

V Česku bylo k pondělku 2146 lidí hospitalizovaných s nákazou COVID-19. Jedním z nejzasaženějších regionů je Uherskohradišťsko. Na lůžkách místní nemocnice, která donedávna fungovala jako spádová pro celý kraj, jich v pondělí leželo 93. Je na hranici své kapacity. K tomu má 28 covid pozitivních zdravotníků. Tato reportáž vznikla během několika služeb uplynulého víkendu.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Už teď zdravotnický personál jede (v podstatě několik posledních měsíců) na maximum. A to tak, že přesčasy, které si lékaři a sestry berou, aby byli schopni pokrýt akutní péči, se běžně rovnají druhému úvazku.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Něco má totiž průběh onemocnění COVID-19 a naše zdravotnictví společného. Dlouho to vypadá, že je vše OK, všechno navenek běží jak má, z ničeho nic však přijde zlom, a po něm pád. V případě kovidového pacienta, se kterým se na příjmu na oddělení bavíte, se může stát, že bude za tři hodiny ležet totálně vysílený na umělé plicní ventilaci.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Obdobně se to má se zdravotnickým systémem. Vše navenek běží jak má, protože jsou potřeby vykrývány nasazením personálu. Pokud však ten začne odpadat - a tato situace skutečně hrozí, ať už kvůli samotnému onemocnění či kvůli tomu, že lékaři a sestry už nebudou mít sílu vzít další „dobrovolnou“ službu, dobře vyladěný stroj se zhroutí.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Lůžek a přístrojů by mělo být dost. Nouze je o personál. I proto již dvakrát vyzýval ředitel nemocnice Petr Sládek kolegy zdravotníky o pomoc. Potřebuje je na vykrytí chodu nekovidových oddělení, aby mohl svůj personál vrhnout do boje na aktuálně zřízených kovidových. Zatím se přihlásilo 23 zdravotníků a tři lékaři ARO. Podobný problém však začínají mít i další nemocnice.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Pro představu. Zapracovat vystudovanou sestru (byť na oddělení pracují i “bratři” budeme v textu držet označení sestra), aby byla schopna zastat nasazení, trvá zhruba rok. A aby byla ta představa úplná, jsou sestry 12 hodin neustále na nohou. Doslova. Pokud si na chvíli sednou, musejí do složitých, ale nutných tabulek a formulářů vyplňovat, co s pacientem udělaly. Aby další směna, co po nich přijde, měla přehled, co se s pacientem dělo.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Někteří ze zdravotníků na oddělení doslova žijí. Jídlo, tělesné potřeby připadají v úvahu jen v okamžiku, kdy pacienti dovolí. Na snímku si sestřičky zaplétají vlasy podobně jako to mají hrdinky seriálu Vikingové. Ne že by propadly této módě, důvod je ryze praktický. Kvůli uchycení respirátoru nemohou nosit vlasy vyčesané pod čepcem. Gumičky by jim z nich klouzaly.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Z označení “Boj v první linii” se již stalo mediálním klišé. Jenže tady na oddělení ARO, kam doputují nejtěžší případy, se skutečně bojuje. Mezi lidmi stále nejspíš přetrvává dojem, že COVID-19 rovná se “chřipečka”, buďme však naprosto otevření. Když už se dostanete až sem, znamená to, že je váš stav skutečně vážný. Vaše šance na přežití jsou 50 na 50. COVID-19 bere staré i mladé. Během víkendu se na místní ARO dostaly dva případy, věk mezi 35 a 45 lety. Oba s nejistou prognózou, plíce doslova sežrané.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Péči dostanete špičkovou. Ale zbytek, to jestli přežijete, je na vás. Přímá léčba u takto těžkých případů COVID-19 neexistuje. Jde o léčbu podpůrnou. Pacienti většinou skončí na plicní ventilaci, dostávají tlumicí léky, léky na přidružené nemoci a obtíže, vitamíny. Ani ventilace však není všespásná. Dá se nastavit několik úrovní podle pacientova stavu, může mu jen “přifukovat” nebo za něj dýchat úplně. Od jistého okamžiku však nelze výkon zvyšovat, tlak plynu by začal rozpadající se plíce trhat.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Ano, ptáte se správně, vždyť máme Remdesivir. Jenomže ten se předepisuje v počáteční fázi onemocnění, kdy může pomoci proti replikaci (množení) viru v těle. Podobné to je s rekonvalescenční plazmou. Pokud je již onemocnění rozjeté, neúčinkují. Navíc je Remdesiviru omezené množství, takže se rozhoduje o každém jednotlivém pacientovi, který ho dostane.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Ve finále to bude vaše tělo, které s virem bude muset svést boj. Proč někdo onemocnění přejde a jiný skončí na několik týdnů na intenzivním oddělení, se s jistotou stále neví. Podstatnou roli v tom však sehraje vaše imunita.
Autor: Petr Topič, MAFRA
“To u chřipky nebývalo, aby vás takto sejmula. Sice vás na několik dní vyřadila, ale ne na tři měsíce,” říká lékařka ARO Michaela Polášková. Kromě plic, které virus nejčastěji napadá, se u pacientů po nějaké době přidávají obtíže dalších orgánů - srdce, ledvin, jater. Na snímku pomůcka 'šidítko", které u pacientů navozuje dojem podané ruky.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Pro lékaře není vždy jednoduché rozhodnout, kdo z pacientů již vyžaduje pomoc na ARO oddělení a kdo ještě vydrží na jiném oddělení. Vždy se totiž může objevit pacient, který bude jejich pomoc potřebovat víc.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Pacienti přicházejí do nemocnice po pěti až sedmi dnech, kdy byli doma s diagnózou J128 - podle klasifikace nákaza COVID-19. Trápí je suchý kašel, vysoká neustávající teplota, únava, začíná dušnost. Obvykle je přijmou na infekční oddělení, kde dostanou podpůrnou léčbu a podají jim kyslík. Pokud to nestačí, překládají je na JIP nebo ARO. Sem doputují cca 2 % nakažených COVID-19.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Nejdřív výboj, “Všichni odstupte!”, cvak, tělo sebou škubne, lékařka sleduje monitor tělesných funkcí, nevypadá to dobře, musí se přistoupit k masáži srdce. Tělo se zmítá, jak do něj vší silou postupně pumpují. Sestry a lékařka se musejí střídat, aby vydržely rychlé tempo masáže. Drobná sestra naskočí na postel s pacientem s takovou razancí, až si roztrhne ochranný plášť. Chyba, to by se nemělo stávat, ale v situaci, kdy jde o život, jsou takové detaily podružné. “Píp, píp, píp,” na monitoru naskakují kýžené křivky, pro tentokrát je vyhráno. Zatím. Otázkou, na jak dlouho.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Na box se vstupuje do infekčního prostředí. Ochrana celého těla je nutností. Některé prvky jsou zdvojené, např. dvoje rukavice. Při pravidelných kontrolách i při náhlých intervencí. Poté vysléknout a bezpečně vyhodit do červených pytlů. Několikrát vydezinfikovat ruce, štít.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Na ARO berou pacienty s nejhorším průběhem, které musí zastabilizovat. Kritických okamžilků mají před sebou pacienti několik, pokud se spraví, převezou je na sousední stanici, aby uvolnili akutní lůžko. Celé je to nepředstavitelný logistický proces. Lékaři musejí mít přehled o tom, jaké pacienty mohou očekávat, že dostanou z ostatních oddělení. Neustále se snaží mít alespoň jedno či dvě lůžka volné, aby mohli přijmout neočekávaného pacienta. To vše musí dokonale klapat při zachování všech běžných procedur, které jsou na oddělení vyžadovány.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Poté, co pacient uvolní box, následuje složitý proces dekontaminace. Omývá se vše včetně stěn, je potřeba otevřít každý šuplík pro následnou prostorovou desinfekci. Musí se vyvětrat. Pak teprve může být box připraven na dalšího pacienta. Celé to zabere několik hodin. Na snímku sestřičky izolují požární čidlo před prostorovou desinfekcí.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Pacienta, kterého přijímají a který je stále schopen dýchat sám, zkoušejí neintubovat hned. Protože to pak znamená, že už tu několik týdnů zůstane. Pokud je šance, že by mu stačila např. maska, která dodává vysoký průtok kyslíku, zkoušejí to. Obvykle však takto vydrží jen chvíli a je nutné ho napojit na plicní ventilaci. To znamená uspat ho, zavést endotracheální rourku, zacévkovat, zajistit žílu, napojit na přístroje. V okamžiku je jasné, že minimálně tři lidi stráví na boxu hodinu, klidně však i dvě. Na oddělení s osmi lůžky je ve všední den běžně šest sester a lékař anesteziolog.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Kdy pacienta intubovat, určuje lékař. Vyhodnotit ten správný okamžik, rozhodnout se, jestli už je čas, nebo ještě ne, je to nejtěžší. “Ptám se pacienta a posuzuji, jestli je schopný říct celou větu, aniž by začal lapat po dechu. Pokud nemusí nic dělat, zdánlivě to zvládá, ale jakmile ho nechám jen zvednout ruce, většinou je to okamžitě vyčerpá,” vysvětluje proces rozhodování Polášková. “Je to však jen orientační, pacient se vám může zdát být na pohled dobrý a za dvě hodiny ho můžete akutně intubovat. Proto se řídíme hlavně podle saturací O2 a ostatních plynů v krvi,” vysvětluje postup lékařka.
Autor: Petr Topič, MAFRA
První tři dny po intubaci jsou kritické. Pacient sice dostává širokospektrární antibiotika, může se však přidružit bakteriální zánět plic… Pokud se dostane přes první fázi, může strávit na ventilátoru několik týdnů. V té době pacienta ohrožují kromě krevních sraženin i multiorgánová selhání - srdce, ledvin, jater.
Autor: Petr Topič, MAFRA
Pro zdravotníky je to emočně velmi těžké. Od jara “jedou” v podstatě jen covid pacienty. Před tím se k nim obvykle pacient dostal již v bezvědomí. Teď k nim doputuje někdy i pomalu po svých, komunikuje. Do dvou hodin se však může jeho stav tak zlomit, že jej musí intubovat. Telefonují s příbuznými, musí jim vysvětlovat, že se jejich tatínek, maminka horší a horší…
Autor: Petr Topič, MAFRA
“Musela jsem si to v sobě nějak zdůvodnit,” snaží se mi popsat své pocity doktorka Polášková, když se s ní bavím, že to musí být neskutečně psychicky náročné. Jako boj s větrnými mlýny. “Říkám si, že jsme tady od toho, abychom pacientům nabídli nejlepší pomoc, jakou v tuto chvíli máme. Nabízíme jim šanci. Bez naší pomoci by totiž umřeli,” popisuje.
Autor: Petr Topič, MAFRA