Přiznám se, že v poslední době cítím ve společnosti mnohem větší mezigenerační napětí. Když s někým nesouhlasím, hned dostanu hanlivou nálepku „boomer“ (podle baby boomu, tedy silné populační vlny druhé poloviny 20. století). Mladí zase za své názory schytávají označení „neomarxista“ či „ekoterorista“. Bylo tak silné generační rozpolcení v dějinách vždy?
Uklidním vás. Ten střet tu byl vždy. Krásně to například zachytil Karel Čapek ve svém apokryfu o pračlověku Janečkovi O úpadku doby. Starý Janeček si v něm stěžuje své pravěké ženě, jak se časy mění a jak mladá generace blbne. Mimo jiné říká: „Prý výměnný obchod. Jaký obchod? Když cizák přijde, praštím ho – a mám to všechno zadarmo.“ Úplně zděšeně přemítá také nad tím, že si mladí dovolují namísto pazourku vyrábět zbraně z kostí. Je to samozřejmě literární nadsázka, ale hezky ukazuje generační střety už od dob Věstonické venuše.
Stát, kde právo nevládne vůbec, je děsivý, ale stát, který je přeprávněný, je naprosto strašný.
