Chlapec přikývne, ukáže směrem k bráně a s babičkou pokračuje dál ulicí. Otočí se a kroutí hlavou na znamení, že on sám do školy nejde. Pravidelná docházka je na této základce u některých dětí problém, stejně jako úspěšné dokončení všech devíti tříd.
Podle ředitelky Radky Hanusové školu před devátou třídou opustí zhruba čtvrtina žáků. Škola se řadí mezi „segregované“. Více než 90 procent žáků je ze sociálně znevýhodněných rodin, především romských. Škola se začátkem ledna dostala do centra pozornosti kvůli výrokům ostravské političky ANO Aleny Pataky.
Děti učíme jíst příborem, máme i bezpečáka. Jak to chodí v romské škole |
Ta prohlásila, že mentalita Romů se „od 13. století nezměnila a nemají za cíl se vzdělávat“. Dala to do souvislosti s jejich geny. Pataky tato slova stála funkci. MF DNES v reportáži zjišťovala, jak to na místě vypadá. Část dětí žije ve špatných podmínkách, takže se těžko mohou soustředit na výuku. Nemají ani motivaci. Vidí, že peníze se „vydělávají“ na poště, kam jde rodič pro dávky.
Jelikož se ZŠ Gebauerova v tomto obvodu nachází, ředitelka Hanusová rozdává rozhovory a vysvětluje, jak u nich ke vzdělávání romských dětí přistupují. „Já neřeším, jestli jsou to romské děti. Pro mě jsou to sociálně znevýhodněné děti,“ upozorňuje Hanusová na úvod.
Na první pohled ve škole není poznat rozdíl od jiných základek. Na plotě před 100 let starou budovou s červenými cihlami visí papíroví sněhuláci, uvnitř na chodbách výkresy připomínající sametovou revoluci. Třídy jsou nově vytapetované, je to práce samotných školáků. Vzadu ve třídách jsou knihovny plné dětských knížek. Ve výuce je ale přece jen něco jinak.
Že diskriminujeme romské školáky? Nesmysl, odmítá ředitel z ghetta výzvu Bruselu |
V osmé třídě mají žáci zrovna češtinu. Učitelka zadá jednoduchý úkol – najít v učebnici jakoukoliv stránku, na které je poezie. Osmákům to trvá. Vyučující je musí navést. Pak vyvolá chlapce, aby vysvětlil, co to poezie je. „Nevím, nějaký děj?“ odpovídá osmák. Kantorka pak žáky informuje o chystané písemce. Znovu se ukazuje, že řada dětí do školy nechodí.
„Přijde zítra Jessie? A Olinka? Aha, nepřijde. Na Samantu se ani neptám. Kdybyste někdo viděli Jessii, řekněte jí, že ji čeká písemka z češtiny,“ říká jim učitelka. To, že spolužáci si s chozením do školy hlavu moc nelámou, potvrzuje i čtvrťák Jan Kandráč. S ním se reportérky daly do řeči u školy.
„Někteří spolužáci do školy nechodí. Třeba minulý pátek nepřišli, mysleli si, že je sobota nebo neděle. Pletou si to. Ale já jsem šel, jenom nás ve třídě bylo míň. To je celkem časté,“ dělí se školák o nedávnou příhodu.
„Bojím se dát kluky mezi bílé“
Jeho otec, Jan Kandráč starší, si přeje, aby Honzík i mladší syn Lukáš měli minimálně střední školu. Základku v Gebauerově ulici sám navštěvoval a je s ní celkem spokojený. Přemýšlí ale, že by potomky dal jinam. Je přesvědčený, že mezi dětmi z majority by se jeho synové naučili lépe prosadit a zvýšilo to jejich šance na úspěch. Zároveň z toho má obavu.
Nejvýš čtyři na třídu. Čeští výzkumníci přinášejí lék na segregaci Romů |
„Segregování romských žáků je úplně špatně. Mělo by se změnit. Taky se ale bojím, že když děti dám na školu, kde budou všichni ostatní bílí, budou zaostávat a nepůjde jim to,“ vysvětluje Jan Kandráč.
„Třeba pro mě je vzdělání důležité, ale nemají to tak všichni. Když dítě nemá motivaci chodit do školy, není to jeho chyba, ale jeho rodičů,“ soudí Kandráč.
I ředitelka Hanusová vysvětluje, že celý problém s docházkou spočívá v tom, že pro mnoho rodičů není vzdělání jejich potomků důležité. Často jí tak připadá, že kromě dětí musí vychovávat i rodiče.
„Snažíme se vysokou omluvenou i neomluvenou absenci opravdu řešit. Je to ale velký problém. Vykládáte nějaké učivo ve třídě, kde chybí třetina dětí. Druhý den ta třetina přijde, ale zase chybí jiná třetina. Přivítala bych pomoc neziskovek či jiných orgánů, které by důsledně cílily na rodiny a ve spolupráci se školou rodiče vedly k tomu, aby dítě do školy chodilo,“ říká Hanusová.
Do lavic usedlo zhruba tolik dětí jako loni. Přivítaly je nové školy i obory |
„Na druhou stranu máme i sociálně znevýhodněné děti, které jsou schopné pracovat bez problému. Někteří rodiče chtějí, aby jejich děti byly úspěšnější než oni. Je to o tom, jak každá rodina vnímá potřebu vzdělání svých dětí,“ popisuje ředitelka.
V Ostravě začaly školy nedávno dostávat z městského rozpočtu menstruační potřeby pro dívky, jejichž rodiny na vložky nemají dost peněz. Školačky totiž i kvůli jejich nedostatku zůstávaly místo výuky doma. Také na Gebauerově jsou na toaletách menstruační potřeby v dávkovačích. Jestli se ale díky tomu docházka zlepšila, nedokáže ředitelka Hanusová posoudit.
„Co můžeme říct s jistotou, tak holky alespoň kvůli menstruaci už neodcházejí z výuky domů. Nevoláme rodičům, aby si je přijeli vyzvednout,“ zmiňuje učitelka Eva Chrenková.
Rodiče dětem střední zatrhli
Ve škole působí jeden školní psycholog, jeden speciální a jeden sociální pedagog, dva asistenti pro žáky ze sociálně znevýhodněného prostředí. Ti chodí do rodin a řeší kromě vzdělání, chování a docházky třeba i to, jestli dítě potřebuje zajistit dotované obědy nebo má lékaře. Kromě toho mají dva kariérní poradce, kteří pomáhají s výběrem školy nebo zaměstnání a snaží se děti popostrčit k dalšímu vzdělávání.
Škola má chytrou venkovní učebnu, žákům pomůže při ekologické výchově |
Jenže i to je problém. V deváté třídě momentálně čtyři dívky z deseti chtějí na maturitní obor, škola to považuje za úspěch. Deváťačky si přejí být optičkami, jedna by chtěla být letuška. Téma, kam pokračovat na střední, rozebírají i ve výtvarné výchově s učitelkou Chrenkovou.
Jediný žák z celé třídy nechce jít nikam a chce zůstat po základní škole doma. U zbytku třídy se jeho přístup ale s pochopením nesetká. Naopak, spolužáci ho odsuzují a přesvědčují ho, že by se někam přihlásit měl.
„V minulých letech jsme bohužel měli v osmé i v deváté třídě děti, které chtěly pokračovat, ale rodiče jim to nedovolili. Například jednu maminku jsme přemlouvali, aby dceři povolila jít se vyučit na cukrářku, ale neuspěli jsme,“ vypráví Chrenková.
V letošní deváté třídě ale nakonec zaznamenávají úspěch. Chrenková ještě před vydáním reportáže upozornila, že i zmiňovaný chlapec se přece jen bude hlásit na autolakýrníka a prodavače. Učitelka se žáky zůstává i po škole a zájemce doučuje. Děti z druhého stupně také mohou trávit čas ve školním klubu. Je to něco jako družina, ve které mají stolní fotbal a hokej nebo videohry. Pro část dětí je odpoledne ve školním klubu lepší varianta, než se poflakovat doma.
V Ostravě se mají sloučit dvě školy. Jedna se brání, že zanikne rodinné klima |
V Česku je podobných škol, kde je více než 75 procent žáků romského původu, asi 30. Číslo je orientační, vychází z odhadů samotných ředitelů. Ve 130 školách je více než třetina žáků romských. Česko za segregaci kritizuje Evropská unie nebo Rada pro lidská práva OSN.
Dětem podle nich snižuje šanci na úspěch a v konečném důsledku za ni zaplatí celá společnost. Jedním z řešení je školu zrušit a děti rozpustit do těch ostatních. Takto to udělali před lety v Krnově, který je dnes dávaný za příklad úspěšné desegregace. Hanusová to ale za řešení nepovažuje. Myslí si, že by sociálně slabší rodiny z Přívozu děti do jiných, vzdálenějších škol už vůbec neposílaly.
„Nebudou děti posílat někam, kde to neznají. Z mého pohledu by takové řešení bylo násilné, my víme, že děti do naší školy chodí rády, a zaměřujeme se na to, že jsou ze sociálně znevýhodněného prostředí. Navíc, pokud vidíme, že některé dítě je opravdu šikovné, mohlo by se s ním více pracovat a rodina s tím souhlasí, domluvíme se s jinou školou, aby ho vzali k nim,“ uzavírá ředitelka.
Za její devatenáctiletou kariéru ve vedení školy to prý udělali několikrát.
Předražené bydlení v ghettu
V ostravském obvodu Moravská Ostrava a Přívoz obecně žije více lidí s finančními problémy. Část dětí ze ZŠ Gebauerova bydlí v Palackého ulici nebo nejbližším okolí, které místy připomíná ghetto. Vedle poloprázdných kontejnerů se válejí odpadky, vyhozené peřiny, rozbitá židle a pračka. Před obchodem na sebe sprostě a hlasitě křičí rodina kvůli drogám.
Dění na ulici sleduje čtyřiapadesátiletá Marcela. „Je tady hodně feťáků, lidi chlastají, já bych se nejradši odstěhovala, ale mám nemocné nohy a srdce a tady bydlím v přízemí a platím dobrý nájem,“ tvrdí. V jednopokojovém bytě platí šest tisíc korun plus energie, ostatní jsou podle ní na tom hůř.
Zájem o soukromé základní školy roste. Učitelů mají dost, problém je ale místo |
Vícero lidí z Palackého ulice reportérům MF DNES shodně popisuje, že tam obchod s chudobou kvete. Místní bydlí v předražených bytech a platí neodpovídající peníze lidem, kteří na tom vydělávají. Z otevřeného okna je vykloněný starší muž, vedle něj na parapetu stojí dítě. Teplota je pod nulou a muž i dítě jsou do půl těla nazí. „Bydlí nás v bytě sedm, je to tři plus jedna, platíme dvaadvacet tisíc,“ říká.
Děti v ulici nemají moc vyžití. Fungují v ní dvě nízkoprahová centra, kde jim po škole vymýšlejí program a nabízejí doučování, jinak nic. „Kdysi tu bylo hřiště, pak ho feťáci zdemolovali a už nikdo neudělal nové. Maminky tu mají i čtyři děti a nemají s nimi kam jít. Přitom ony nemůžou za to, že to ti feťáci zničili,“ rozčiluje se Marcela.
Ředitelka ostravského nízkoprahového centra Společně – Jekhetane Helena Balabánová věří, že vyřešení problému s bydlením a rozprostření těchto rodin do jiných částí města by vyřešilo i problém se záškoláctvím.
V Hradci vzniknou další soukromé školy, poprvé s výukou v angličtině |
„Bylo by bezvadné, kdyby bylo možné získat pro rodiny přiměřené a dostupné bydlení třeba v jiné lokalitě. Ostrava má několik projektů sociálního bydlení, ale to je kapka v moři, byť skvělá. Jenže poptávka zdaleka přesahuje to, co tyto projekty nabízejí. Kdyby část rodin z této lokality získala přiměřené bydlení v jiné čtvrti, bylo by to super,“ myslí si Balabánová.
 |
