O jejím úmrtí informoval publicista Marek Lauermann. „Téměř do posledních dnů života byla zvána jako poutavá vypravěčka na mnoho besed v ČR, v Evropě, ale i v USA a v Kanadě,“ uvedl.
Lauermann na základě rozhovorů s Lieblovou sepsal knihu vzpomínek, vydaných v roce 2014 pod názvem „Přepsali se, tak jsem tady. Příběh Dagmar Lieblové“. Název knihy odráží náhodu, díky které internaci v nacistickém koncentračním táboře v Osvětimi přežila.
Živá paměť získala přístup do videoarchivu se svědectvími o holokaustu |
Tehdy patnáctiletá Lieblová byla totiž úřední chybou označena za starší a z táboru smrti se dostala na práce v Německu. V osvětimském táboře přišla o celou rodinu. „Z příbuzných zůstala naživu jediná moje sestřenice,“ vzpomínala v lednu 2015.
V Hamburku byla nasazena na odklízení trosek nebo kopání protitankového příkopu kolem města. Svobody se dočkala v koncentračním táboře Bergen-Belsen, který 15. dubna 1945 osvobodili britští vojáci.
Po návratu domů a léčbě tuberkulózy si dodělala maturitu a vystudovala němčinu a češtinu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Působila jako učitelka na mnoha školách a mimo jiné také na katedře překladatelství a tlumočnictví na Univerzitě Karlově.
„Zásadním způsobem se zasadila o to, aby byla důstojným způsobem uchována památka těch, kteří zahynuli během šoa a celý život snažila se aktivně spolupůsobit při výchově nové generace Evropanů k toleranci, proti rasismu, antisemitismu a xenofobii,“ uvedl Lauermann. Za toto své úsilí o rozvoj demokracie a humanity byla v roce 2011 vyznamenána řádem TGM.
