Danielu Blackovi byla později diagnostikována hraniční porucha osobnosti a ADHD, se kterými se léčí. Má funkční vztah se ženou, je v procesu detranzice a chce zpět svoji mužskou identitu. „Jsem muž, který měl kdysi pocit, že je žena. Teď se snažím pomoci lidem, kteří té ideologii propadnou. Je to demagogie,“ říká.
Právě procházíte detranzicí, měníte se opět z ženy v muže, jak se vám o tom mluví?
Jako kadeřník mám klientky, které ke mně chodí několik let a dřív chodily k vysoké blondýně. Teď jim píšu, že už se tak neidentifikuju. Klidně s nimi o tom mluvím. Dost je to překvapilo, takže jim to zkráceně vyprávím.
Pojďme do vašeho dětství, jaký byl tehdy Daniel?
Dětství bylo hrozně náročné. Jsem za čtyři kluků. Od nejbližšího bráchy to mám 11 let. Táta byl horník. A máma nikdy nepracovala, starala se o mentálně postiženého bratra. Měla mě v 36 letech. Tátovi bylo 40 a řekl jí, že pokud mě chce, ať se o mě postará sama. Od osmi let se mi nevěnoval.
Udělal jsem obrovskou chybu a už s tím nemůžu nic dělat. Jsem kluk, který se nechal předělat na holku. Nepomohlo mi to k sebelásce. Zhoršilo se to.
