Bože dej aby si rodiče co udělali to velkou vec a svolili aby nikdy nečetli tuto diskuzi.

Mělo by to být obráceně. Pokud jdou orgány použít, měly by se použít. A jen přes nesouhlas nechat být ...

Vzdyt to tak je, ne ?

Škoda, že tu mizí celé větve diskuse, ačkolity příspěvky nikoho neurážely, nebyly sprosté ani násilnické. Jen polemizovaly o smysluplnosti darování/nedarování orgánů.

Když odejde blízký člověk, strašně to bolí. Ale vědět, že darování jeho orgánu umožnilo záchránu jiného člověka bych brala jako určité pokračování existence toho, koho jsem  ztratila.

Jediné co muze v takové tragické situaci pomoci a dat te absurditě smysl je predstava, ze čast z mého dítěte jeste žije a díky němu muze žít někdo jiny.

být vámi jdu se prostě jen plácnout přes pusu za to, co tu říkáte a už to nepitvám.

Darování orgánů? Nikdy.

proč?

Myslím, že by každý měl pomáhat dle svých možností. Darování orgánů je ale velmi delikátní emoční a etický problém. Racionální pohled je jedna věc, ale ten není vždy rozhodující. Mně to přijde automatické (ostatně svou krev daruji pravidelně už 15 let), ale učinit toto rozhodnutí za někoho blízkého, za někoho z rodiny...ta představa se mi vůbec nelíbí.

Jenže krev, štěp jater, kostní dřeň, a i třeba ledvina je něco jiného. Bez toho dárce může žít.

S timhle nelze nez souhasit.Proc nezachranit neci zivot,kdyz ten muj bude uz vyhasly.

O to ani tak moc nejde, ale jak byste se rozhodl kdyby se jednalo třeba o vaše dvouleté dítě?