Daniel Pekárek byl jedním z pěti Čechů, kteří byli na začátku loňského února...

Daniel Pekárek byl jedním z pěti Čechů, kteří byli na začátku loňského února kvůli epidemii koronaviru letecky evakuováni z čínského Wu-chanu. (17. února 2020) | foto: Profimedia.cz

Vědět, že covid chytím doma, z Wu-chanu bych neodjel, říká evakuovaný student

  • 280
Na začátku února uplyne rok od evakuace pětice Čechů, kterou šíření koronaviru uvěznilo v karanténě čínského Wu-chanu. Student Daniel Pekárek, který kvůli pandemii studuje tamní vysokou školu dálkově, v rozhovoru pro iDNES.cz vzpomíná na vynucený návrat do Česka. „Kdybych věděl, jak se tu situace zhorší a že se nakazím doma, z Číny bych neodjel,“ říká.

Zanedlouho uplyne rok od vaší evakuace z Číny. Vrátil jste se už do Wu-chanu?
Ještě ne, Čína zatím nevydává cestovní ani studijní víza. Schvaluje jen pracovní a to ještě v minimálním množství. Pro studenty ta možnost ještě není.

A chtěl byste se vrátit?
Určitě, ale stále čekám, až mě tam pustí. Zatím mám výuku online (studuje softwarové inženýrství na wuchanské univerzitě, pozn. red.) a do 15. února mám momentálně prázdniny.

Máte nějaké informace o tom, kdy byste se tam zhruba mohl vrátit?
Nejdřív jsem doufal, že budu moci už v září, pak v únoru, ale stále to moc dobře nevidím. Od školy v tomto směru žádné informace nemám. Sleduju e-mail, kam mi chodily zprávy z české ambasády, ale od léta se mi zatím neozvali. Takže zatím nic nevím.

Jste v kontaktu s ostatními evakuovanými Čechy, s nimiž jste se vrátili?
Naposledy v listopadu jsem mluvil s jedním Čechem, který byl také evakuován. Ve Wu-chanu byl na rozdíl ode mě pracovně, dělal tam pro nějakou mezinárodní firmu. Říkal mi, že už tam skončil a našel si něco lepšího v Evropě.

Jak na celou evakuaci s odstupem roku vzpomínáte?
Rodiče i prarodiče o mě tehdy měli strach, abych tam covid nechytl. Babička mi dokonce plakala do telefonu. Teď se tomu už trochu smějeme, protože jsem ho chytnul na podzim v Česku.

2. února 2020

Jaký jste měl průběh nemoci?
První dva dny mi nebylo dobře, byl jsem slabší a vůbec jsem necítil chuť ani vůni. Pak mně strašně bolela pusa, vůbec jsem nebyl schopen ji otevřít. Bylo to nepříjemné, nemohl jsem se najíst. Vůbec nevím, kde jsem to mohl chytit. Jsem z vesnice a tady nic není. Navíc byla zavřená všechna fitness centra a ostatní podniky, takže jsem ani nikam nechodil.

Co pro vás bylo při evakuaci z Wu-chanu nejtěžší?
Asi cesta z bytu na tamní letiště. Česká ambasáda totiž sídlí v Pekingu, takže ve Wu-chanu neměli žádné prostředky, jak mi pomoci. Takže jsem si musel zajistit odvoz na letiště sám, což kvůli karanténě města bylo téměř nemožné. Taxislužby nefungovaly, navíc platily restrikce pro občany, i když měli auto, nemohli nikam jet. Měl jsem štěstí, že jsem byl v kontaktu s dalším Čechem, který taky potřeboval na letiště a měl kolegu Číňana, ten měl měl auto. Zajistil si povolení a oba nás odvezl.

Setkal jste se po příletu a propuštění z karantény v Nemocnici na Bulovce s nějakou negativní reakcí lidí? Protože na začátku epidemie byli třeba nakažení lyžaři z Itálie poměrně ostrakizováni…
Naštěstí ani moc ne. Akorát na internetu bylo pár haterů. Většina reakcí však byla pozitivní, jen v komentářích u článků bylo pár jedinců, kteří psali něco negativního.

„V Číně to není jako u nás, že si lidé dají roušku pod nos nebo se snaží všechno obejít. Roušky už nosili dříve, nepředstavují pro ně nějaký teror, jak to často slyším v Česku.“

Daniel PekárekStudent evakuovaný z Wu-chanu

Jste v kontaktu se spolužáky z Wu-chanu?
Chodím do mezinárodní třídy, takže z nás přímo ve městě zůstali asi jen čtyři. Většina odcestovala a teď se tam nemohou vrátit stejně jako já.

A od těch, kteří tam zůstali, máte nějaké informace, jak to ve městě nyní funguje?
Ano, jsem v kontaktu i s čínskými kamarády. Ze začátku to prý bylo drsné, museli zadávat do mobilní aplikace každý den, jestli nemají nějaké příznaky onemocnění a pak se tím museli i prokazovat na ulici. Teď už ale říkali, že tam všechno funguje, restaurace i obchody jsou otevřené. Co jsem koukal na slečny, které mám přidané na čínských sociálních sítích, tak už postovaly fotky z bazénů a fitness center. Všechno tam jede. Mají pouze doporučení, aby nosili roušky, ale není to povinné. Oni je ale sami od sebe nosí.

Kde vidíte hlavní rozdíly, proč se Číně podařilo virus, podle dostupných informací, zvládnout a v Česku naopak epidemie stále sílí? 
Všechno zavřeli, izolovali v podstatě celé město, nejezdily žádné spoje a lidé nemohli vůbec vycházet z bytů. Když jsem se čínských přátel ptal, co si myslí, že nejvíce pomohlo, tak řekli právě toto. Prý to byla noční můra, dva měsíce v podstatě vůbec nesměli vycházet ven. 

U nás máme opatření s přestávkami – dva měsíce nemůžeme nic dělat, pak lidé nadávají, že je to tu jak v totalitě, tak vláda rozvolní. Pár týdnů to tak funguje, lidé se nahrnou do obchodů a pak to zase vláda musí zavřít a takhle to furt pokračuje dokola. Myslím si, že je to neefektivní a má to pouze negativní vliv na ekonomiku.

Čínský Wu-chan si připomíná rok od uzávěry města. Život se vrátil do normálu

Přijdou vám v tomto ohledu běžní Číňané zodpovědnější než Češi?
Asi ano. Tam to není jak u nás, že si lidé dají roušku pod nos nebo se snaží všechno nějak obejít. Roušky už nosili dříve, nepředstavují pro ně nějaký teror, jak to často slyším v Česku.

Vracel byste se tehdy, kdybyste věděl, že se epidemie přesune do Evropy, zatímco v Číně je relativně pod kontrolou?
Čekal jsem, že se to dostane do Evropy i že to v Číně zvládnout lépe. Ze začátku jsem byl rád, že budu s rodinou, ale co se týká studia, tam to bylo lepší, než se učit online. Čína mi dost chybí. Kdybych věděl, že to chytnu v Česku, ani bych se asi nevracel.

Jak vlastně probíhá online výuka vzhledem k časovému posunu mezi Českem a Čínou?
S některými učiteli se šlo domluvit, že nám výuku posunuli na druhou nebo třetí hodinu odpoledne čínského času, takže u nás je to od sedmi nebo osmi. S jinými to nešlo, protože jim to časově nevycházelo. Některé předměty jsem tak měl třeba ve tři ráno, takže jsem buďto nešel spát nebo jsem si nařizoval budík.

Evakuovaní Češi a Slováci na společném selfie před odletem z Číny:

Thanks to France, EU, Czech embassy, Chinese and our government for aiding us in leaving Wuhan. 5 Čechů a 2 Slováci. Selfie z letiště, momentálně čekáme na letadlo do Francie. Potom poletíme do Belgie, kde by nás měl vyzvednout vojenský speciál. Snad odletíme bez komplikací. Díky Francii, EU, CZ ambasádě, čínské a naši vládě za poskytnutí této pomocí ♥

1. února 2020 v 23:22, příspěvek archivován: 28. ledna 2021 v 12:57

Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video