Koronavirus
Sledovat další díly na iDNES.tvNejnáročnější situace pro pacienty i zdravotnický personál byla podle staniční sestry JIP Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze Hany Balvínové loni na jaře. Tehdy byli pacienti na covidových jednotkách izolováni bez návštěv příbuzných a období bylo náročné i pro přetížené zdravotníky.
Kaplani, jako zaměstnanci nemocnic, mohli k pacientům přicházet i v dobách přísnějších protiepidemických opatření. „Byli tady s námi, když pacienti umírali, když se intubovali a když jsme tady nad tím všichni brečeli,“ vzpomíná Balvínová.
Nemocniční kaplani fungují pro nemocnice i jako psychologická pomoc. „Vzhledem k naší vytíženosti a k nedostatku personálu jsme rádi, když kaplani přijdou, s pacienty promluví, posedí, jsou jim oporou, což my někdy nestíháme,“ oceňuje Balvínová.
Psychická a fyzická stránka pacienta je podle ní propojená. „Je poznat, když je pacient v psychické pohodě a dobrém rozpoložení, že se pak lépe daří léčit fyzično,“ myslí si staniční sestra JIP.
Pocity bezmoci a marnosti
Zdravotníci se podle kaplanky Anny Venduly Malichové setkávali během pandemie s pocity bezmoci a marnosti. „Z dostupných informací třeba předpokládali, že by určitá situace nemusela nastat, kdyby se dodržela některá opatření, která se nedodržela. Hledat potom smysl v jejich službě bylo náročné a pořád je,“ říká Malichová.
V nejhorších měsících se pak vyčerpaní zdravotníci ptali a hledali smysl své práce. „Jaký je vlastně smysl té práce, když se snažíte, léčíte, děláte co umíte a nic nefunguje. Když žádný smysl nenajdete, pak vyhoříte,“ podotýká kaplanka Nemocnice Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Praze.
Nekonečný pořadník pacientů a vyčerpání. S čím jdou nemocnice do nového roku |
„Je fajn, i když přijdou jen tak do kolektivu a povzbudí nás v naší práci. Jak psychologicky, tak i duchovně,“ oceňuje staniční sestra JIP.
Nemocniční kaplani dnes fungují skoro v každé nemocnici. „Primárně naše služba není evangelizační, je o tom doprovázet daného člověka v jeho prostoru v jeho víře a snad tam nacházet naději. Rozhovory s pacienty jsou o vztazích, smíření v rodině, odpuštění. Někdy jsou to věci existenční, když pacient kvůli nemoci třeba přijde o práci. Bývá to čas pro rekapitulaci toho, co bylo,“ popisuje kaplanka.
Rodinám, které mají hospitalizovaného někoho blízkého, ale nemají možnost ho navštívit, kaplanka doporučuje, aby mu dali vědět, že na něj myslí. „Mohou zavolat, poslat SMS, nebo děti mohou nakreslit obrázek. Je pro ně důležité vědět, že je někdo má rád a myslí na ně,“ připomíná Malichová.
