr jedna k jedné. Český rekordman vysvětluje, jak se k číslům dochází: „Maximální počet za rok je 24 možných návštěv transfuzního oddělení, zatím jsem jen v jednom roce stihl 23 návštěv. Odběry plné krve a plazmy se počítají jako jeden odběr při jedné návštěvě. Odběry krevních destiček se počítají takto - jeden odběr krevních destiček jako jeden odběr, dvoj i troj odběr krevních destiček jako dvojodběr.“
Prezident daroval krev. Nejjednodušší způsob, jak zachránit život, vyzval ostatní |
Krevní destičky mají životnost pouze tři až pět dní. Nemocnice tedy zve jejich dárce na konkrétní den, aby bylo možné je hned zpracovat a předat příjemci. Ondřej Chotěnovský už tak strávil mnoho svátků, víkendů, Štědrý den, Nový rok či Silvestr s vyhrnutým rukávem.
Odběr plné krve zabere obyčejně od pěti do deseti minut, odběr plazmy mezi 20 a 25 minutami. „Odběr krevních destiček na přístroji Trima trvá při dvojodběru asi 60 minut a při trojodběru zhruba 80 minut. Speciální separátor k takto velkým odběrům má větší průměr jehly a krev se na rozdíl od jiných přístrojů nasává, nenechává se tedy jen volně do jehly vtékat,“ přibližuje muž, pro kterého je čas strávený na transfuzním oddělení relaxací, kdy si odpočine od každodenního shonu.
Česká kniha rekordů
Na každý odběr se podle svých slov těší. Už teď zná termíny dalších návštěv až do konce února. Je to právě kvůli krevním destičkám, aby v nemocnici věděli, že jich budou mít dostatek.
„Nejen já, ale i další pravidelní dárci vnímáme podobě, že by nám to chybělo. Ostatně když třeba mám kratší pauzu, kdy nedaruji krev, jsem nesvůj. Je to taková drobná závislost. Jinak pro tělo to určitě problém není, to se s tím srovná velmi dobře,“ podotýká s úsměvem. Kromě dodržování obvyklých doporučení pro dárce žádnou zvláštní životosprávu nedrží. Jí běžná jídla, rekreačně sportuje.
Pocit, že někomu mohu zachránit život, je k nezaplacení, říká dárkyně |
Narodil se v roce 1975 a to mu i přes pozdní začátek s darováním dává šanci, že by mohl kromě zápisu do České knihy rekordů zkusit dostat své jméno i do celosvětových žebříčků. „Teď je přede mnou hodnota světového rekordu 1 173 odběrů, které drží Australan James Harrison. S darováním skončil v 81 letech, což je limit australské legislativy. Je pro mne reálné ho překonat, pokud zdraví dovolí, tak snad za deset až 12 let. Ale budu rád za každý odběr, pomůže první i šestsetčtyřicátý,“ zdůrazňuje.
Dárců postupně ubývá, částečně i kvůli možnosti krev prodat. „Chápu, že někteří lidé chodí z důvodu finanční odměny na odběry do plazma center. Vnímám to ale velmi negativně. Sestřička mi řekla, plný výtěžek této plazmy jde na export do zahraničí, ostatně Česko je její čtvrtý největší vývozce v Evropě,“ podotýká Chotěnovský.
