Jak se liší vaše modely od modelů Státního ústavu zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS)?
V Čechách jsou nyní asi čtyři skupiny, které dělají matematické modely. Všechny vycházejí z poněkud jiných předpokladů, proto je důležité mít jich několik, aby byly nezávislé. Vždycky je důležité dívat se na věci trochu zleva, trochu zprava.
Model ÚZIS funguje tak, že se do něj vloží nějaké fixní R (reprodukční číslo – pozn. red.), jak se bude epidemie vyvíjet. V tomto smyslu je tento model, řekněme, mechanistický. Naše modely fungují trochu jinak, my do nich vkládáme sociologická data. Vycházíme z průzkumu, ve kterém je každých 14 dní dotazováno tři tisíce lidí, jakým způsobem žili. Epidemie představuje především sociologický problém. Když dáme sociologická data z minulých 14 dní do modelu, velice přesně nám pak řekne, jak se bude epidemie vyvíjet. Výsledek bude odrazem toho, jak se lidé během těch uplynulých dvou týdnů chovali. Nesouvisí to jen s tím, jestli někdo něco nařizoval. Samotné zákazy totiž nic nezmění, důležité je lidské chování. A to lze přepočítat na nakažené v dalších týdnech.
